DRUHY TEPELNÝCH ČERPADEL Zařízení se skládá z  vnitřní a venkovní části, jejichž velkost a vzhled se odvíjí od způsobu získávání tepla. U nás patří k nejčastěji aplikovaným tepelná čerpadla země-voda, takzvané zemní plošné kolektory, jejichž realizace je snadná a nejméně náročná na investici. Je však nutné mít k dispozici dostatečně velký pozemek, který navíc musí být vyjmut z  jakýchkoliv následných stavebních úprav včetně komunikací, protože zemní kolektory nesmějí být zakryty. Z technologického hlediska jde o zpracování energie naakumulované ve vrchních vrstvách půdy, proto kromě adekvátních termických vlastností pozemku jde také o konkrétní lokalizaci a polohu. Kolektor v  podobě polyetylenového potrubí se pokládá do výkopů v nezámrzné hloubce (1,2–1,5 m). Vrty – geotermální vertikální sondy – nacházejí uplatnění tam, kde není k  dispozici dostatečně rozlehlý pozemek. Realizace je sice finančně náročnější, zdroj je však naprosto nezávislý na vlivech klimatu, navíc vrty lze díky jejich konstantní teplotě (8–12°C) využít v létě pro chlazení interiéru. Hloubka vrtů se pohybuje v  rozmezí 70–140 m, neměly by být od sebe dále než 10 m (u dvou lze vzdálenost zmenšit až na 7 m). U novostaveb lze nízkopotencionální energii získat k vytápění a chlazení (výhradně k obojímu využití) také s pomocí základů budov (energetické stěny, piloty), odkud se odvádí prostřednictvím potrubí s  nemrznoucí kapalinou. Za nejkomplikovanější se považuje získávání tepla ze spodní vody. Prvním problémem může být kapacita vodního zdroje (spodní voda musí být k dispozici v množství cca 180 l ⁄ h na 1 kW výkonu tepelného čerpadla), druhým čistota vody (vylučuje znečištění kaly či pískem a použití příliš mineralizované a železité vody). Další omezení plyne z hloubky, z níž se má spodní voda čerpat (u běžných RD je u kopané nebo vrtané studny doporučena hloubka do 25 m). Voda ochlazená ve výměníku tepelného čerpadla se vypouští do vsakovací studny. Pro ověření vhodných podmínek čerpání je nezbytná zkouška. K práci stačí tepelnému čerpadlu také povrchová voda: sluneční energii z ní zařízení získává pomocí polyetylenového potrubí plněného nemrznoucí směsí uloženého na dně rybníka, jezera nebo vodního toku. Realizace je podmíněna konzultací s příslušným povodím. Ke zdrojům nízkopotencionálního tepla patří také venkovní vzduch. Zařízení, jehož parametry je předurčují zejména k vyhřívání bazénů, lze umístit na zahradě, na terase či na střeše objektu, kde tolik nevadí jeho vyšší hlučnost (40-50 dB). Na trhu jsou i jednotky, jež lze instalovat dovnitř objektu, hlučnost lze účinně snížit i s pomocí tlumičů. K vytápění a ohřevu teplé vody však lze u moderních staveb s odpovídajícími parametry úspěšně využít i odpadní a větrací vzduch, jenž je dostatečným zdrojem pro speciální tepelná čerpadla. Na podobném principu pracují zařízení zabudovaná v bojlerech na teplou vodu. 72  |  Stavba