Jako z filmu pro pametníky Není pochyb, že samotná sedmipodlažní stavba není tuctová a vzhledem ke své historické a architektonické hodnotě upoutá pozornost už jen svým funkcionalistickým zevnějškem. Ne nadarmo je považována za perlu meziválečné rezidenční výstavby. Troufám si ale říct, že zevnitř je budova ještě zajímavější, a co se týče vstupní haly i víc atraktivní. Už v úvodu jsem popsal, že zážitek prvního vstupu je velmi fascinující. A tady je potřeba se ještě zastavit, protože právě tento reprezentativní vstup spoluvytváří atmosféru jedinečného bydlení s nostalgickým závanem idylických dob první republiky. Můj pocit potvrzuje i Josef Dobiáš, realitní poradce Pražské správy nemovitostí, který říká: „Když sem vedu klienty, tak ten pohled ohromí každého, kdo sem vstoupí. Je to jako by se okamžitě vrátil do třicátých let minulého století. Hned vpravo je recepce obložená mramorem, jak to tehdy bylo zvykem u luxusních činžáků. Ty dveře za ní, se třemi kulatými otvory, to bývala místnost pro telefon. Pak je tu výtah, ten pochopitelně nemůže být původní. A zaujme i dlažba a schodiště se zábradlím, které jsme renovovali do původního stavu. Sedací souprava, kde čekají návštěvy, je také nová, ale svým charakterem vystihuje duch doby. Totéž lze říci i o stylizovaném osvětlení zavěšeném od stropu v ose schodiště. Ne všechno může být samozřejmě tak, jak to tu bývalo, ale snažili jsme se zachovat i v interiéru domu tu podobu, kterou míval.“ 81