Soukromé variace a promeny První patro domu tvoří ryze soukromá zóna, která může mít různé způsoby řešení a není dáno, že musí vypadat tak, jak ji užívá majitel. Tvoří ji čtyři ložnice a pracovna, která je nejmenší obytnou místností domu. „Nepotřeboval jsem velkou pracovnu, mám rád, když je všechno po ruce,“ říká pan Michal. Naopak největší místností je velmi prostorná rodičovská ložnice, kterou však nevyužívají rodiče, ale jejich dcera, jež tu má dost místa pro hračky, domácí mazlíčky a všechny ostatní věci, kterými jsou dnešní dětské pokoje většinou zavaleny. Rodiče pak mají každý svou ložnici, což má také svůj půvab. Poslední obytnou místností je hostinský pokoj. Všechny ložnice mají každá vlastní koupelnu a šatnu. Právě tato skutečnost umožňuje, aby horní patro mohlo sloužit bez velkých omezení i členům větší rodiny s dvěmi i třemi dětmi a ve hře jsou i další varianty, protože sousední dům, který patří k objektu, má také obytné prostory. Poutavým prvkem soukromého podlaží je společná průchozí terasa s výhledem na zahradu a do krajiny, na které se mohou podle chuti konat v létě pyžamová ranní nebo večerní party. Ostatně intimita prostoru je nakonec taková, že jedna z koupelen je i celoproklená. Samozřejmě, tak jak to platí u ostaních místností, i tady jsou instalovány venkovní rolety zabraňující pohledu zvenčí a ve slunečných dnech přehřívání interiéru. 115