Bez otevrených oken Vlastně jsem na to čekal, jaké to bude, tedy jaká bude hladina hluku v místnosti, která je umístěna na straně domu u Poděbradské ulice. Tady je to rodičovská ložnice. Zkuste v létě spát při otevřeném okně u rušné ulice, kterou projíždějí tramvaje. A zkuste spát v místnosti, kde si nemůžete otevřít okna, protože rámus je nesnesitelný. V tomto domě to nevadí. Nejenže není zvenku nic slyšet, jak jsem se přesvědčil, ale lze tu dobře spát i při zavřených oknech. O tom mě zase přesvědčili jiní. Dům je totiž důkladně utěsněn a tepelně izolován, výplně tvoří okna s trojsklem. To všechno způsobuje, že hluk sem vůbec neproniká. Pochopitelně hlavním důvodem není zvuková izolace, ale snaha snížit na minimum tepelné ztráty. Jestliže se vám to podaří, máte jiný problém. Musíte větrat, jinak se vám v bytě shromažďuje vlhkost a vznikají plísně. Tím vám ale zase uniká draze získané a zadržované teplo. A tak přichází na řadu rekuperace, dnes už automaticky řízený systém větrání, kdy se odpadní, znečištěný a teplý vzduch interiéru využívá k ohřevu přicházejícího čerstvého vzduchu. Dříve byly v projektech JRD umístěny rekuperační jednotky v každém bytě. V Parku Hloubětín a v dalším velkém projektu Ecocity Malešice jsou centrální rekuperační jednotky, každá zhruba pro 12 bytů, umístěny v technickém zázemí budov. Architektka Veronika Opletalová k tomu říká: „Umisťování těchto jednotek nebylo jednoduché, stejně jako architektonické řešení celého projektu vzhledem ke komplikovanější technologii tohoto typu výstavby. Centrální jednotky nám však umožnily, že jsme je mohli navrhnout tak, aby nabíraly čerstvý vzduch z oblasti parku, dopravovaly jej do bytů a obráceně vypouštěly znečištěný vzduch směrem k Poděbradské ulici.“ 55