Italem znovuobjevované zlaté české ruce Už v projektu Rivergate na Janáčkově nábřeží, který obdržel v minulém roce hlavní ocenění v rezidenční sekci soutěže Best of Realty a také Cenu architektů v soutěži Realitní projekt roku 2013, jsem při návštěvě této novorenezační budovy viděl, jak Nino Altomonte přistupuje k rekonstrukci původní mozaikové dlažby v chodbách domu. Nejenže hledá původní materiál a zjišťuje místo, odkud pochází, a pokud už jeho těžba nebo výroba neexistuje, snaží se jej nahradit materiálem co nejvíce podobným, ale sleduje i technologický postup kladení tak, aby se výsledek maximálně blížil originálu. Znovu se tak oprašují řemeslný um a schopnosti našich předků odvést kvalitní a obdivu hodnou práci, tedy ty zlaté české ručičky, které to kdysi v minulosti dokázaly, a jež tu stále povážlivě chybí. Právě to mě napadá, když procházím chodbou prvního patra triplexu, ve kterém je navržena čistě privátní zóna, jinak skrytá běžným návštěvníkům. Vůbec si hned neuvědomuju, dokud mne Nino Altomonte neupozorní, že to není jen chodba, ale linie vestavěných skříní, ve které jen nepatrná madla upozorňují na jejich účel. Už se ani nedivím, že kromě nutné výtečné řemeslné práce trvalo jejich navržení celý měsíc. Kromě chodeb zaujímají plochu podlaží pokoje členů rodiny. Vedle rodičovské ložnice, která má k dispozici koupelnu s vanou s vodními tryskami, má každé dítě, Nino Altomonte má dvě děti 9 a 11 let, svůj vlastní pokoj s koupelnou. A jsou tu ještě další pokoje, jeden pro au pair, která tu může v případě potřeby přespat, druhý hostinský, pro návštěvy. Také ty mají vlastní koupelnu. V domě je celkem, počítáme-li i vířivku, 6 koupelen. Všude je přitom vzorně uklizeno, a to i v dětských pokojích, což je co říct, protože, jak známo, současná generace dětí je podle mých zkušeností s pořádkem dosti na štíru. Byt však pravidelně opečovává uklízečka, takže to leccos vysvětluje. 37