a oni intuitivně najednou sami zvolí přesně tu, kterou bych si vybrala i já sama. Smysl pro estetično máme v sobě, není potřeba ho někomu vnucovat, ale pomáhat jej objevovat. Jsou situace, kdy má designér volnou ruku, a řekněme i nepříliš ohraničený rozpočet. To je ale spíš výjimka. Většinou musíte pracovat s jistou sumou, kterou je klient ochoten vložit do úprav svého interiéru. Neomezuje vás to při návrhu interiéru? Neřekla bych, že mě to omezuje. Spíš je to pro mě výzva, jak s omezeným rozpočtem zařídit bydlení tak, abych naplno využila všech možností, které trh nabízí. Ale aby nebyla mýlka. I lidé, kteří na penězích nešetří, mají své limity. Například nebudou dávat za židli víc než deset tisíc korun, za světlo šedesát tisíc a podobně. Naopak klienti, kteří mohou uvolnit pro svůj interiér jen určitou částku, se nezřídka dostávají do situace, kdy se jim určitá věc, třeba světlo, zalíbí tak, že se jí nechtějí vzdát. Pak se musí rozpočet navýšit, nebo někde jinde přiškrtit. Já se snažím vždycky najít takové prvky, které odpovídají charakteru osobnosti uživatele bytu, přitom se však mohou pohybovat v různých cenových relacích, aniž by se to podepsalo na jejich kvalitě. Když ponecháme stranou luxusní segment, který se dotýká malého procenta zákazníků, pak je nutné na našem trhu hodně hledat, než se najdou některé zajímavé a originální prvky, jako svítidla, tapety a jiné doplňky, které hrají ve vašem pojetí designu velkou roli. Na našich veletrzích bydlení nejsou moc vidět. Jak je hledáte? Máte pravdu. Někdy mám pocit podle zdejších veletrhů bydlení, že je to jen o pohovkách, ložnicích a spoustě dekorací. Rok co rok stále stejní výrobci nebo prodejci. Přesto se 23