VZOROVÝ BYT KRÁSNÉ POČERNICE Jenže v tom je ten problém. Za skvělé dopravní spojení musíme všichni platit svou daň v podobě zvýšeného hluku a těžko už se v Praze hledá místo, kde by se nás dopravní ruch akusticky nijak nedotkl. Ouha, říkám si při pohledu na mapu, když zjišťuji, jak se dostat do Krásných Počernic, že dálnice D11 je odtud vzdušnou čarou velmi blízko. Jenže přímo v místě projektu je vše trochu jinak, než jak to v mapě vypadá. Samotná lokalita působí vizuálně přímo ospale. Vede zde jen obslužná komunikace, což znamená, že autem sem zavítají jen ti, co tu bydlí, nebo jejich návštěvy. V dopoledních hodinách provoz minimální a k večeru, kdy se lidé vracejí domů, se odvažuji tvrdit, že to nebude o nic horší, protože v komorně laděném obytném areálu zase tolik lidí nebydlí. Komplex nízkopodlažních vila-domů leží na okraji zástavby a z velké části je obklopen jak loukami, tak neudržovaným porostem. Dálnice D11 vidět není, protože se tu zařezává do terénu, jak jsem i zpozoroval, když jsem nad ní přejížděl po mostě na Božanovské ulici. Kdyby nebylo monotónního zvuku z jejího provozu, bylo by to v městské aglomeraci až idylické místo. Tato pochybnost platí ale jen tehdy, když jste venku. Jakmile sedím v uzavřeném obývacím pokoji, je vše jinak. Hluk sem skoro nedoléhá a spíš musíte napínat sluch, abyste něco slyšeli. Samozřejmě namítnete, že okna si kvůli větrání nakonec dříve nebo později otevřít musíte. V Krásných Počernicích ale nemusíte. 70