toho, jak se pracovalo v  těch letech, která se zapsala i do dějin světové architektury. Jen máloco z  toho, co jsme dnes vytvořili v  oblasti bydlení, snese srovnání s  tím, co vytvořili takoví světem uznávaní architekti jako Adolf Loos, Josef Gočár, Pavel Janák a další. Možná je to příliš náročné srovnání. Alespoň něco z  toho bychom si ale mohli vzít, zejména co se týče návrhu bytových dispozic s  rozdělením bytu na klidovou, společenskou, pracovní a přijímací zónu, jak jsme je navrhli u projektu Viladomu Nad Kundratkou. Také jsme se snažili na projektu pracovat až do úplného detailu tak, jak to dělali architekti té doby, kteří neprojektovali pouze dům a jeho vnitřní uspořádání, ale i každou maličkost včetně třeba klik dveří, svítidel a někteří navrhovali i nábytek. Měli však jednu výhodu, kterou dnes architekti nemají. Desetiprocentní podíl na zisku. Pak se opravdu mohli věnovat projektu s takovou důkladností. Takto jsem si mohl počínat i já, když jsem byl zároveň developerem. Ale když je dnes odměnou architektů jen podíl ve výši dvě až dva a půl procenta, pak musí architektonická kancelář hledat další a další projekt, a na výsledku to může být docela znát. Viladům Nad Kundratkou je ale projektem luxusního bydlení, kde se dá namítnout, že developer i architekt mají díky objemnějšímu balíku financí snadnější roli při projektování jak atraktivního exteriéru, tak většího prostoru interiéru, využití kvalitních materiálů a dokonalejších technologií. To se ale nedá říci u standardních projektů nižších kategorií. S  tím nesouhlasím, protože i luxusní projekt se dá pokazit a  existuje nemálo příkladů. V  objemu financí to určitě není. Nezřídka se stává, že právě v této kategorii to svádí architekta i developera k vymýšlení různých extravagancí, kdy se zapomíná na vlastní smysl bydlení. Já tomu říkám obrácená pyramida, kdy se objekt staví místo na základnu na špičku, takže vidíte sousedovi s bytem níže do soukromí. Také se navrhují exteriéry domu s různým efektním zakulacením nebo ostrými rohy, jako by architekti neznali, co je to pravý úhel. Žijeme ale v ortogonálním světě a veškerý sériový nábytek, až na výjimky, je pravoúhlý, což znamená, že takové byty se velmi obtížně zařizují. Nejen že si musíte pořídit nábytek na míru, ale ztrácíte i hodně na prostoru, který si platíte. Navíc, co se týče dispozic, naše vysoké školy produkují mladé architekty bez zkušeností, kteří se domnívají, že rozhodující je atraktivní vzhled objektu, ale jako by nevěděli, jak má vypadat dělení bytu do jednotlivých zón, a bohorovně navrhnou byt a developer to realizuje, že vstoupíte rovnou do jeho klidové části, zatímco by měla u každého bytu při vstupu existovat určitá přechodová čili rozptylová zóna. To jsou základní pravidla každého slušného bydlení, která se často nedodržují, a vůbec nezáleží na tom, jestli jde o luxusní, nebo standardní bydlení. Proč myslíte, že developer, a mnohdy i fundovaný developer přistoupí na taková řešení, která se nakonec z hlediska užívání bytu ukazují jako velmi nepraktická? U developera je to pro mě nepochopitelné. U lidí, kteří si chtějí koupit byt, tomu rozumím. Mám známé a přátele, kteří si chtějí pořídit nové bydlení a ptají se mě na radu. A já jim jako architekt kladu řadu otázek, o kterých je nenapadlo přemýšlet. Jaký je styl jejich života, jak bude vypadat provoz v jejich bytě, aby o sebe takříkajíc „nezakopávali“, jaké mají koníčky, ale také jak se bude jejich vztah či rodina vyvíjet. Dnes jsou dva a pomýšlejí na rodinu, budou se tedy rozšiřovat, nebo jsou rodina a děti odejdou z domu, zkrátka plno otázek, které je třeba brát v úvahu, když si kupuji byt a mám vědět, jaké budou jeho dispozice a co od něj mohu očekávat. Obdobné otázky by si měl klást developer. Tam ale místo toho často převládá ekonomický kalkul a na podstatné otázky kvalitního bydlení se nehledí. Mám stavět jen malé byty? Co když to nevyjde. www.novebydleni.cz  |  7