Tak je navrhneme tak, aby se daly scelovat. Budeme stavět velké byty, ale co když budou neprodejné. Tak je navrhneme tak, aby se daly rozdělit na menší. V obou případech je to špatně, protože už nikdy při úpravě dispozic nevytvoříte takový byt, aby se v něm dalo dobře bydlet, protože původní dispozice vás limitují. Byt by měl mít ale přesné určení. A to by měl i znát developer, který ale často neví přesně, co chce. A v tom případě má těžkou úlohu i architekt. Rozhodující je lokace projektu a developer by proto měl jednoznačně určit, co se tam bude stavět. Startovací bydlení, standard nižší nebo střední kategorie, luxusní bydlení. A tomu by měl odpovídat i charakter projektu a dispoziční řešení bytů. Jenže to tak často není. Developer, aby se vyhnul riziku neprodejnosti, požaduje navržení domu nižší kategorie a zároveň ve stejném domě i luxusního bydlení. Obojí z hlediska jen třeba sousedské kœxistence není nejlepším řešením. Nejsem žádný xenofob, ale ze zkušenosti vím, že když vedle sebe v domě parkuje někdo s fábií a jiný s mercedesem nebo maserati, tak jde o různé sociální skupiny, které nevytvářejí atmosféru příjemného sousedského soužití. Už v úvodu našeho rozhovoru jste řekl, že věhlasní architekti a developeři dříve věnovali provedení svých projektů daleko větší čas, než je tomu dosud. Jak to vidíte z dnešního pohledu, když všichni developeři hovoří o vysoké kvalitě výstavby, zatímco kupci bytů projevují ostražitost a při přejímce bytů si zvou specialisty, aby byt prošel důkladnou odbornou prohlídkou? Byl bych rád, kdyby tomu bylo vždycky tak, že nejen developer, ale i architekt sledují vývoj projektu do detailu od stadia přípravy až po jeho dokončení, jak se mi to podařilo u vlastního projektu Viladomu Nad Kundratkou. Praxe je ale bohužel často jiná. Developer si najímá dozorovou firmu, kterou považuje za spolehlivou. Nezřídka se však stává, že se ti, kteří by měli hlídat správné technologické provedení, domluví s dodavatelem stavby a přimhouří oči. Proto by měl pro jistotu kvalitu stavby hlídat developer, absolvovat týden co týden kontrolní den a zajímat se o to, co a jak bylo postaveno. Jenže to je ten problém, že dozorovou firmu musí developer dobře zaplatit, ale i kontrolovat její činnost, což se obojí ne vždy dělá. Sám jsem z vlastní zkušenosti zjistil, že kontrolu často nedělají kvalifikovaní lidé. A nejen to. Oni ani neznají technickou dokumentaci! A předem si ji ani neprostudovali. Tak jak chtějí kontrolovat! Ekonomický a tím i termínový tlak je nakonec takový, že nikdo nemá na nic čas. Ve výsledku je to ale často nerozpoznatelné, protože co je ve stavařině špatně uděláno a zakryto, to zjistí nejen uživatel, ale i odborník až po letech užívání. Na závěr otázku: Jaký by měl tedy být ideální vztah architekta a developera, aby z něj měl prospěch i ten, kdo si kupuje výsledek jejich spolupráce? Mnohé z toho už zde bylo podrobně řečeno. Developer by měl najít vhodnou lokalitu a přesně určit typ bydlení, který by se tam měl stavět. Architekt by měl navrhnout bytový dům a každý jednotlivý byt tak, aby řešení nebylo jen navenek efektní, ale jednoduché, účelné, odpovídající sociálnímu charakteru a provozním zvyklostem klienta, pro kterého je určen. A oba by měli pečlivě sledovat a kontrolovat realizaci až do posledního detailu. 8  |  Slovo developera