zkondenzované vody předávají do otopného systému. Nejvíce kondenzačního tepla přitom lze získat, pokud teplota vody navracející se do výměníku nepřesahuje tzv. rosný bod vodních par ve spalinách, tedy je menší než 55 stupňů Celsia, což je charakteristické právě pro nízkoteplotní vytápěcí systémy. Při sečtení kondenzačního tepla a výhřevnosti zemního plynu lze za optimálních podmínek dosáhnout provozního normovaného stupně využití až v hodnotě 109 % (ve vztahu k výhřevnosti plynu), což v porovnání s klasickými kotli představuje až o čtvrtinu nižší spotřebu paliva. získat. Získanou hodnotu regulace porovná s údaji uloženými v paměti, a pokud je dostatečně vysoká, dostane pro vytápění a ohřev vody přednost sluneční kolektor. Plynový kotel může „odpočívat“ a k ohřevu vody v zásobníku se využívá pouze sluneční energie, čímž se sníží spotřeba plynu, a tedy i náklady na vytápění a ohřev vody. Ve chvíli, kdy pro konkrétní potřeby už solární energie nestačí, přijde na řadu znovu plynový kotel. Výsledkem je nejen zmíněná průměrná roční až 60% úspora energie získaná solárním ohřevem, ale navíc o dalších až 15 % nižší spotřeba plynu. Text: idealni-bydleni.cz Foto: Wiesmann REGULACE POMŮŽE Kromě kvalitního plynového kondenzačního kotle a solárních kolektorů je k tomu potřeba ještě chytrá řídicí jednotka, jejímž úkolem je sladit funkce obou zařízení tak, aby výsledkem bylo co nejvíce „muziky“ za co nejméně peněz. Zatímco systémy s neregulovanými oběhovými čerpadly pracují vždy na plný výkon, chytrá řídicí jednotka dostává prostřednictvím čidla informace o aktuálním počasí a na základě toho se snaží maximálně využít sluneční energii. Když například ráno svítí slunce, čidlo zahřívání kolektoru rozpozná a vypočte, kolik energie může systém potencionálně tímto způsobem 32  |  Vytápění