povrchovou vrstvu dřeva, takže šedne, za zvednutými dřevními vlákny často ulpívají nečistoty, což znesnadňuje údržbu. Vlhkost vzduchu ovlivňuje změny objemu dřevní hmoty, stimuluje také mikrobiologický růst. Napadené dřevo modrá a opět rychle šedne, skvrny pronikají mnohdy hluboko pod povrch, proto je kvalitní péče o povrchovou úpravu dřevěných povrchů rozhodně nutná. Dřevo užité na dřevostavbách (a dalších dřevěných částech) svůj objem zvětšuje či zmenšuje s tím jak klesá nebo roste okolní vlhkost. Vhodné nátěry dovedou tento vliv zbrzdit. Velkou roli přitom hraje tloušťka nátěrového filmu a schopnost difuze vodních par. Nejlepší jsou přípravky schopné tyto páry propouštět z vnitřku dřeva ven. Kromě toho musí být nátěrový film na povrchu dostatečně pružný, aby byl schopen přenášet dilataci dřevěného dílu způsobenou vlivem teploty a vlhkosti, tedy se dřevem “žít“, umět s ním sesychat i bobtnat. Další problematickou oblastí je vliv UV záření: ve dřevě vyvolává fotochemický proces, při němž se odbourává důležitá dřevní stavební látka – lignin. Na ochranu dřevěných dílů vystavených přímému působení slunce proto nebude rozhodně stačit bezbarvý lak, jediným účinných ochranným filtrem jsou pigmenty. Díky ohřívání tmavě natřeného materiálu dochází k uvolňování smůly (pryskyřice) obsažené ve všech druzích dřevin. Jako dlouhodobá ochrana dřevěných konstrukcí se nedoporučují tenkovrstvé lazury. DŮLEŽITÝ JE POSTUP ŠKŮDCI MAJÍ ZÁKAZ VSTUPU Jak ochránit dřevo proti různorodými škůdci, to je otázka pro odborníky, kteří se nejlépe vyznají v rozsáhlém portfoliu příslušných prostředků. Aplikace nevhodného nebo nesprávného přípravku může mít následně těžko odstranitelné důsledky. Nejrozšířenější, typem ochranných nátěrů jsou prostředky chemické, rozpustné v lihu nebo vodě. Jejich působnost je však relativně krátkodobá, takže po nich musí rychle následovat povrchový nátěr. Chemikálie kombinované s oleji už samy o sobě zajišťují částečnou ochranu před povětrnostními vlivy, takže vydrží i delší dobu bez finální povrchové úpravy. Při aplikaci nátěrových hmot je třeba se držet předepsaného postupu, jinak natřené plochy nejen nebudou vypadat dobře, ale ani jejich životnost nebude dostatečná. Při výběru ochranných nátěrů nebo lazur se vyplatí počítat také s polohou ošetřované stavby: klimatická zátěž stěn na jih je například až pětkrát vyšší než na stěn na severní straně. Vzhledem k tomu, že dřevo je údržbový materiál, bude především o venkovní části dřevostaveb samozřejmě nutné pečovat opakovaně, v pravidelných intervalech. Jižní a západní stěny přitom obvykle potřebují údržbu dříve než stěny ostatní: například povrchy upravené lazurovacím lakem si o ni „řeknou“ každé tři roky až pět let. Pokud jde o interiéry dřevostaveb a srubů, nejkratší životnost mají vosky a oleje: vpijí se do dřeva a ztrácejí svůj ochranný efekt. Obnovu proto potřebují už za dva až tři roky. K interiérovým přípravkům s nejdelší životností (10 – 15 let) patří v běžných podmínkách tvrdé a odolné laky. DŘEVO PÉČI ODMĚNÍ Přírodní materiál – zejména u venkovních dřevěných ploch citlivě reaguje na okolní podmínky. Sluneční paprsky narušují www.novebydleni.cz  |  63