JAKO Z FILMŮ PRO PAMĚTNÍKY Není pochyb, že samotná sedmipodlažní stavba není tuctová a vzhledem ke své historické a architektonické hodnotě upoutá pozornost už jen svým funkcionalistickým zevnějškem. Ne nadarmo je považována za perlu meziválečné rezidenční výstavby. Troufám si ale říct, že zevnitř je budova ještě zajímavější, a co se týče vstupní haly i víc atraktivní. Už v  úvodu jsem popsal, že zážitek prvního vstupu je velmi fascinující. A tady je potřeba se ještě zastavit, protože právě tento reprezentativní vstup spoluvytváří atmosféru jedinečného bydlení s  nostalgickým závanem idylických dob první republiky. Můj pocit potvrzuje i Josef Dobiáš, makléř Pražské správy nemovitostí, který říká: „Když sem vedu klienty, tak ten pohled ohromí každého, kdo sem vstoupí. Je to jako by se okamžitě vrátil do třicátých let minulého století. Hned vpravo je recepce obložená mramorem, jak to tehdy bylo zvykem u luxusních činžáků. Ty dveře za ní, se třemi kulatými otvory, to bývala místnost pro telefon. Pak je tu výtah, ten pochopitelně nemůže být původní. A zaujme i dlažba a schodiště se zábradlím, které jsme renovovali do původního stavu. Sedací souprava, kde čekají návštěvy, je také nová, ale svým charakterem vystihuje duch doby. Totéž lze říci i o stylizovaném osvětlení zavěšeném od stropu v ose schodiště. Ne všechno může být samozřejmě tak, jak to tu bývalo, ale snažili jsme se zachovat i v  interiéru domu tu podobu, kterou míval.“ A jedna důležitá věc je ještě úžasná. Denní osvětlení. Celý roh dvorního traktu je prosklený. To stačí na to, aby byla celá velkoryse řešená hala působivě osvětlena. Vůbec si nedovedu představit, že by to v  dnešních moderně stavěných rezidenčních objektech, kde se počítá s každým čtverečním metrem, který je třeba prodat, bylo vůbec možné. K celému zázemí bych měl jen jednu výtku, dá-li se tak vůbec nazvat. Výtah je velmi malý. V  té době to, zdá se, stačilo, protože šlo hlavně jen o přepravu osob. Dnes neustále něco dopravujeme, protože víc nakupujeme nebo cestujeme, ale také víc stěhujeme a potřebujeme výtahy větší. Ale je to objekt, do kterého z  architektonického hlediska nelze zasahovat, takže výtah zůstal prostorově takový, jaký byl. Na druhou stranu schodiště je dostatečně široké a prostorné, takže stěhovat velké kusy nábytku, jako například klavír, dlouhý koberec nebo celé skříně, je naopak jednodušší, i když se musíte dostat třeba až do sedmého podlaží. Tenhle problém odpadá pouze v  přízemí, tam jsou ale umístěny výlučně komerční plochy. www.novebydleni.cz  |  33