nevypověditelné, z vlastníků bytů se stavají rukojmí majitele kotelny a výlučného dodavatele tepelné energie. Takto my své klienty zavazovat nechceme. Nižších cen, jak už jsem řekl, dosahujeme jinak. A spíš se snažíme u  dodavatelských služeb šetřit klientům jejich kapsu. U nás například budoucí majitelé bytů neplatí tisíce korun za příkon, protože na rozdíl od řady jiných developerů nenecháváme na klientech zařizování elektroměru, jehož první připojení stojí nemalé peníze.  Podle určitých náznaků se zdá, že éra superlevných bytů bude pomalu končit. Sazby úroků z  hypotečních úvěrů sice ještě mohou poklesnout, ale zdá se, že o moc to už nebude. Současně by měla být uváděna do praxe evropská směrnice o energetické náročnosti budov, která předpokládá postupné snižování energetických standardů do roku 2020 až na tzv. pasivní standard, což v praxi znamená, že v tomto roce by se už měly stavět jen budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Pro developery to znamená, že se jejich stavební náklady zvýší o 10 až 15 %. V tu chvíli je jasné, že byty už nikdy nebudou tak levné jako dříve. Jak se s tím vypořádáte? Vypořádat se s tím samozřejmě budeme muset, i když se nám to nelíbí. Řekl bych to ale jinak. Za tu dobu, co stavíme na pražském trhu, to už je nějakých 22 let, došlo k výraznému zlepšení energetické náročnosti budov. To všechno šlo však postupně a přirozeným vývojem stavebnictví, prostě jen na základě technologického pokroku a konkurenčního boje, aniž by to způsobilo skokový nárůst ceny pro kupující, jak se dá teď očekávat. Já jsem velkým kritikem této bruselské direktivy, protože si myslím, že to celé je humbuk, který přináší výnosný byznys výrobcům a prodejcům tepelněizolačních hmot, rekuperačních jednotek a dalších technických zařízení, navyšuje to ceny projektantských prací, je to lukrativní byznys pro úzkou skupinu energetických poradců a auditorů. Už třeba pořízení energetického průkazu vyjde na takovou budovu na desetitisíce korun, u bytu tak třeba na 5 tisíc! Vezměme si přitom, že na pražském rezidenčním trhu se dnes postaví zhruba kolem 5 a půl tisíce nových bytů. Těch pasivních v energetické třídě A a nízkoenergetických ve třídě B je z toho pouhých 5 %! Zbytek se staví v energetické třídě C. Co ale starší byty, se kterými se čile obchoduje a o jejichž energetické úspornosti není vůbec žádná řeč. Prodávají se jich řádově tisíce až desetitisíce v energetických třídách D až G. Na celkovém trhu novostaveb i starších staveb tak tvoří pasivní a nízkœnergetické budovy méně než 1 % trhu! Takže se ukazuje, že evropská směrnice není a nemůže být systémovým řešením problému úspory energií. Abyste mohli ušetřit pár tisíc ročně na provozních nákladech, musíte stavět dráže než dosud. Připomíná to známý aforismus, že šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí. A také obdobná nařízení stimulující výrobu bionafty nebo výstavbu fotovoltaických elektráren. Já bych ale nechtěl, aby to vyznělo, že jsem zásadním odpůrcem výstavby nízkœnergetického a pasivního bydlení. Jen si myslím, že by bylo lépe, kdyby vše šlo přirozeným tržním způsobem a nenařizovalo se z vrcholných evropských orgánů. Takto musíme počítat s  tím, že se neubráníme rychlému nárůstu cen bydlení a superlevné byty se v rámci těchto unijních nařízení stanou minulostí. Řekněme, že do roku 2020 je ještě daleko, i když v developmentu se proces vývoje projektu počítá na léta a je třeba pracovat s předstihem toho, co bude platit za pár let, přesto je ještě možné proti tomu něco dělat. A tak se i děje. Ekospol, ale i další developeři se snaží vznášet své argumenty proti této unijní směrnici, jiní developeři, kteří mají zkušenosti s nízkœnergetickou výstavbou, ji naopak zase obhajují. Člověk, který si kupuje byt, je z toho jelen, neví, jestli je dobré přidat a koupit si levnější byt nižší energetické třídy, nebo dražší byt, kde ušetří na provozních nákladech. Jak to vidíte z pohledu Ekospolu? Já myslím, že je k tomu třeba zaujmout rozumné stanovisko. Osobně nepochybuji, že vývoj technologií a stavebních materiálů povede k výstavbě až pasivních bytových domů. Nejsem si ale jistý, zda to bude už v  roce 2020, a dosavadní ekonomické a  jiné ukazatele mě nepřesvědčují ani jako podnikatele, ani jako uživatele bytu, že je to možné. Rád bych se mýlil, ale když uvažuju o tom, že musím zaplatit víc, abych mohl ušetřit pár tisíc ročně na provozních nákladech, pak musím také přemýšlet o tom, kdy se mi tato investice vrátí. Pokud je návratnost vyšší ceny u energeticky úsporných bytů oproti těm standardním 25 až 30 let, pak se nedivím, že lidé o ně nebudou jevit tak velký zájem, s jakým kalkuluje Evropská unie. Všude se přitom vypočítávají úspory, ale už se neuvádí, kolik bude stát servis a údržba, protože ty systémy jsou náročnější na provoz. Své sehrává i tolik podceňovaný fakt, že rekuperace, která je základem nízkonergetického bydlení, vyžaduje, abyste neotvírali okna, jinak úspory vytápění nebudou takové, jak je prezentováno na papíře. Lidé ale mají zvyk větrat a přirozený instinkt být v přímém kontaktu s okolím, proto si chtějí otevřít okno. Konec konců všichni developeři a hlavně klienti dnes preferují bydlení v přírodě a zeleni. Chcete se na ni dívat jen přes sklo? Takže v praxi vše nemusí fungovat tak, jak se předpokládá. A proto se domnívám, že podobné směrnice bez znalosti věci nakonec škodí nejen nám podnikatelům, ale hlavně těm, co si naše byty chtějí koupit. My budeme muset nakonec stavět energeticky nenáročné byty i za tu cenu, že je lidé nebudou nejen tolik chtít, ale nebudou na ně ani mít. V každém případě, i když to nebudou tak superlevné byty, jaké stavíme dnes, budeme usilovat v rámci své letité firemní strategie při zachování jejich kvality o to, abychom se pohybovali vždy na spodní hranici pro kupující té nejpříznivější ceny. 8  |  Slovo developera