Hickory (Severní Amerika) Jádrové dřevo hickory je zahnědlé nebo načervenalé, bělové dřevo naopak bílé až krémové s jemnými hnědými linkami. Působením světla dochází u dřeviny po pokládce ke zlátnutí, je o 85 % tvrdší než dub. Kanadský javor Bělové dřevo má krémovou barvu s tendencí k červenohnědé, barva jádrového se pohybuje od světle hnědé po tmavě hnědou s červenými prvky. Obvykle je jemné struktury s rovnými až vlnitými vlákny. Změna barvy po pokládce je středního rozsahu, od krémově bílé po zlatou. Dřevina je o 30 % tvrdší než dub. Jarrah (Austrálie) Má jemný povrch a téměř rovnou kresbu dřeva. Barva bělového a jádrového dřeva se vyskytuje v odstínech od lososové po tmavočervenou. S léty užívání může opracovaná dřevina tmavě hnědé až načervenale purpurové barvy tmavnout. Je o 25 % tvrdší než dub Javor evropský Oproti javoru kanadskému je světlejší javor evropský ještě zářivější a svěžejší. Má jedinečnou čistou strukturu s tenkými letokruhy a jemnou kresbou. V průběhu let se mohou objevovat žluté tóny, dub předčí tvrdostí o 20 %. Jasan (Švédsko) Bělové dřevo je téměř bílé, škála odstínů jádrového dřeva sahá od šedé přes světle hnědou až ke žluté s hnědými šmouhami. Některé třídy kvality nabízejí zvláštní a jedinečnou texturu. Změna barvy je středního stupně, od lehce pískového tónu časem směřuje ke „slámové“ žlutohnědé. O 10 % tvrdší než dub. Dub bílý (Evropa, Švédsko) Díky příjemnému vzhledu a dlouhé životnosti je nejoblíbenějším druhem dřeva u podlahářů v Evropě i USA. Změna barvy středního stupně s postupnou mírnou tendencí do oranžova. Dubové dřevo je tvrdé, husté, extrémně pevné. Buk (Švédsko) Dřevina světle krémové až středně hnědé barvy s růžovo-oranžovými tóny. Obvykle má rovná, stejnoměrná vlákna vysoké hustoty, která dodávají na teplém dojmu. Změna barvy středního stupně s přechodem v jantarově žlutou. Buk je stejně tvrdý jako dub. Třešeň (Severní Amerika) Krásný a univerzální druh dřeviny, která je teplá, osobitá. Bělové dřevo je krémově bílé, jádrové se mění od temně rudé do červenohnědé. Dohromady tvoří jemnou strukturu rovných vláken. Víceletým užíváním dochází k vůbec nejvyššímu stupni barevné změny, a to ke ztmavnutí do tmavě načervenalé barvy. Dřevina je o 3 % měkčí než dub. Ořech (Severní Amerika) Exkluzivní tmavé dřevo s krémovými prvky. Jádrové dřevo je světlehnědé až tmavě čokoládové, někdy s tendencí k nachově rudé, bělové je naopak krémově bílé. Změna barvy středního až vysokého stupně, přičemž tmavohnědé dřevo časem světlá ve zlatohnědé. Dřevina je o 10 % měkčí než dub. propustné, ovšem ve srovnání s bělí je jeho vlhkost nižší. Podle poměru složek se rozlišují například dřeviny s jádrem a bělí, dřeviny bělové, dřeviny s vyzrálým dřevem a bělí či dřeviny obsahující všechny tři složky. KOUZLO POVRCHOVÉ ÚPRAVY Konečný dojem a vzhled krytiny významně závisí na jejím opracování a povrchové úpravě. Velmi obvyklou a hojně využívanou technikou je moření, jehož úkolem je nejen zvýraznit přirozenou barevnost dřeva. Lze tak docílit moderních a efektních bílých či šedých tónů, stejně jako zcela opačných hluboce tmavých odstínů, například moka a černého uhlí. Mořidla se samozřejmě využívají i k celkové proměně původní barvy suroviny. Ke strukturálnímu zkrášlení slouží techniky kartáčování a ručního škrábání, které se často kombinují. Kartáčováním povrchu se oživí přirozená struktura vláken a vytvoří dodatečně jemná textura, použitím ručních nástrojů pro škrábání a broušení dřeva se z nové podlahy rázem stane krytina „opotřebená“, jakoby už řadu let užívaná. Vznikají tak nádherné rustikální dekory s  velkým podílem ruční práce. Zajímavým efektem je i zkosení hran, jež jednoduchým způsobem zdůrazní jednotlivá prkna. Efekt závisí na míře zkosení, od nepatrného přes jemné až po výrazné a hlubší drážky mezi jednotlivými lamelami. Takto upravené povrchy pak stačí ještě ve výrobě ošetřit a ochránit vrstvou saténového, matného či lesklého laku, nebo naopak naolejovat ideálně přírodním produktem. www.novebydleni.cz  |  163