to byl dobrý nápad. Tak například se nám p otvrdilo, že velký zájem o  tento typ bydlení měli lidé, kteří už v  družstevních bytech bydleli, nebo v  nich bydlí, tedy tam, kde byla družstva v minulosti úspěšná. Párkrát, snad jednou nebo ve dvou případech, přišli klienti i s právníky, nechali si jimi přezkoumat stanovy družstva, aby se ujistili, že jejich investice je dobře chráněna – a jejich právníci v  nich samozřejmě nic nebezpečného nenašli! K  tomu bych chtěl ještě dodat, že důvěru posilují i další záruky pro klienta. Družstvo se vždy účelově zakládá pouze za účelem realizace jednoho bytového domu, tedy jsou to „panensky“ čisté nové společnosti bez jakékoliv minulosti, což znamená, že se nemůže někde objevit nějaký starý dluh. A dále: peníze, které družstevníci skládají, tedy minimálně 25 % z  ceny bytu, jdou na vázaný účet u banky. Nikdo, ani FINEP, ani družstvo s  nimi proto nemůže samovolně nakládat. Vše od počátku kontroluje, a to velmi detailně, banka, která poskytuje úvěr na výstavbu domu. A věřte, že se jedná skutečně o dost přísnou kontrolu toho, zda je každá koruna vynakládána účelově pro danou realizaci. Kdo jsou lidé, kteří dávají přednost družstevnímu bydlení? Jsou to ti, co nedosáhnou z  různých důvodů na hypotéku, nebo se jí obávají? Ty důvody, jak jsme si sami zjišťovali, jsou dost rozdílné. Primárně však platí, že to nejsou lidé s nízkými příjmy, kteří by nedosáhli na hypotéku, jak by se zdálo z  faktu, že stačí složit jen 25 % z  ceny bytu a nemusíte prokazovat nikomu své příjmy, jak je tomu u banky. Část z nich volí družstevní bydlení proto, že je to administrativně jednodušší než s  hypotékou a  mohou pracovat s  výší nájmu, nebo chcete-li splátek úvěru podle svých momentálních možností. Mohou si například určit základní složenou částku od 25 do 90 % a tím i výši optimálních měsíčních splátek v budoucnosti. Mohou tedy na počátku při vstupu do družstva složit 25 % členský vklad a pak si jej navýšit při nastěhování, kdy se úvěr začíná splácet. Neb o mohou kdykoliv v  průb ěhu splatnosti bankovního úvěru, tj. během 25 let, zvýšit jednorázově svůj členský vklad a tedy si snížit i výši sjednaného měsíčního nájmu, aniž by to s  někým museli složitě projednávat. Anebo mohou doplatit svou část úvěru třeba najednou, což lze už za jeden rok od převzetí bytové jednotky, a získat tak byt do osobního vlastnictví. U starších lidí je to zase možnost bezproblémově převést družstevní p o díl na děti neb o vnoučata, což je u  vlastnického bydlení záležitost p o m ě r n ě s l o ž i t á , p ro t o ž e m u s í t e přes katastr, a je to také v  porovnání s   p ře v o d e m d r u ž s t e v n í h o p o d í l u nákladnější. Navíc pro svůj věk mají omezenou možnost, jak získat hyp otéku, což asi p otvrzuje údaj z  našich průzkumů, který říká, že průměrné stáří lidí, kteří volí družstevní bydlení, je o 5 let vyšší, než těch, co hledají vlastnické bydlení. Cizinci zase preferují tento způsob financování proto, že jim zajišťuje stabilní výši nájmu, jistotu nájemní s m l o u v y, m o ž n o s t k d y k o l i v p o d í l jednoduše odprodat, když se odstěhují, anebo jen proto, že jim to komplikují zákony jejich země. Čili důvody jsou různé. Kvalita bytů družstevních a prodávaných do vlastnictví je podle vašich slov stejná. Pociťují ale lidé nějaký rozdíl co se týče provozu a služeb? Řekl bych, že ano. Výhodou družstva je, že správu družstva zabezpečují zkušení profesionálové, což nemusí být vždy případ u společenství vlastníků bytových jednotek, protože tam to někdy dělá ten, kdo na to má čas a chuť. V  našem případě správu zajišťují lidé, kteří s tím mají dlouhodobé zkušenosti, a navíc jsou schopni i proto, že spravují velké družstevní celky, vyjednat lepší hromadné podmínky u řady sjednaných služeb, ať už jde o pojištění, technické asistence, správu domu, právní konzultace, internetové přip ojení a   p o d o b n ě . S a m o z ře j m ě ž e l i d é , kteří si koupí družstevní byty později do vlastnictví, mohou být případně nespokojeni a  těchto služeb družstva nebudou chtít využívat. Zatím se mi to zdá ale velmi nepravděpodobné. Nedávno jste zahájili Britskou čtvrtí V už prodej pátého projektu družstevního bydlení. Většina těchto projektů se nachází tam, kde zároveň prodáváte i byty do osobního vlastnictví. Mohou-li si lidé vybrat, čemu dávají přednost? No podle toho, jak se to vezme. Důvody proč zvolit nákup formou osobního či družstevního vlastnictví jsou různé, jak už jsem řekl. Například teď se nám stalo, že jsme chtěli dát do pro deje 66 družstevních bytů v  projektu Kaskády Barrandov V. Co se nám ale nepřihodilo. Objevil se tak velký zájem lidí, kteří si tam chtěli koupit byt do osobního vlastnictví, že jsme družstevní byty museli vyčlenit až pro další etapu, kterou plánujeme později. Takže pátý projekt je vlastně čtvrtý. V  Britské čtvrti je však IV. etapa, která je prodávána do osobního vlastnictví, umístěna hned vedle V. etapy, což je prodej do družstevního vlastnictví. Prodáváme je tedy souběžně, což znamená, že si sami vlastně konkurujeme. Toho jsme Zatím poslední projekt družstevního bydlení – Britská čtvrť – V. etapa www.novebydleni.cz  |  7