některé ze zdí. A to i do klenbových stropů, jaké máte v restauraci v suterénu nebo mezi trámoví podkrovních bytů. Proč právě tam? To je ten zásadní rozdíl oproti podlahovému, ale i jinému vytápění. Pro mnoho laiků je to nepochopitelné, protože teplo prý stoupá jen od podlahy vzhůru. Ale tak to je jen u systému vytápění založeném na ohřevu a cirkulaci vzduchu, jako jsou klasická kamna, radiátory, konvektory. Nejdříve musíte zahřát kamna, pak okolní vzduch a ten pak cirkuluje v místnosti. U kamen je vám horko, na konci místnosti je na počátku topení ještě chlad. My však neohříváme vzduch, ale plochy stěn, podlahy, nábytku a  jiného bytového zařízení. Je to takzvané sálavé, nebo jinak řečeno radiační vytápění. Vzduch necirkuluje, nebo jen minimálně při odvětrávání. Má také rychlý nástup teplotní účinnosti. Když kompletně vyvětráte otevřením oken, máte do pěti minut v místnosti stejnou teplotu jako předtím. Teplotní rozdíl u podlahy a stropu je přitom maximálně jeden stupeň Celsia! To se vám s klasickým systémem vytápění nebo chlazení jen těžko podaří. Mimochodem, v Peci pod Sněžkou, kde připravujeme projekt se stovkou bytů, který bude vybaven tímto systémem vytápění, si bude moci majitel apartmánu zapnout přes mobil topení 10 minut před svým příjezdem a vstoupit již do vytopeného bytu. Překvapující je i další fakt. Váš systém počítá s rekuperací tepla z odpadního vzduchu, nikde však nenajdete žádné rozvodné šachty s mřížkami pro odvětrávání teplého a přísun čerstvého vzduchu vedené do jednotlivých místností, jak je to typické u běžných systémů rekuperace. Viditelným znakem jsou pouze záslepky větracích otvorů pod okny. Otázkou je, zda to stačí k provětrávání všech pokojů? Ano, stačí. V  podstatě nemusíte větrat otevřením oken. Čerstvý vzduch je do všech obytných místností přivětráván prostřednictvím průvětrníků s  tepelnou vložkou vedených pod parapetem okna nebo jeho rámem, odtah je zajištěn přes odtahové mřížky instalované pouze ve třech místnostech bytu – v  kuchyňském koutě, v  koupelně a na WC. Odtud je veden teplý vydýchaný vzduch lokálním potrubím do centrální stoupačky. Množství odtahovaného vzduchu je řízeno vlhkostními čidly. Centrální stoupačka je svedena do strojovny, kde je centrální ventilátor a rekuperační jednotka. Teplo, které jinak uniká při větrání okny do okolí, se zde vrací zpět do topné soustavy. Celý systém rekuperace je automaticky řízen, čidla se postarají o vhodnou skladbu vzduchu, tedy o to, aby vzduch nebyl přesušený, ale dostatečně vlhký. Díky zabudovaným filtrům v  průvětrnících je pak zbaven všech nečistot, virů, bakterií, pylových alergenů a podobně. Výměna filtru je přitom snadná a zvládne ji jen trochu zručná hospodyňka. Není potřeba rozvádět vzduch potrubím jako u jiných systémů do jednotlivých místností. Odhlédneme-li od složitějšího projektování a zabudování rozvodů do stěn a stropů místností ukrývaných třeba pod různými podhledy, protože v bytech to s nimi moc pěkně nevypadá, je s nimi další potíž. Ve vnitřních stěnách potrubí a šachet se ukládají vlhkost, nečistoty, pyly, alergeny, bakterie. Přes filtry, pokud je včas vyměníte, se samozřejmě do bytu nedostanou. „Váš“ dům však nemá žádnou vnější izolaci, jak se to dnes dělá, aby byl nízkoenergetický nebo pasivní, přesto však dosahujete parametrů pro nízkœnergetické stavby. Jak je to možné? Zvláštností tohoto domu je, že se jedná o rekonstrukci měšťanského bytového domu z  konce 18. století. Dům má masivní obvodové zdi z plných cihel, které výtečně akumulují teplo. Tepelné úniky nehrají takovou roli a není nutné budovu nákladně a neprodyšně utěsňovat. Naopak je třeba, aby dům takzvaně dýchal, neusazovala se v  jeho konstrukci vlhkost a plíseň. Celý systém je energeticky napojen na tepelná čerpadla vzduch–voda, která zajišťují nejen vytápění, ale jak je známo, mají i reverzní chod, fungují tedy i jako svého druhu lednička a starají se díky kapilárnímu systému i o chlazení. Není proto potřeba v bytech instalovat klimatizaci s poměrně drahým provozem, která je více či méně hlučná, zabírá místo a pokud si nedáte pozor na foukající chladný vzduch, způsobuje i nachlazení. Díky tomuto systému můžeme v místnostech poměrně jednoduše udržovat po celý rok stálou teplotu ve výši, kterou si obyvatel sám zvolí. Přitom celková spotřeba energie, a to včetně chlazení, které je dražší než vytápění, je o 60 až 70 % nižší než u běžně stavěných budov vybavených radiátory, konvektory a klimatizací. www.novebydleni.cz  |  7