se pak scházejí u velkého jídelního stolu, kuchyně a jídelna je vlastně obrovský obytný prostor, žádný kuchyňský kout propojený náznakem jídelním stolem s  obývacím pokojem, jako je běžné tady. Naproti tomu se v  Čechách zase hodně stolování odehrává na terase nebo balkoně. Kolikrát jsem se ptal, když jsem přišel do Čech, proč jen ti Češi na nich tolik grilují? To je i  jeden z  důvodů, proč navrhujeme u našich bytů nejmenší balkony alespoň takové, aby se tam pohodlně vešel jídelní stůl a čtyři židle. Chceme, aby je mohli obyvatelé naplno využívat a nebyly jen nějakým odkladištěm. To říkám ale jen jako příklad. Obecně se ukazuje, že nároky na komfortní bydlení se i v  Čechách neustále zvyšují. Budoucí český majitel bytu se už dnes nespokojí s tím, co by před dvaceti lety bral jako slušné moderní bydlení jen proto, že to bylo o něco lepší než s prominutím panelové králíkárny. Nakolik se z Vašeho pohledu za ta léta, co podnikáte v Čechách, změnily nároky na bydlení českých zákazníků? Řekl bych, že významně. Dnes český zákazník neporovnává architekturu novostavby s panelákem, ale s tím, co viděl a poznal v  zahraničí. Teď už to naštěstí neplatí, ale v  devadesátých letech byla třeba znakem luxusu rohová vana. Nebo se někteří developeři zhlédli v  extravagantních šikmých a půdorysně komplikovaných dispozicích a Češi to bohužel akceptovali, přitom sami později poznali, že se dají jen obtížně zařizovat. V  současné době už Češi vědí, jak to vypadá v  cizině, jak já říkám, ochutnali, co je to luxus, a dovedou jej vyžadovat, což je dobře. Pro názornost bych řekl, že kritériem už není porovnání s panelovými domy, ale s velkými mezinárodními hotely, a to jak z hlediska architektury, tak i vybavení a zázemí služeb. My sami se takovým kritériím u nové výstavby chceme co nejvíce blížit, i když je nutno poznamenat, že jsme prošli spolu s českým zákazníkem také určitým vývojem a z mnohého jsme se sami poučili. Na počátku jsme kupovali i projekty jiných developerů, které v konečném důsledku neodpovídaly našim představám. Většinu třeba tvořily menší byty 1 + kk a  2 + kk, kde se zásady skutečně moderního a kvalitního bydlení nedaly zcela uplatňovat. Stanovili jsme si proto jako svůj cíl stavět především luxusní byty 3 + kk a větší, se kterými se dá lépe pracovat v rámci naší firemní strategie vyjádřené hesly kvalita–design–pohodlí. Kvalita a pohodlí jsou celkem pojmy, kterým, dá se říci, rozumí každý. Co ale design? Vzpomeňme na ne tak dávné období, kterému se u nás říkalo podnikatelské baroko. Myslím, že to období je v Čechách již dávno minulostí. Dnešní zákazníci nejsou žádní hlupáci, kteří by nepoznali špatný design. Já jako architekt kladu velký důraz na kvalitní design od celkového vzhledu budovy až po každý, často na první pohled nevýznamný detail. My jsme si uvnitř firmy vytvořili takové desatero, vnitřní kodex kritérií, podle nichž stavíme, a ve kterých design hraje důležitou roli. Říkáme tam, že jdeme designem proti nudě, zároveň však design nepřeceňujeme. To znamená, že chceme, aby architektura našich domů byla přitažlivá, nápaditá, nekonvenční, ale ne za každou cenu extravagantní a přitom samoúčelná, jen na vnější efekt. Na kvalitní design se proto soustředíme v každé fázi projektu. Nechceme totiž stavět jen podle svých představ, ale podle potřeb našich klientů, podle budoucích obyvatel. Atraktivní design proto musí být perfektně funkční, aby se v  něm dalo spokojeně bydlet. Stavíme zkrátka takové byty, které bychom sami rádi obývali, měli v nich svůj domov a byli obklopeni věcmi které potřebujeme, a jsou nám příjemné. Proto přemýšlíme dlouho nad zvoleným ztvárněním projektu, a to i v průběhu jeho realizace. A když se nám výsledek nelíbí, raději zpozdíme stavbu, než abychom předávali zákazníkům něco, s čím bychom sami nebyli spokojeni. Je to stále taková výzva pro naše architekty, aby byli ve svých návrzích kreativní a mohli jsme tak našim klientům dát za jejich peníze to nejlepší řešení. To je samozřejmě pro zákazníka dobře. Ne každý však na první pohled pozná, zda všechno v bytě, co vypadá na první pohled designově krásně, funguje skutečně tak, jak má. My jsme té zásady, že musíme stavět byty tak, aby se v nich dalo spokojeně bydlet nejméně takových 30 let, aniž byste v nich museli něco zásadně měnit. 8  |  Slovo developera