S rostoucím zájmem majitelů rodinných zahrad o nové trendy v oblasti bydlení a zahradní tvorby se znovu dostávají do popředí zájmu přírodní materiály, mezi nimiž nachází kámen své nezastupitelné místo. V současné zahradní architektuře se kámen uplatňuje jako nevšední solitéra a dominanta moderní zahradní kompozice.
Máme na mysli samozřejmě kameny mimořádných tvarů v přírodní neupravené podobě. Vhodné jsou všechny běžné horniny používané v zahradách, nejčastěji to jsou žulové balvany, pískovcové bloky, vápencové kameny nebo zkamenělé dřevo výjimečných kvalit. Solitérní kameny by měly splňovat několik požadavků ? měly by být zajímavé, velmi důležitá je odolnost a trvanlivost horniny. Zakoupení, přesun a usazení solitérního kamene jsou nákladné a malá odolnost horniny by mohla vložené prostředky znehodnotit. Z tohoto důvodu je zcela nevhodná opuka, která poměrně rychle podléhá erozi a mohla by dokonce, v případě větších kamenů, ztrácet statické vlastnosti. Ideálním materiálem je žula, která vydrží ve výborném stavu mnoho desítek let.
Pořízení solitéru
Krásné solitérní kameny můžeme nalézt ve starých opuštěných lomech a pískovnách. Zde je třeba upozornit na nutnost dohody o vyzvednutí kamene s majitelem pozemku. V rámci chráněných území a státních pozemků, s výjimkou lomů, je jakékoliv přemís?ování kamenů vyloučeno. Ceny kamenů v lomech jsou většinou mnohem přijatelnější než ve specializovaných obchodech, ale skutečně zajímavé exempláře zde pravděpodobně nekoupíme. Výjimečně formované kameny mimořádných tvarů můžeme získat právě u specializovaných prodejců. Naleznete zde skutečně neobvykle tvarované solitérní kameny, jejichž cena však bývá také výjimečná a často dosahuje i několika desítek tisíc korun za kus. Musíme počítat i s náklady na převoz kamene a na jeho bezchybné usazení, které bývají zpravidla i vyšší, než je cena vlastního materiálu. V případě vysokých a nestabilních exemplářů je nutné usazení do betonového lože či na betonovou patku, což představuje další výdaje.
Kompozice a kontrast
Velkou pozornost je nutné věnovat umístění kamene. Nevhodným umístěním nejenže nevynikne jeho krása, ale dokonce můžeme znehodnotit celou zahradní kompozici. Zakomponování kamenné solitéry nesmí postrádat jasnost a zřejmost. Návštěvník zahrady musí takový kamenný skvost vnímat jako samozřejmost kompozice, bez pochybností o tom, že šlo o kompoziční záměr architekta. Kámen nejlépe vynikne v pravidelně nízce sečené travnaté ploše nebo v prostoru upraveném kačírkem či drtí. V takovém případě hornina z plochy doslova vystupuje a stává se ústředním prvkem kompozice. Nikdy neumís?ujeme kámen do středu travnaté plochy, což je bohužel nejčastější hrubá chyba v zakomponování solitérního kamene do celkové kompozice zahrady. Ideální je umístění kamene na rozhraní jedné třetiny plochy. Přesná lokalizace je závislá na výšce okolní zeleně, přítomnosti dalších kamenů nebo skupin kamenů apod. Vždy by měl být protiváhou dalším prvkům v zahradě.
Kompozice a zeleň
Nejčastěji zakomponujeme kámen do prostoru před skupinu konifer či vedle výrazného exempláře listnatého keře nebo trsu bambusu. Kombinaci kamene a bambusu můžeme často najít v japonských a čínských zahradách. Zajímavý členitý povrch kamene vytváří mimořádný soulad s lehce stavěnými bambusovými listy a stonky. Vyniká kontrast mezi staticky působícím kamenem a stonky bambusu, které jsou v neustálém pohybu. Nádherně působí kombinace kamene a japonského javoru. Ten působí kontrastně k většině hornin a obohacuje kompozici o mimořádný podzimní efekt zbarveného listí. Také kombinace borovice, a to především borovice drobnokvěté (Pinus parviflora), a kamene je v zahradách Asie osvědčeným receptem k estetickému úspěchu. Obecně tedy kombinujeme solitérní kameny s lehčími a jemněji stavěnými rostlinami. Kámen tak krásně vynikne. Nemusí to však být neměnné pravidlo. Některé rostliny s velkým listem (např. Gunnera tinctoria) působí v kombinaci s velkými žulovými valouny nenásilně a připomínají tak naše typické horské potoky doplněné velkými listy devětsilů.
Kompozice a přirozenost
Další možností, kde umístit solitérní kámen v zahradě, je skupina nízkých keřů, trvalek nebo travin. Kámen zde působí umírněným, ale o to přirozenějším dojmem. Důležitá je dobrá volba vhodných doprovodných rostlin. V některých případech je lepší solitérní kámen doplnit několika kusy menších kamenů a plochu pokrýt (mulčovat) jemnějším kačírkem nebo drtí stejného charakteru. Není to však nutné a i jediný dobře zvolený solitérní kámen může ve skupině trav působit dokonalým dojmem. Ke kamenům vysokého a úzkého tvaru volíme rostliny širší a habituelně mohutnější (Ligularia, Gunnera). K nízkým kamenům a naplocho usazeným balvanům a valounům volíme rostliny jemnější a vyšší (trávy, bambusy). Jen výjimečně solitérní kámen umís?ujeme do vyšší skupiny keřů a necháváme jej jakoby vystupovat z porostu. Je to opět typické pro japonské zahradní úpravy, ale to již nelze hovořit o typickém solitérním použití kamene.
Ozeleněné kameny?
Některé kameny, zpravidla z dovozu, mohou obsahovat mnoho otvorů a prohlubní, které doslova lákají k vysazení rostlin a dotvoření již tak dokonalého díla. Jedná se obvykle o kameny z pobřežních oblastí, vystavené po desítky let mořskému příboji. Povrch je tak značně pozměněn erozí. Zde je třeba postupovat opatrně a s maximálním citem k celkové kompozici zahrady. Ne vždy působí takovéto doplnění kamenů o živé rostliny vhodně a přirozeně. Pokud si nejsme jisti, jakou rostlinu a zda vůbec použít, tak raději necháváme kámen bez zásahů v přírodní podobě.V některých případech však tato úprava působí přirozeně a nenásilně. Především je tomu tak u zahrad japonského stylu. V těchto úpravách je zcela běžné vysazování dřevin do kapes v kamenech a jejich tvarování ve stylu bonsají. Nejčastěji jsou takto pěstovány jalovce nebo borovice a jejich větve jsou vedeny přepadávajícím způsobem ve stylu kaskády. Další možností, kdy doplnit kámen o dodatečnou výsadbu rostlin, je usazení kamene ve stepní kompozici. Potom můžeme do vhodné prohlubně vysadit některý ze sukulentů (netřesk, rozchodník nebo zimovzdorný kaktus).
Usazení kamene
Volba, kdy ukládat kámen do betonu a kdy jej ponechat usazený jen v zemině či kamenivu, není jednoduchá. Především u velkých kamenů o hmotnosti několika tun je nutné nepodcenit dlouhodobě stabilní usazení. Vyšší kameny by měly být usazeny z jedné třetiny pod úrovní terénu do betonového základu, odpovídajícího normě pro beton k tomuto účelu vhodnému. Nejčastěji si beton necháváme dovézt již namíchaný zároveň s dovozem kamene. Beton by měl být suchý, jen mírně zavlhlý. Základ pod kamenem by měl být vyhlouben do nezámrzné hloubky, což je dle typu zeminy v rozmezí 0,8?1,2 m. Na půdách těžších postačí menší hloubka základu než na půdách lehkých, které snadno promrzají hlouběji. Beton je třeba v základu kvalitně zhutnit. Vlastní kámen usazujeme zpravidla za pomoci jeřábu a obsypeme betonem a opět zhutníme. Pokud hrozí vyvrácení kamene před vytvrdnutím betonu, je třeba bezpečné ukotvení (několika lany upevněnými ke kůlům), které ponecháme na místě minimálně po dobu jednoho týdne. Pokud by byla hmotnost kamene taková, že by hrozilo ještě před vytvrdnutím základu propadání vlastního tělesa kamene hlouběji, tak je nutné základ zhotovit s dostatečným předstihem, po jeho zatvrdnutí pak kámen usadit a obsypat betonem. Je vhodné umístit do spodní předpřipravené části betonu několik armovacích trnů z hřebínkové oceli pro lepší provázání s betonem určeným k obsypání kamene. Připravené trny nesmí samozřejmě vadit ve vlastním usazení kamene. Minimální hloubka usazení trnu v předpřipraveném základu činí 30 cm. Stejná délka trnu by měla zůstat volná pro provázání s vrchním betonem určeným pro obsypání kamene. U kamenů menších či stabilnějších zpravidla postačí mělké zasazení do terénu. Pokud hrozí rozbahnění terénu nebo je půda příliš jílovitá, můžeme kámen podsypat vrstvou drceného kameniva, které poslouží jako drenáž pro odvod přebytečné vody a zamezí tak pohybu kamene působením mrazu.
Vhodně zvolený solitérní kámen tedy může být nevšední součástí zahrady. Avšak stejně tak nevhodně zvolená solitéra se může stát nežádoucí dominantou celé kompozice. Hranice mezi zahradně-architektonickým pojetím a kýčem je často velmi tenká. Musíme tedy věnovat mimořádnou pozornost výběru kamene a volbě místa pro jeho usazení.
Ukázka z knihy ?Kámen v okrasné zahradě? vydané nakladatelstvím Grada Publishing, a.s., 2009.
Autor: Tomáš Bíba
Redakčně upraveno.
Foto: Tomáš Bína, Eglo, Roagrotex a Přemysl Písař
(keš)