Než nějakou plochu zatravníme, je nutné si rozmyslet, o jaký typ trávníku se bude jednat, jaké máme nároky na jeho vzhled, zda jej budeme užívat k rekreaci, sportu, či jako výběh pro zvířata, nebo k parkování automobilu. Podle toho musí být upraven nebo zpevněn půdní profil, zavedena závlaha a učiněna další opatření. Na správném způsobu založení totiž závisí ve značné míře kvalita trávníku po celou dobu jeho trvání i náklady na jeho pěstování a údržbu.
Při zakládání trávníku mohou nastat dvě situace ? buď již nějaký pozemek máme, a pak musíme posoudit, zda se pro konkrétní typ trávníku hodí, nebo chceme založit určitý trávník a vhodný pozemek pro něj můžeme vybrat. Zcela nesprávný přístup je úvaha typu: ?na tuto plochu už nemám co dát, tak zde bude nějaký trávník?. Takto bývají někdy zatravňovány naprosto nevhodné plochy ? příliš zastíněné, svažité, malé nebo nepřístupné. Pokud se trávník vůbec podaří založit, nemůže být později dobře ošetřován a místo plnění svých estetických a jiných funkcí je spíše na obtíž.
Návrh tvaru a úprava terénu
Výšková modulace terénu musí odpovídat účelu, estetickým požadavkům a možnostem ošetřování trávníku. Povrch zatravněné plochy může být rovný nebo mírně zvlněný podle účelu a architektonického záměru. Měl by však co nejvíce sledovat přirozené spádové poměry, aby se v některých místech nehromadila voda. Trávník kolem staveb by se měl mírně svažovat od domu a deš?ová voda ze střechy by měla být odvedena do kanalizace nebo trativodu; nesmí téct přes cesty ani do trávníku. Prohlubně a vrcholy terénních nerovností musí být vždy pozvolné, aby bylo možno plochu sekat předpokládaným typem mechanizace bez ?skalpování? nebo nedosečení trávníku. Sklon terénu by rovněž neměl překračovat hranice možností uvažovaných typů sekaček. Příliš svažité plochy, které nelze bez problémů sekat, je vhodnější osázet keři nebo jinou zelení. Důležitý je i tvar trávníku. Esteticky nejlépe působí velká, dobře udržovaná travnatá plocha. Trávník roztříštěný do mnoha částí má menší estetickou hodnotu a je nepraktický z hlediska ošetřování, zejména se obtížně seče. Tomuto hledisku by měla být přizpůsobena i výsadba dřevin (skupinové uspořádání), umístění záhonů a jiných objektů v trávníku.
Jak na správné cesty a cestičky
Trávník snese rovnoměrné přecházení po celé ploše, nesnese však jednostranné zatížení, např. časté přecházení k určitému objektu v zahradě. Typickým příkladem je i přebíhání psa podél plotu. Pro tyto účely neexistuje žádná dostatečně odolná tráva. Musí být vybudována pěšina nebo alespoň tzv. šlapáky. Cesty, tj. jejich směr, šířka a použitý materiál, je třeba řešit nejen z hlediska estetického, ale i podle předpokládaného využití a intenzity provozu. Směřovat by měly jednoznačně k určitému cíli, nemusí však být vždy přímé, ale také nemají chodce zbytečně zavádět. Při křížení a navazování mají být na sebe kolmé, rohy trávníků zaoblené. Při stanovení šířky se vychází z optimální průchozí šířky pro jednoho chodce, která činí 0,6?0,7 m. Rozměry průjezdové cesty závisí na rozchodu kol vozidel, včetně těch, která projíždějí jen příležitostně. Cesty navazující na schodiště, vstupy nebo průchody mají mít pokud možno stejnou šířku. Pro zachování funkčnosti a pohodlnosti cest za každého počasí je nutno, aby byly vyspádované a to v příčném nebo podélném směru, aby voda urychleně odtékala. Voda musí být odvedena do vsakovacích jímek, drenážních svodů nebo jiných drenážních systémů. Nesprávně navržené a vybudované cesty (příliš úzké, nelogicky vedené, s nerovným povrchem a špatně vyspádované, kde se tvoří kaluže) nebo špatně udržované (nepravidelné odklízení sněhu, náledí) jsou častou příčinou poškozování trávníků ze strany chodců.
Dlaždice, kámen nebo beton?
Cesty pro větší provoz se budují z kamenů nebo dlaždic kladených těsně vedle sebe nebo s mezerami, které budou zatravněny. Okraje cesty, zejména ve druhém případě, nemusí být rovné. Takové plochy, stejně jako ze zatravňovacích dlaždic, je však nutno sekat a za deště nebo rosy nejsou příliš pohodlné. Pro méně frekventovaný, ale stálý provoz jsou vhodné tzv. šlapáky ? řídce pokládané dlaždice o velikosti nejméně 0,4 × 0,4 m na vzdálenost asi 0,6 × 0,7 m (podle svažitosti terénu, délky kroku, rychlosti chůze), v mírných obloucích. Je možno je pokládat do již hotového trávníku. Zejména při použití přírodního kamene působí přirozeně a esteticky zajímavě. Na trhu jsou i speciální formy pro tyto účely, které se zasadí do trávníku, vyplní betonem a po jeho mírném zatvrdnutí vyjmou a stejným způsobem použijí pro pokračování cesty. Cesty s každodenním intenzivním provozem se někdy budují na betonovém podkladu. I u lehké dlažby, používané pro budování cestiček v zahradách rodinných domků apod., je při propustném základu nezbytná alespoň 30?40 mm silná vrstva hrubšího ostrého písku jako lože; při nepropustném základu musí být tato vrstva silnější (až 100?150 mm), jinak se pod dlaždicemi drží voda, při chůzi vystřikuje a při mrazu je nadzvedává. Dlažba by měla být ve stejné úrovni jako povrch terénu nebo ho mírně převyšovat (5?10 mm). Pokud jsou dlaždice zapadlé, drží se na nich při dešti voda, zaplavují se substrátem, zarůstají a trávník se v jejich okolí více vyšlapává. Příliš vystupující dlaždice zase činí problémy při sečení trávníku v jejich okolí, hrozí poškození žacího ústrojí sekačky. Obdobně jako cesty se budují i zpevněné pásy podél plotů, zdí a budov, které slouží k pojezdu kol sekačky tak, aby mohl být trávník posečen až do kraje.
Druhy dlaždic ? materiálové varianty
Všechny druhy dlaždic musí být ukládány na zpevněný propustný základ, který zajistí jejich stálou polohu a odtok vody. Síla a pevnost základu, stejně jako typ a nosnost dlaždic závisí na jejich předpokládaném zatížení. Plné dlaždice mohou být betonové, z pálené keramiky nebo z přírodního kamene (opuka, pískovec, vrstevnatá rula, břidlice), vyvíjeny jsou i různé moderní materiály. Polovegetační dlaždice (rošty) se vyrábí z betonu i z plastů. Mají různé rozměry, velikost a tvar otvorů. Některé jsou tenkostěnné, takže po zapojení porostu nejsou v trávníku vidět. Mohou sloužit také jako ochrana svahů proti erozi. Pokud se vybuduje dostatečně pevný a propustný základ a dbá se na správné uložení dlaždic, snesou i zatížení většími vozidly, aniž by došlo k jejich poškození. Zatravňovací dlaždice na plochách, kde je plánován větší provoz, např. přejezdy aut, musí převyšovat terén více (10?20 mm podle velikosti ok), aby nedocházelo k nadměrnému zhutňování půdního substrátu a poškozování odnožovací zóny trav. Tam, kde se počítá převážně s chůzí osob, stačí převýšení 5, nanejvýš 10 mm. U souvislých cest mohou být vybudovány obrubníky (kamenné, betonové, keramické, kovové, plastové), které do jisté míry brání prorůstání trávy do okrajů cesty.
Kvalita chce své
Pokud požadujeme opravdu kvalitní trávník, je třeba počítat s finančními prostředky nejen na vybudování závlahového systému, ale i na jeho pravidelné používání ? tj. s náklady na vodu. Takový trávník musí být zároveň intenzivně a pravidelně hnojen, často sečen, ošetřován proti chorobám, plevelům a doséván. Jestliže tyto podmínky nebudeme moci dlouhodobě plnit, nemůžeme počítat ani s tím, že nám nově založený trávník vydrží. Uvažujeme-li o rekonstrukci stávajícího trávníku, je v takových případech lepší od ní upustit. Trávník je trvalá kultura a nelze jej v pozdějším období bez větších problémů podstatným způsobem opravovat.
Ukázka z knihy ?Trávník? vydané nakladatelstvím Grada Publishing, a.s.; edice Česká zahrada, 2004.
Autorka: Miluše Svobodová.
Redakčně upraveno.
Foto:ilustrační. Zdroj:Optigreen, Atelier AeroPLAN, dib, Okal CZ, Bramac
(keš)