Důležitost správné kvality vzduchu v bytě si začínáme teprve v poslední době uvědomovat v celém jejím rozsahu a v souvislostech s ostatními parametry bytových prostor. Paradoxně k tomu přispěla snaha o vytváření nízkoenergetických a pasivních domů, kde se vzduch vyměňuje s vnějším ovzduším pouze v nezbytně nutné míře, filtruje se a vrací zpátky do bytového prostoru.
Je statisticky prokázáno, že kvalita vnitřního ovzduší staveb má daleko vyšší vliv na nemocnost obyvatelstva než vnější ovzduší. Kvalitou vzduchu je míněna jeho optimální čistota a složení, správná teplota a vlhkost, přítomnost volných radikálů a chemických prvků. Kvalitou vzduchu je míněna i nepřítomnost choroboplodných zárodků a pachů. Proto je nezbytné přívod vzduchu do bytových prostor a jeho odvod promyšleně regulovat. Člověk spotřebuje přibližně 1 m3 vzduchu (hodnota se mění v závislosti na činnosti, pohybu osoby, teplotě atp.) za hodinu, a ten musíme v interiéru zajistit. Jediný způsob zajištění kvalitního vzduchu je jeho výměna s vnějším prostředím. Pokud chceme (například z důvodů energetických úspor) jeho výměnu omezovat, je nezbytné vzduch filtrovat. Je ovšem třeba si uvědomit, že dokonalé filtry neexistují, a proto je toto řešení diskutabilní z pohledu hygieny a cirkulace vzduchu.
Větrání okny a dveřmi
Základním způsobem výměny vzduchu je klasické větrání okny a dveřmi. S postupem vývoje technologií oken, zejména plastových se neustále zlepšuje těsnicí schopnost jejich konstrukce. Ale je to skutečně žádoucí? Při výměnách oken v panelových domech se přišlo na problém přílišné těsnosti a neprostupnosti okenní konstrukce. V místnostech s novými dokonale těsnicími okny se začaly objevovat plísně a houby. Je to způsobeno nedostatečnou výměnou vzduchu a s tím souvisejícím nárůstem relativní vlhkosti vnitřního prostředí. Novější konstrukce proto mají větrací otvory v rámech nebo dvoupolohové kování, které umožňuje okno uzavřít pouze netěsně a ponechává prostor pro prostup vzduchu. Snaha po dokonalé izolaci, většinou pod dojmem primitivních ekonomických rozvah je vždy sporná a stále se objevují nové a nové důvody, proč být v této tendenci velmi opatrní. Větrání obytného prostoru je v principu dvojího druhu ? dlouhodobé mírné provětrávání a rychlé nárazové větrání. Dlouhodobé mírné provětrávání zajiš?uje základní výměnu vzduchu a udržuje optimální složení pro pobyt a dýchání. Větrání pomocí dvoupolohového kování je tedy minimem, ale musí být ještě doplněno jinými způsoby. Rychlé nárazové větrání je považováno za velmi účinné, dokáže snížit pocity únavy, nedochází při něm k sekundárnímu ochlazování stěn a předmětů, je energeticky úspornější. Je velmi vhodné při dlouhodobém pobytu lidí v místnosti, zvláště pokud je teplota vnějšího vzduchu nižší než teplota interiéru. Ideální je rozdíl asi 3 °C. Proto, aby se mohly používat, a účelně kombinovat oba druhy větrání jsou novější okna opatřena tzv. celoobvodovým kováním s možností otevření okna pouze částečným vyklopením pro mírné větrání a s plným otevřením křídel pro nárazové větrání.
Technické větrací prostředky ? ventilace
Bytový prostor, který nemá přímý kontakt s vnějším prostředím pomocí okna nebo dveří, musí být opatřen větráním technickými prostředky. To jsou nejrůznější druhy ventilátorů, ventilačních systémů s různou mírou sofistikovanosti, automatizace a způsoby řízení (časového a výkonu). Parametry systému projektuje specialista v oboru vzduchotechniky, ale vzhled a umístění koncových prvků lze korigovat v rámci koncepce interiéru. Složitější systémy výměny vzduchu se zatím v bytovém interiéru neobjevují, ale bude-li vývoj směřovat k nízkoenergetickým, pasivním domům, bude jejich používání nezbytné. Řešení technického větrání prostor je vždy záležitostí projektanta specialisty v tomto oboru. Z hlediska interiéru je potřeba řešit umístění ovládacích prvků a specifikovat jejich vzhled podle možností a nabídky dodavatele příslušného zařízení. Rovněž je věcí tvůrce interiéru zvolit společně s projektantem specialistou správné vyústění na stěně (stropu nebo podlaze) a jeho parametry, jako je tvar mřížky, umístění, materiál a barva povrchové úpravy. Architekt interiéru musí rovněž vyřešit, jakým způsobem bude kryté vedení vzduchu (například podhledem v některých prostorách), případně pokud se rozhodne jej ponechat viditelné, tak zvolit jeho vzhled, tvar a barevnost (podle možností systému).
Technické větrací prostředky ? rekuperace
Rekuperace je vlastně řízené větrání bez tepelných ztrát. Ve zkratce můžeme její princip vysvětlit takto: Vzduch v domě (předtím než je vyměněn za čerstvý) je zbaven až 90 % tepelné energie. Ta je předána do čerstvého vzduchu přiváděného z venku. Dýcháte tak stále čerstvý vzduch, ovšem bez tepelných ztrát, které by vznikly běžným větráním. Takto lze ušetřit až 60 % výdajů za teplo! Přiváděný vzduch je navíc čistý, zbavený pylů, prachu apod. Rekuperaci tak ocení i alergici, astmatici apod. Systémy rekuperace musí opět řešit příslušný projektant specialista. Architekt řeší pouze koordinaci s ostatními prvky technologií, vzhled a umístění ovládacích prvků. Rovněž je věcí tvůrce interiéru zvolit společně s projektantem specialistou správné vyústění na stěně (stropu nebo podlaze) a jeho parametry, jako je tvar mřížky, umístění, materiál a barva povrchové úpravy.
Technické větrací prostředky ? klimatizace
Klimatizace není větracím prostředkem v klasickém slova smyslu, nebo? při jejím užívání u většiny systémů nedochází k výměně vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím. Umožňuje pouze chlazení vzduchu v interiéru. Nedochází ale k jeho výměně za vzduch z prostředí mimo interiér. V podmínkách střední Evropy se v bytovém interiéru používá jen zřídka. Klasická okenní jednotka totiž není nic krásného a její užití po několik dnů v roce nevyváží její přítomnost v okně po celý zbytek roku. Lepší situace je u podokenních jednotek, ale stále to pro většinu klientů není nic, co by zvýšilo komfort bydlení o takovou míru, aby stálo za to investovat nemalé prostředky v podmínkách mírného klimatu. Stropní nebo nástěnné jednotky vyžadují vždy rozvod chladícího média a odvod kondenzátu. Mimo to požadují venkovní jednotku a nezbytné propojení mezi těmito dvěma částmi. Na druhé straně řada systémů dokáže nejen chladit, ale i topit, čímž se jejich využití zvyšuje. Nevýhoda je, že pro topení jsou tou nejdražší alternativou. Zajímavý směr ve vývoji klimatizace, respektive systémů, které umí v létě ochladit bytové prostory, jsou systémy podlahového topení (ale existují i systémy stropní, stěnové a jejich kombinace), které jsou napojeny na topnou jednotku, která umí i chladit. Princip je velmi jednoduchý. Topné médium v podlahových trubkách je v zimě zahříváno a v létě chlazeno. Nejnovější systémy pracují na bázi teplovzdušného vytápění a chlazení. Použití jakéhokoliv z popsaných systémů je vždy potřeba nechat navrhnout specialistu v oboru topení, vzduchotechnika a klimatizace.
Ukázka z knihy ?Interiér ? tvorba obytného prostoru?, Grada Publishing, a. s., 2009
Autor: Boris Hála
Redakčně upraveno.
Foto ilustrační: Concept, Izolační skla, Karma, Panasonic, Sulko, Velux
(keš)