V dávných dobách byla dřevěná podlaha samozřejmostí. I v chudší chalupě měli pod nohama prkna. Se zámeckými kazetovými parketami se sice srovnávat nedaly, ale ve všech variantách poskytovala pochozí komfort. Dnešní trendy se kupodivu ? co do vzhledu - kloní spíše k těm ?prostším? variantám.
Je pravda, že složité parketové vzory už dnes patří spíše do historických a historizujících interiérů, ty moderní se co do designu dřevěných podlah jakoby vracejí do starých českých chalup. A nebo si inspiraci berou z průmyslových objektů? zkrátka stále je co objevovat. Samozřejmě ve spojení s bydlením se ke slovu dostávají sofistikované konstrukce podlahových krytin, mnohem širší spektrum materiálů a opravdu promyšlené a stále dokonalejší výrobní procesy a povrchové úpravy. To, čeho si na přírodních podlahách ceníme, však zůstává neměnné. Pořád u nich hledáme přírodní a přirozený vzhled, pocitové i faktické teplo a povrch příjemný pro chůzi i na dotek. A? už jde o masivní, vrstvené nebo dýhované produkty, každý z nich má své přednosti.
Masivní, vrstvené i dýhované
Podstatnou vlastností, kvůli níž jsou dřevěné podlahoviny stále více vyhledávané, je jejich dlouhá životnost a schopnost absolvovat nespočet renovací v podobě broušení a obnovení povrchové úpravy lakováním, olejováním nebo voskováním. Počet obnovovacích cyklů samozřejmě odpovídá charakteru materiálu, nejlépe si v tomto ohledu vedou podlahoviny masivní. U vrstvených záleží na tlouš?ce nášlapné vrstvy, dýhované krytiny jsou k broušením nejméně vhodné. A? už jde o kterýkoliv typ dřevěné podlahoviny, mívají nejrůznější podobu: větších či menších lamel, prken, palubek, vlysů, parket nebo průmyslové mozaiky. Pokud jde o jejich aplikaci, nejobvyklejší je celoplošné lepení nebo spojování jednotlivých prvků prostřednictvím suchého zámku, na pero a drážku. Velkoformátové fošny připevňované kolíky truhlářsky opracovaná prkna přitloukaná hřebíky jsou už spíše výjimečné a setkáváme se s nimi spíše při rekonstrukcích starších podlah.
Moderní je reliéf a ostařování
I když klasika v podobě hladkých povrchů s neviditelnými spárami a nenápadných dekorů a barev má stále své příznivce, trendy objevily a úspěšně propagují rustikální struktury, plasticitu, zřetelné spáry podporované sraženými hranami, zajímavou až kontrastní barevnost a ?ostařený? vzhled podlahovin, v němž vyniknou i různé vady a zvláštnosti dřeva. Efekt se dociluje pískováním a kartáčováním, populární je patinování a zrychlené zrání dřevin. K novým způsobům opracování dřevěných lamel se zajímavým vzhledovým efektem patří takzvané katrování, které k nám přišlo z Itálie. Spočívá v záměrném narušením hladkého povrchu dřevěné nášlapné vrstvy ve směru kolmém na strukturu přírodního materiálu. Výsledkem je na dotek hrubší povrch se zářezy, jež evokují vzhled surového dřeva, které právě prošlo ?katrem?, tedy pilou. Úprava nejen zvýrazňuje kresbu a charakteru konkrétního materiálu: vzniklé drobné ?zoubky? poskytují neobutým nohám při chůzi cosi jako lehkou masáž. Praktickou výhodou dřevěných katrovaných podlah je to, že není nutné se bát jejich poškození. Drobné škrábnutí nebude totiž ve speciálně opracované ploše vůbec znát. Pro finální povrchovou úpravu lze standardně vybírat mezi olejem nebo lakem.
Barevná kouzla
Na jedné straně jsou oblíbené bělené a obecně světlé dřevěné podlahové krytiny, ovšem neubývá příliš ani příznivců netradičních a exotických materiálů v podobě orientálních dřevin. Merbau, kempas, ipe, wenge, bambus, teak či jatoba a další dálkami vonící dřeviny u nás bodují hlavně vysokou tvrdostí a stálostí, odolností proti vodě a schopností tepelně i zvukově izolovat, už u nás nejsou ničím nedosažitelným. Ovšem zajímavou specialitou mezi barevnými úpravami dřevěných podlahovin je takzvané decapé. Vynikne na už zmíněných kartáčovaných nebo katrovaných materiálech. Během výrobních procedur se do pórů dřeva nanáší barva odlišná od té, do níž je laděna většina povrchu. V důsledku tohoto výrobního procesu úchvatná kresba dřeva pohledově vystoupne a volba odstínů z opačného konce barevné škály ji ještě umocní. Velmi žádaná je kombinace světlého decapé na tmavém podkladu a naopak. Na kartáčovaných podlahách působí decapé jemně a přirozeně, u katrování je barevný kontrast výraznější a rozhodně neunikne pozornosti. Vlákna i suky obarvené na způsob decapé dodají interiéru šmrnc a šarm.
Jak o ně pečovat
Odolnost a vzhled dřevěné podlahy je přímo úměrná podmínkám v interiéru, zejména z pohledu relativní vlhkosti. Následkem příliš nízké hladiny vznikají a rozšiřují se spáry, nadlimitní zase způsobuje bobtnání a vyboulení, kroucení a korýtkovatění krytiny. Každá povrchová úprava dřevěných podlahovin a péče o ně musí také vycházet z požadavku na nutnost oboustranného dýchání materiálu. Pro prostředí s kolísavou vlhkostí se osvědčily podlahy olejované. Obecně lze říci, že olejované a voskované dřevěné krytiny odolávají otěru (lépe než lakované) a nekloužou, jejich údržba je však náročnější. Lak, který uzavře póry na povrchu krytiny, je lepší volbou pro vlhkostně stabilní interiéry. Podlahoviny z přírodních, povrchově neupravených dřevin potřebují ochranu proti škůdcům a plísním. Běžný úklid většiny dřevěných podlahových krytin zvládnete nasucho s kartáčovým vysavačem, smetákem a speciálními utěrkami z mikrovláken, nebo vlhkým mopem či hadrem, bez saponátů, abrazivních čisticích přípravků a kyselin. Do vody lze přidat některý z výrobci doporučených produktů. Stejná pravidla platí pro podlahoviny kartáčované, katrované či decapé. Nelze je však renovovat celoplošným zbroušením, aniž by přitom došlo k poškození či úplnému zničení efektu původní úpravy. V případě katrovaného povrchu jsou ostatně důvody k renovaci tímto způsobem minimální, protože na plastickém povrchu jsou eventuální vrypy hůře rozeznatelné než u hladkých podlahovin.
Text: Alena Müllerová, Foto: Stilparkett, Kratochvíl parket profi, Parket ateliér, Tilo, Florwood