Dřevěná moučka, drcené piliny, celulózová kaše nebo rýžové slupky, nějaký polymerující plast - polyetylen, polypropylen nebo PVC ? to jsou hlavní ingredience. Po smíchání a vylisování vznikne kompozitní materiál hezký na pohled, teplý na omak, odolný proti všem rozmarům počasí, bez nároků na údržbu, tedy na pravidelné každoroční olejování a penetraci, jakou potřebuje například dřevo.
Popsané hmoty nesou mezinárodní označení WPC ? Wood Polymer Composites. Jde o vynález starý ani ne dvacet let, nový produkt si ale už teď dělá ambice na to, že by v budoucnu mohl nahradit dřevo jako stavební materiál. Kromě povrchů teras (takzvaný decking) a venkovních obkladů budov je z kompozitních materiálů možné vyrábět ploty, besídky, pergoly, truhlíky na květiny, zahradní nábytek a mnoho dalších věcí.
Čím obléci terasu
Nejběžnější volbou materiálu pro povrch terasy bývá dřevo, ovšem protože jde o přírodní materiál, má své rozmary. Může ?pracovat?, kroutit se, nasáknout vodou, odštěpovat ve formě třísek? i když existuje velká škála různých druhů dřeva s různými mechanickými vlastnostmi, výdrží a odolností, většina z nich se neobejde bez odborné konzervace a neustálé péče. Starostí nás nezbaví dokonce ani drahá exotická dřeva, kterých na trhu v poslední době ubývá. Využívá se dřevo ze stále mladších, předčasně kácených stromů, které je příliš řídké, měkké, kroutí se, trpí na takzvané ?krvácení? (pouští barvu) a celkově je méně odolné a trvanlivé.
Další možností jsou keramické dlažby pro venkovní použití, tedy adekvátně nasákavé a mrazuvzdorné, protiskluzové a odolávající opotřebení. Dlažba z pálených cihel působí na pohled teplým, útulným, ?středomořským? dojmem a je dosti odolná, jen se na ní mohou objevovat takzvané výkvěty (vykrystalizované soli). Nejdražší a nejelegantnější je dlažba z přírodního kamene, jejíž pokládka je poměrně náročná. Kámen, cihly nebo keramiku zdařile imituje finančně méně zatěžující betonová dlažba. Před různými typy znečištění ji chrání impregnace. Novou šancí pro tvořivé lidi s fantazií, kteří mají rádi inovace, jsou kompozitní hmoty.
Materiály budoucnosti
Kompozitní hmoty v sobě spojují přednosti obou svých ?rodičů? ? dřeva a plastu. Navíc jsou ohleduplné k životnímu prostředí: při jejich výrobě se využívá dřevěný odpad (piliny) nebo borovicové dřevo ze stále obnovovaných lesů a nepřidávají se do nich pojiva, z nichž by se později mohl uvolňovat do ovzduší toxický formaldehyd. Jsou stoprocentně recyklovatelné a představují vynikající alternativu k tvrdým dřevům jako je teak, která se bohužel vesměs těží v ohrožených deštných pralesech.
Na českém trhu se stavebninami jsou WPC od několika výrobců. Odlišuje je od sebe zejména složení jednotlivých materiálů pokud jde o druh použitého plastu a podíl dřevěné složky, které rozhodujícím způsobem ovlivňuje vlastnosti vzniklého produktu. Záležím sice i na způsobu jeho použití, ale jak ukazuje praxe, lepší vlastnosti mají kompozitní materiály založené na PVC. Polyvinylchlorid má totiž lepší termodynamické vlastnosti než polyethylen a polypropylen. Vzhledem k tomu, že tyto polymery jsou měkčí, může se výsledná hmota drolit, je méně pevná a hůř odolává nárazu či poškrábání.
Design rozhoduje
Vzhled, a tedy i barevnost, jsou samozřejmě jednou z klíčových vlastností, podle nich se z kompozitních materiálů dá vybírat. Významnou roli pro vzhled má podíl druhé složky v kompozitu, jíž může kromě dřevěných pilin nebo drti být i celulózová kaše či rýžové slupky. Jako ideální se jeví podíl zhruba půl na půl, tedy 50 % PVC na 50 % dřevěných pilin. Právě ten zaručuje dostatečnou pevnost materiálu i vzhled blízký dřevu; někteří výrobci však míchají ingredience v poměru 70 % dřeva a 30 % plastových polymerů, nebo 60 % dřevěných vláken a 40 polypropylenu, ovšem výsledný materiál je poměrně měkký a má hodně plastový vzhled.
?kála barevných variant se pohybuje od dvou do osmi odstínů (Twinson), které se designem velmi blíží exotickým dřevům jako je masaranduba či bangkirai. Největší paletu barev opět umožňují produkty vyráběné na bázi PVC. U kvalitních hmot se rozhodně není nutné bát, že například terasa z nich bude vypadat jako z plastiku. Rozdíl mezi terasou ze dřeva a z WPC není na první pohled vůbec patrný. Kompozita se nejčastěji zpracovávají do formy dřevěných prken, někteří výrobci nabízejí i jiné tvary, nejčastěji čtverce. Na trhu jsou i profily s nepravidelným drážkováním, jež napodobuje strukturu dřeva.
Výhody vedou
Podle dosavadních zkušeností klady kompozitních materiálů výrazně vedou nad nevýhodami, Jejich úhledný rovný povrch nestudí ani se příliš nerozpálí sluncem, navíc neklouže, což oceníte nejvíc na plochách kolem bazénů. Je příjemný pro chůzi bosou nohou, vzhledem k tomu, že nehrozí zadření třísky, hodí se pro dětské hry. Nenapadají ho škůdci, nekroutí se a hlavně nevyžaduje žádnou impregnaci, nátěry a další údržbu, protože nepodléhá rozkladu. Venkovní plochu z WPC stačí jen občas umýt vysokotlakým čističem, případné skvrny odstraníte speciálním čistícím roztokem prodávaným spolu s terasou.
Kompozit je velmi odolný a trvanlivý, jeho povrch nenaleptá sůl, chlor z bazénu ani ptačí trus. Díky podílu plastu je samozřejmě dokonale vodovzdorný, takže většina výrobců se nebojí dát na něj záruku až 25 let. V důsledku minimální tepelné roztažnosti materiálu není třeba se v průběhu roku bát ani přílišných změn šířky mezer mezi položenými deskami. Nezanedbatelnou výhodou je snadná montáž, kterou zvládne i běžný kutil. Desky lze skládat do různých geometrických tvarů, pokud se některá část časem přece jen poškodí, dá se velmi lehce vyměnit.
Jednou z nevýhod je možná to, že ačkoli kompozitní materiály vzhledově připomínají dřevo, přece jen se jedná o imitaci. To by ale mohlo vadit jen těm nejrozhodnějším zastáncům pravých přírodních materiálů, protože kompozita jsou velmi elegantní a působí dobře v jakémkoli kontextu.
Ceny kompozitních materiálů pro venkovní plochy patří k cenově srovnatelným například s exotickými dřevy. Jejich hlavní předností jsou ale prakticky nulové náklady v budoucnosti na udržování těchto ploch. Jednoduchá montáž a bohatý výběr barev pak z dřevoplastových kompozitů dělá ideální materiál.
Text: Alena Müllerová
Foto: Deceuninck