Otopná tělesa patří mezi nejdůležitější součásti otopné soustavy, navíc se rozhodující měrou podílejí na konečném vyznění interiéru. Jejich základním úkolem je sice zajistit potřebnou tepelnou pohodu, ale barva a tvar otopného tělesa může podstatným způsobem ovlivnit styl vybavení celého bytu.
Jsou samozřejmě produkty, u nichž o výraznou výrazovou funkci nijak nestojíme a jejich úkolem je být co nejméně nápadné. Na trhu se však prezentují i výrobci, kteří se zaměřili na designová otopná tělesa, jejichž dekorativní působení je součástí architektonického záměru a počítá se s ním při dotváření vzhledu interiéru. Některá se dokonce svým ztvárněním blíží uměleckému pojetí. Především jim se budeme tentokrát věnovat mnohem více než těm ?obyčejným?, s nimiž se v bytech a domech setkáváme běžně.
Deskové teplo
Otopná tělesa z ocelového plechu patří v současnosti k nejpopulárnějším. Může za to nejen jejich rozměrová variabilita, jež odpovídá požadovanému výkonu, ale také široké barevné možnosti. Jejich povrch může být hladký nebo různě členěný či perforovaný, na trhu jsou i ve zdvojené nebo ztrojené podobě. Mezi deskami mohou být také lamely, které zvyšují výkon tělesa. Jako optimální se jeví délka topného tělesa odpovídající rozměrům okna. Oproti litinové radiátorové klasice si desková tělesa vystačí s malým množstvím vody, což se pochopitelně projevuje na jejím rychlejším ohřevu (i zchladnutí).
Článkové teplo
Obliba radiátorů z litinových nebo ocelových článků je poměrně stabilní. Používají se například do soustav s kotli na pevná paliva. V důsledku velkého objemu vody se vyznačují větší tepelnou setrvačností, zkrátka pomaleji vychládají. K výhodám litinových radiátorů patří jejich dlouhá životnost, kterou odborníci uvádějí kolem padesáti let. V kurzu jsou i hliníková článková tělesa, zejména v novostavbách, používají se také při rekonstrukcích k náhradě litinových. Jsou stejně tenká jako desková, takže se rychle nahřívají, a mají a spojují větší výhřevnost než litinová. Mají-li články zaoblené lamely, směřuje ohřátý vzduch do vytápěného prostoru. Hliník má kromě vynikajících tepelně fyzikálních vlastností i prakticky neomezenou životnost, je odolný proti korozi.
Trubkové teplo
Takzvané žebříčky už v našich koupelnách zapustily kořeny, uplatní se také v prádelnách, na toaletách, hodí se do kuchyní a předsíní. Fungují nejen jako zdroj tepla, ale například i jako prostorový optický předěl. Schopnost nechat se postavit do prostoru vyrovnává nevýhodu spočívající v nižší výkonnosti.
Infračervené teplo
Sálavé teplo známe už po dlouhá staletí ? příkladem mohou výt kachlová kamna. V podobě topných panelů se objevilo také v našich současných interiérech, ovšem kvůli nekvalitním konstrukčním materiálům nemohlo fungovat jako hlavní topný systém. Pokrokové technologie však dnes umožňují vznik nového typu infrapanelů s vysokou účinností, minimální spotřebou elektrické energie a dlouhou životnosti, jimiž lze nahradit nejen elektrické, ale i plynové vytápění. Tepelné vlny přinášejí dobrou tepelnou pohodu za nízké provozní náklady, suché zdivo bez plísní, minimální cirkulaci vzduchu, vyrovnané teploty mezi podlahou a stropem. Dalším bonusem infrapanelů je dlouhá životnost, provozní spolehlivost, pěkný design a minimální prostorové nároky.
Dekorativní teplo
Každé z uvedených druhů otopných těles se může stát designovým doplňkem interiéru. Pochopili to už mnozí výrobci, takže v nabídce firem nechybějí produkty s výraznou dekorativní rolí. Mívají různou podobu, jejich společným znakem je indivi-dualita a výlučnost. Exkluzivní otopná tělesa pochopitelně také něco stojí, zpravidla jsou i několikrát dražší než klasické ?radiátory?.
Text: Pavel Kotrč
Foto: Jaga, Boki, Elmat, Fenix, Vladan Běhal