Slogan pocházející z jedné populární písničky zní po dlouhých létech sice už jako klišé, ovšem jeho obsah má pořád opodstatnění. Bez sedacího nábytku, k němuž židle bezesporu patří, by nebylo domácího pohodlí. Díky novým materiálům a netradičním barvám navíc mohou dodat interiéru optimismus.
Speciálně s pochmurnými podzimními a zimními dny a dlouhými večery člověk bytostně touží obklopit se něčím, co ho rozveselí. Často se proto rozhodne udělat něco s tím, kde tráví svůj odpočinek, tedy se zařízením bytu. Skvělé je, že nemusí jít o žádnou velkou rekonstrukci, stačí koupit pár tvarově a barevně zajímavých kousků, a pozitivní změna je na světě. Jednoduchému postupu nahrává i vývoj výroby nábytku, při níž se dostávají ke slovu i dříve neobvyklé materiály. Nejlépe je to vidět právě na židlích, na nichž výrobci své postupy zkoušejí nejraději. Výměna židle je navíc i poměrně finančně nenáročná operace, která neúměrně nezatíží rodinný rozpočet.
Lesk, pevnost, pružnost
Ke slovu se dostávají nové chemické sloučeniny, jako je například polykarbonát nebo metakrylát, materiály charakteristické transparentností, leskem, pevností a pružností zároveň. Příkladem mohou být židle Crystal, které svému čirému jménu dostojí zejména v kombinaci s kvalitním osvětlením. Důležitou roli hrají pochopitelně i barvy obvyklé pro nové materiály: objevují se už pár let i na bytových textiliích, na nádobí, dekoračních předmětech, tapetách, nábytkových plochách, rámech obrazů... Polykarbonátové nebo metakrylátové barevné ?bonbónky? na sezení dávají zajímavou šanci propojit nábytek s ostatními doplňky, zdánlivě nesourodá věc tak může interiéru dodat zcela novou rovinu, netušený energetický náboj.
Dokonalá ergonomie
Zatímco dřevo potřebuje při své přeměně v pohodlnou židli řadu specifických strojů pro ohýbání a frézování, plast si s něčím takovým ?hlavu nedělá?. Design stačí přenést do počítače, kde se tvary budoucí židle přizpůsobují lidské anatomii tak, aby výsledné sezení bylo maximálně pohodlné a zdravé. Finální produkt vzniká v optimalizované lisovací nebo vyfukovací formě. A právě to je důvod, proč se ceny plastových židlí stále přibližují výrobkům ze dřeva: formy jsou poměrně drahé. Aby se prodejní cena těchto velmi kvalitně zpracovaných židlí pohybovala kolem 4 tisíc korun, musí být forma konkrétního modelu schopna vyrobit okolo 200 tisíc kusů. Ovšem výhodou je, že i po měsících nebo letech mají výrobky nejen totožný a ničím nezměněný tvar, ale i naprosto stejnou barevnost.
Jednotná pravidla
A? z plastu, kovu, ze dřeva či jiného materiálu, měla by každá jídelní židle splňovat několik standardních kritérií. Například pokud jde o úhel svíraný stehny a holeněmi: zásadně by měl mít 90 stupňů (pravý úhel), chodidla by přitom měla ležet celou plochou na zemi. Sedadlo židle by mělo být ve výšce odpovídající délce lýtka k podkolenní jamce. Aby se žaludek při jídle nacházel v ideální poloze, měl by mít sedák mírný sklon dozadu, úhel mezi opěradlem a sedadlem by měl být 95 stupňů. Hrana sedací plochy nesmí tlačit do měkkých tkání pod spodní stranou kolena ani nad ní, jinak by byl ohrožen průtok krve. Pokud má jídelní židle opěrky předloktí, měla by se i tak dát zasunout pod desku stolu. Důležité je, aby ? z hlediska ergonomie ? prostor pro opření končil alespoň 5 cm pod lopatkami.
Ani u jídelních židlí nezapomeňte, že časté a dlouhodobé sezení na nekvalitních produktech znamená obvykle zdravotní následky. Proto je užívejte pouze k vyhrazenému účelu.
Text: Jana Jeníková
Foto: ID Point, Nabito, Ikea, JV Pohoda