I když - soudě podle současných trendů - lze dřevěný zahradní nábytek označit jako maličko upozaděný, stále má řadu příznivců. Dřevo totiž dovede dobře doplnit nejen zahradu, ale i terasu jakékoliv stavby, i když asi nejlépe ladit bude s objektem, který více či méně kopíruje přírodní prostředí.
Obliba dřeva je opodstatněná. Dřevěný zahradní nábytek je pěkný na pohled, příjemný na dotek. Položíte-li ruce na dřevěný stůl nebo opěrku ze dřeva, ani v chladném počasí nestudí, v létě se zase nerozpálí? O příjemné vůni tohoto materiálu snad už ani není nutné se zmiňovat. Zahradní nábytek ze dřeva konvenuje tradicionalistům, kteří oceňují jeho krásu a vlastnosti, a jsou zároveň ochotni respektovat fakt, že se ? jakožto přírodní produkt - chová podle neměnných přírodních zákonitostí. Tedy například to, že klasické dřevěné desky sotva budou zachovávat tvarovou a rozměrovou stálost stejnou, jako má třeba kov, sklo, plast nebo kámen. Ovšem dnes už existují výrobní technologie, pro které je tento problém hračkou: nová generace dřevěného zahradního nábytku se vyrábí ze speciálně kultivované tvrdé akátové suroviny (Rotimber) ze Severní Ameriky. Její vlastnosti vycházejí - zjednodušeně řečeno ? ze zahuštění materiálu, kterýžto proces simuluje a v podstatě předčí přírodní zrání.
Jaké dřevo vybrat
Nejběžnější a nejlevnější je zahradní nábytek z měkkých dřevin, smrku, borovice či modřínu. Výrobci však častěji sahají po tvrdších ? a také odolnějších a dražších ? materiálech: po dřevu dubovém, bukovém, akátovém, jasanovém nebo jilmovém. Na českém trhu jsou však běžně k dostání i produkty z exotických dřev, k nimž patří například teak, iroko, bangkirai nebo eukalyptu.
Exotické dřeviny jsou sice cenově náročnější, ale nábytek z nich zvládne bez větší úhony i trvalé celoroční přebývání v zahradě. Druhdy velmi populární zahradní nábytek z přírodního ratanu a bambusu je v současné době spíše na ústupu a nahrazují ho velmi realisticky vypadající umělé materiály.
Tvrdá dřeva s hustými dřevními vlákny mají oproti měkkým dvoj- až trojnásobnou životnost. Lze ji prodloužit kvalitní impregnací a následnými ochrannými nátěry, ohrožuje ji nekvalitní zpracování (špatné a neošetřené řezy a spoje, v nichž se drží vlhkost postupně narušující strukturu dřeva). Bobtnání a sesychání, tedy rozměrové změny, závisí na druhu dřeva. Nejméně se mění nejen exotické dřeviny jako eben, teak, iroko, bangkirai a yelow balau, ale také domácí dub. Už zmíněný zušlechtěný materiál Rotimber předčí tvrdostí a zároveň pružností i teak, který dosud v tomto ohledu zahradnímu nábytku kraloval.
Kvalita dřeva
Jakost materiálu lze posoudit podle ze vzhledu: dřevo by mělo být bez vypadavých, tmavých nebo vyhnilých suků, stop hniloby, pochopitelně bez známky napadení hmyzem nebo houbami. Známkou pochybné kvality jsou i trhliny a důsledky mechanického poškození způsobeného nesprávným opracováním. Nepřípustné jsou zbytky kůry, u jehličnatých dřev takzvané zásmolky - dutiny vyplněné pryskyřicí. Nedostatky v jakosti signalizuje i nápadně jiná barva: třeba namodralé dřevo borovice svědčí o zapaření nebo poškození houbami, což zhoršuje fyzikální i mechanické vlastnosti materiálu, tedy i výrobku z něho.
Konstrukce
Nejde jen o masivnost zahradního nábytku, která je v jistých případech ? například u smrkového a borového dřeva ? známkou odolnosti. Nicméně solidnost konstrukce dřevěného zahradního nábytku je důležitá, a to jak z hlediska vstupního materiálu, tak i pokud jde o jeho zpracování a opracování. Vedle vzhledu dřeva je proto dobře sledovat hlavně konstrukční detaily, zejména kování, vyvložkování a kvalitu spojů (klasický šroub s osmihrannou maticí a spojení ?natvrdo? lze očekávat spíše u levnějších produktů), způsob spojování jednotlivých vrstev dřeva (například u velkých ploch plných stolových desek), uchycení nohou a područek. Vyzkoušejte hladký skluz a plynulost polohování u skládacích kusů, prohlédněte si spodní plošky nábytku, které přicházejí do styku s podlahou, zkontrolujte pohyblivost a otáčení koleček. Použijte nejen zrak, ale i hmat a ?posez? a ?poleh?. Kvalitní zahradní nábytek by měl mít nejen okraje, ale i vnitřky spojovaných dílů ? zvláště u polohovacích typů nábytku - ?vypolstrované plastem?, který zabezpečí nejen hladkost pohybu, ale i ochranu dřeva před oděrem. Na kování se používá zásadně nerezový materiál (dříve používaná mosaz zanechávala po dešti na dřevu stopy), zarážky aretující polohu opěrky chrání plastové čepičky, šrouby musí být hladké a začištěné. Nároky na hladkost a jednolitost platí i pro veškerý povrch nábytku. Dokonalý zahradní nábytek má zespodu na nožičkách speciální šrouby, jimiž lze yyrovnávat výškovou rozdílnost podkladu.
Sortiment
Stoly, židle, křesla, lavičky, lehátka, servírovací stolky, slunečníky? Konečný výběr prvků sestavy zahradního nábytku závisí nejen na vzhledu a kvalitě zboží, ale i na velkosti prostoru, který máte k dispozici. Je-li to možné, vždy je nejlepší sestavit komplet z výrobků jedné řady: odměnou nám bude jednotný ?look?. Výrobci nabízejí kompletní nedělitelné soupravy i sady sestávající z prvků podle vlastního výběru. Pokud máme pro zahradní nábytek k dispozici stabilní místo, můžeme se orientovat na masivnější a těžší kousky, jsme-li nuceni dát přednost mobilitě a sezónnosti, vsadíme spíš na lehkost a skladnost, možnost skládání a stohování jednotlivých prvků.
Ergonomie sezení
U sedacích dílů - tedy židlí, lavic, křesel a polohovacích lehátek ? je důležitá nejen nosnost nábytku, ale také velikost sedáků a odkladních a užitkových ploch. Rozměr sedáku u běžné židle by se měl pohybovat kolem 40 až 50 cm (šířka i délka), podle podobných hledisek můžeme vybírat i lavice a křesla. Sedací část dvojmístné lavice by měla měřit kolem 100 x 50 cm, třem a dalším osobám sedícím vedle sebe musíme dopřát minimálně odpovídající násobky. Sedací výška se pohybuje obvykle mezi 44 a 55 cm. U opěradla je podstatný úhel, který svírá se sedákem: čím větší, tím pohodlnější bude posezení, ale o to horší vstávání ze židle. Vybíráte-li židle ke stolu, nezapomeňte zkontrolovat, jestli se jejich područky (opěrky pro ruce) dají pohodlně zasunout pod desku stolu. Jinak byste nejspíš museli sedět u jídla na krajíčku sedáku. Područky by měly být co nejdelší a pokud možno masivnější a hladké, aby netlačily. Tvar opěráku by měl respektovat zakřivení na krční i bederní páteř, jeho výška zase výšku postavy.
Design a povrchová úprava
I ze dřeva, a zvláště v kombinaci s ostatními materiály (především s kovem), lze vytvořit jemný a elegantní zahradní nábytek ? pokud ovšem nepreferujeme ?zálesácké? robustní sezení, ležení a stolování v té nejjednodušší podobě. Letí hladkost a dokonalost tvarů, vzdušnost, snadná skladebnost a manipulace, odlehčování v podobě subtilních, leč pevných materiálů, stohovatelnost. Tomu odpovídá i povrchová úprava, k níž se používají nejrůznější mořidla, laky, oleje či vosky, které zdokonalí vzhled výrobku a prodlouží jeho trvanlivost. Některé materiály (například teak) jsou schopné poměrně bez úhony existovat ve víceméně surové podobě (nebo s minimální
úpravou), časem však získají patinu, která může někomu vadit.
Alena Müllerová
Foto: Mountfield, Donate, Hartman, Ikea