Málo platné, největší popularitu už mají za sebou a jejich ústup ze slávy má na svědomí neustále se rozšiřující nabídka podlahovin, které jsou krásné samy o sobě. Rozumějí si však s kusovými koberci, s nimiž si například dřevo nebo laminát nejen nekonkurují, ale naopak: vzájemně se doplňují. V mnoha případech může být koberec zajímavým solitérem, který se vyrovná například nábytku, čímsi jako obrazem na zemi.
Vzhled, barva a tvar jsou u kusového koberce tím nejdůležitějším. Měly by totiž doplňovat nebo podtrhovat celé vyznění interiéru. Čím výraznější je například celková podlahová krytina a nábytek, tím umírněnější by měly být barvy a vzory koberce, a naopak. Je také důležité, jakého výsledného tónu chceme prostřednictvím koberce dosáhnout: zelená a šedá jsou barvy chladivé a vážné, červená, žlutá a hnědá působí teple, výrazné a křiklavé barvy interiér rozveselí (proto se hodí hlavně do dětských a studentských pokojů). Jak vychází z logiky věci, tmavší odstíny prostor opticky zmenšují, světlé rozjasňují a zvětšují. A protože se pokládají na podlahu z jiných materiálů (také z celoplošných koberců), jsou hlavně designovým doplňkem. Základovou podlahovinu může kusový koberec buď doplnit barvami v podobném tónu, nebo oživit kontrastem. Lze ho také snáze a častěji obměnit a vnést do interiéru nový rozměr.
Kousek historie
Nejstarší koberec světa, jemuž se podle místa jeho objevu říká Pazyryk, našel v první polovině dvacátého století ruský vědec Ručenko: ve starých hrobkách na jihu Sibiře našel v kusu ledu zachovalý čtvercový vázaný koberec, jehož původ se odhaduje na 5. století před naším letopočtem. Ovšem způsob jeho zpracování motivy jsou důkazem toho, že koberec byl výsledkem dlouhé výrobní tradice.
Obecně má koberec původ v Orientu, o tureckých kobercích ručně vázaných z kozích chlupů se ve 13. století zmiňoval i cestovatel Marco Polo. Nejčastější surovinou k výrobě koberců však byla ovčí vlna, občas také velbloudí srst. V Evropě se koberce staly nejdříve zdobou šlechtických sídel, časem však pronikly i do běžných interiérů.
Materiály
Návrat k přírodním materiálům, zejména k vlně, by se i u koberců dal charakterizovat jako trend současného vývoje. Pokrok v oblasti technologií přinesl i zdokonalení syntetických materiálů, takže například akryl je ve své moderní podobě od vlny téměř k nerozeznání a úsudkem si může být v tomto ohledu jist pouze skutečný znalec. Vlněnému koberci dá přednost ten, kdo stojí o dlouhou životnost a odolnost. Díky moderním výrobních procesům disponují dnes už i vlněné koberce poměrně širokou škálou barev, vsakování tekutin a vstřebávání prachu do jejich vláken dokáže zabránit impregnace. Jediným ?nedostatkem? vlněných koberců je fakt, že zpočátku pouštějí chlupy: u kratšího vlasu toto období může trvat půl roku, u delšího až rok. Výhodou akrylu je zejména nepřeberná barevná paleta, nevýhodou to, že časem žmolkovatí. Ve srovnání s vlnou má i nižší životnost. Kvalitní vlněné i akrylové koberce se vyrábějí stejnou technologií.
Způsob výroby
Strukturu koberce tvoří několik vrstev: nosná (nejčastěji z umělých vláken, především z polypropylenu nebo polyesteru, zřídka jutová), lícová neboli vlasová (dává koberci design), která se na nosnou tkaninu upevňuje všíváním, vpichováním nebo tkaním. O vzhledu koberce pak rozhoduje finální úprava vlasu, která určuje také jeho využití. Vlákno může mít podobu různě velkých smyček (lépe odolává ošlapu), nebo je seříznuté na různou výšku (nižší vlas se lépe čistí). Obecně lze konstatovat, že nejdražší jsou koberce z vlněného vlákna vázané ručně do osnovy. Průmyslová syntetika patří k nejlevnějším, za solidní střed lze považovat výrobky z ručně všívaného akrylového vlákna a vlny.
Design
Na květinových motivech ? abstraktně zjednodušených i reálných - lze dobře dokladovat návraty do šedesátých let, které preferuje hlavně mladá generace. In jsou také zvířecí motivy a etnovzory, které do našich domácností přinášejí nádech exotiky, vedle nešlápnete ani s moderními geometrickými tvary: kružnice, elipsy, pruhy kostky a vlnovky z koberců se v různých barvách a kombinacích mohou opakovat v dekoracích stěn nebo oken. Hodí se zejména do minimalistitických interiérů. V nich nic nezkazíte ani různými ornamenty, ty ostatně najdou uplatnění i ve spojení s klasickým solidním nábytkem. Tomu ? stejně jako starožitnému interiéru - bude určitě slušet ?peršan?, na chatách a chalupách a ve venkovských interiérech určitě oceníte například ?hadrové? běhouny.
Jana Pekařová
Foto: Breno