Keramická dlažba, přírodní či umělý kámen, dřevo, ale i například laminát. To jsou materiály, s nimiž lze v zimní zahradě počítat. Jejich reálné použití však závisí na typu zahrady, jejím poslání, využití
a umístění.
Zimní zahrada vznikla někdy na začátku minulého století a jejím prapředkem vlastně byla skleněná stěna, kterou jakýsi pan Trombe kdysi postavil před domovní fasádu. Měla jediný účel: v zimě ?vyrábět? teplo vznikající mezi sklem a zdí, které se pak používalo k vyhřívání interiéru domu. Původní třiceticentimetrová mezera mezi fasádou a skleněnou stěnou se postupně zvětšovala, až z ní byla samostatná místnost, které říkáme zimní zahrada. A právě na jejím umístění závisí volba podlahové krytiny: je-li spíše předsunutou součástí interiéru a k názvu jí pomáhá velikost prosklení stěn a střechy, lze se i k její podlaze chovat jako k vnitřní části domu a vybírat si z běžných interiérových podlahových krytin. Je-li spíše vysunuta do venkovní zahrady nebo vznikla například zasklením terasy, bude nejspíš rozumnější sáhnout po vysoce odolných materiálech jako je přírodní kámen, dlažba a podobně. Vždy je nutné myslet na adekvátní rovný podklad.
Dřevěná podlaha zimní zahrady může být nejen z klasických podlahových prken (i s protiskluzovými drážkami), ale i ze špalíkové dlažby či z dřevěných roštů. Na podlahové prvky se používají buď tuzemské jehličnaté dřeviny ošetřené tlakovou impregnací, nebo z trvanlivější a odolnější dřeviny exotické (Bangkirai, Tatajuba, Ipe, Teak a podobně.). Podlahové krytiny ze dřeva se obvykle pokládají na speciální rošt, který umožňuje odvod vlhkosti. Dřevěná podlaha z masivu se dá mnohokrát brousit a opravovat. Její životnost a vzhled však ovlivňuje relativní vlhkost, která by neměla by být vyšší než 65 %, v době vytápění by však neměla klesnout pod 45 %. Teplota v zimní zahradě vybavené klasickou interiérovou dřevěnou podlahovou krytinou by se měla pohybovat v rozmezí 18-22 °C. Pozor na citlivost povrchu na mechanické poškození a na přímý kontakt s vodou, chemickými látkami nebo nečistotami. Proto někteří výrobci přišli na trh s novinkou: podlahovinou z tvrzeného dřeva.
Dlažba z keramických dlaždic je vysoce odolná proti opotřebení, snadno se čistí. Kvalita ?střepu? (základu dlaždice) se hodnotí hlavně podle pevnosti, nasákavosti a mrazuvzdornosti. Kvalitu glazury (povrchu dlaždice) lze odlišit stupněm otěru (PEI), který bývá označen římskou číslicí I-V. Třída I je určena pro obklady stěn, dvojka a trojka jsou vhodné pro prostory s menším zatížením (běžné obytné interiéry), čtyřku a pětku budete potřebovat pro podlahy zatížené intenzivně.
Dlažba z přírodního kamene bývá zejména z břidlice, žuly, křemence či mramoru, použít lze i takzvaný konglomerát vyráběný ze směsi drceného přírodního materiálu a pojidel v různých poměrech. Nejlepší je orientovat se na kámen, který se vyskytuje v dané lokalitě ? vynaložíte méně na dopravu a navíc se zachováte ekologicky. Hodí se do zimních zahrad spíše se studenějším ?odchovem?.
Terakota - pálená hlína - je velmi pevná, mrazuvzdorná, má vysokou estetickou hodnotu, díky svým vlastnostem se hodí nejen do interiéru, ale i k venkovnímu použití, tedy i do zimních zahrad. Na trhu najdete i speciální dlaždice pro osazení schodů, zábradlí, zahradních lavic a jiných doplňků. Podlahové krytiny z terakoty se čistí vodou s přídavkem speciálního mléka vhodného na údržbu terakotových podlah.
Tavený čedič vyniká vysokou tvrdostí, otěruvzdorností, je odolný proti kyselinám a louhům, má dobrou tepelnou vodivost a dobře akumuluje teplo. Dlaždice z taveného čediče mají hnědou až černou barvu a vyrábějí se v řadě vzorů, s hladkým nebo protiskluzovým povrchem. Podlahu z čedičové krytiny stačí stírat jen vlhkým mopem nebo do vody přidáváme speciální prostředek vhodný na údržbu dlažby z taveného čediče.
Dlažba ze slinutého materiálu se díky své odolnosti proti oděru, stálostí vůči chemikáliím a mrazuvzdornosti uplatní v interiéru i v exteriéru. K jejím přednostem patří široká barevná paleta i variabilita povrchů od leštěných po matné, s protiskluzovým efektem, vzhledem může připomínat i břidlici. Na trhu jsou ale i dlažby se vzhledem dřeva, kůže či kovu.
Laminátová krytina je díky pokroku ve vývoji vodě odolná, takže lze některé její typy použít i do zimní zahrady. Má mnoho podob a dezénů, laminát nejen věrně kopíruje různé materiály (včetně dřeva a kamene), ale dovede i ?vymyslet? v podstatě jakoukoli texturu, kresbu, zabarvení, stupeň patiny a podobně. Velmi kvalitní laminátová podlaha je sice nákladná, ale odolná jak proti mechanickému namáhání, tak i proti UV záření. Může mít třeba dvojitou ochranu proti vlhkosti aquaTec. Ocenit je nutné i snadnost pokládky, díly přesně lícují a systém spojování dílů metodou click (založený na principu pero-drážka) umožňuje také snadnou výměnu poškozených dílů podlahy.
Podlahovina z vinilu (PVC) v podobě metráže nebo dílců je pevná a zároveň pružná, barevně stálá, teplá na dotek. Hodí se do nejvíce zatěžovaných prostor, tedy i do zimní zahrady. Má-li speciální povrchovou úpravou Aqua Grip, vyznačuje se zvýšenou protikluzností i za vlhka, podlahoviny s ochrannou vrchní vrstvou Diamond Seal jsou zase odolnější proti oděru, poškrábání, působení chemikálií a ulpívání špíny (například šmouh od podrážek).
Alena Müllerová
Foto: Hladík Stavební servis a Urban Trade