Možná už jste někdy přemýšleli o tom, co se stane s majetkem po vaší smrti. Zvláště u stavebníka, který investuje své úspory, přijímá riziko zadlužení a sází všechnu svou energii na budoucnost, je téma zajištění rodiny pro případ své smrti velmi důležité. Kdo tyto věci promýšlí, se určitě dostane k tématu závě? a životní pojistka.
?e život a smrt jsou neoddělitelné pojmy lidského života, to každý zná zcela určitě ví, ale často nemyslí nebo se na to dokonce rád zapomíná. Smrt však není výsadou stáří. I jako mladý se můžete náhle potkat se smrtí. Smyslem poslední vůle je uspořádat rozdělení majetku zesnulého po jeho smrti v souladu s jeho přáním. Lidé zodpovědní za rozdělení majetku se nazývají vykonavatelé poslední vůle. U nás jsou to většinou notáři na základě rozhodnutí soudu. Sepsání poslední vůle může celé řízení urychlit a v případě, že splácíte hypotéku a odchod partnera vaši rodinu postihl snížením příjmů do rodinného rozpočtu, rozhoduje každý den. Délka bezproblémového dědického řízení se přitom pohybuje v Česku kolem půl roku. Závě? by měli sepsat zejména ti stavebníci, kteří se rozvedli a založili novou rodinu. Dědické řízení v se může díky bývalým partnerům v jejich případě táhnout roky. Jedině sepsáním závěti lze pro případ smrti vyřešit majetkové záležitosti a předejít tak následným majetkovým sporům mezi dědici.
Začátek dědictví
Řízení o dědictví se zahajuje u soudu. Příslušný orgán státní správy pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu soudu příslušnému k projednání dědictví, což je soud v místě, kde měl zemřelý poslední trvalý pobyt. Soud zahájí řízení i bez návrhu, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. V dědickém řízení notář jako první kontaktuje dědice a sdělí, co bude třeba pro vyřízení dědictví učinit. Notář také musí vyrozumět dědice o jejich dědickém právu a možnosti dědictví odmítnout ve lhůtě jednoho měsíce. Zároveň se dotáže na zůstavitelovy osobní a majetkové poměry. Bude ho zajímat zda měl zemřelý nějaké potomky a zda zanechal nějaký movitý či nemovitý majetek.
Sepište jmění i dluhy
Je proto důležité, aby každý měl poslední vůli sestavenou písemně a v ní aby byl uveden seznam majetku a závazků. Takový seznam by měl obsahovat soupis veškerého jmění. To znamená informace o vlastnictví nemovitostí - bytů, domů, lesů a jiných pozemků ( třeba zahrady, pole, rybníky). Soupis movitého majetku by měl zahrnovat zejména informace o vkladech a účtech a to včetně označení banky, o cenných papírech ( jako akcie, depozitní certifikáty, dluhopisy, podílové listy, hypoteční zástavní listy), o pojistných smlouvách, o bezpečnostní schránce (včetně místa uložení klíče), o cenných věcech (šperky, starožitnosti, drahé kovy a kameny ). Měla by být připojena informace o uložení dokladů o majetku. Sepsány by měly být i jiné důležité doklady například rodný list, občanský průkaz, cestovní pas, oddací list, rozvodový rozsudek, úmrtní list druhého manžela, závě? (popřípadě kontakt na notáře). Neměli by chybět ani smlouvy o finančních závazcích a informace o uložení těchto dokumentů. Nutno také pamatovat na takzvané neopomenutelné dědice. Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závě? tomu odporuje, mohou tito neopomenutelní dědicové závě? napadnout a dosáhnout její neplatnosti, pokud ovšem nedošlo k jejich vydědění. Pokud podíly nejsou uvedeny, platí, že podíly jsou stejné.
Můžeme odmítnout
Pozor ale na dvě zásadní věci. Je-li poslední vůle psaná vlastnoručně (perem), není potřeba přítomnosti svědka. Na druhou stranu je-li poslední vůle psaná na psacím stroji nebo počítači, musí ji zůstavitel alespoň vlastnoručně podepsat a před 2 svědky současně přítomnými výslovně projevit, že sepsaný dokument obsahuje jeho poslední vůli, svědci se musí taktéž vlastnoručně podepsat. Dále je zde podstatné i to že dědic, který nabyl dědictví, má povinnost zaplatit dědickou daň. Od daně dědické jsou osvobozeni příbuzní v řadě přímé a manželé.Každý dědic může dědictví odmítnout. Dědí se totiž v zásadě veškerý majetek zůstavitele a to včetně jeho dluhů (pasiv), které, převyšují-li aktiva, dědic přejímá za zůstavitele a musí je hradit. Dědic může dědictví odmítnout ústně před soudem nebo písemným prohlášením, které soudu zašle. Za dědice může dědictví odmítnout i jeho zástupce, byl-li k tomu výslovně zmocněn v plné moci (nestačí tedy obecná plná moc). Odmítnout dědictví je také možné jen do 1 měsíce od dne, kdy ho soud o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměl. Jsou-li dány důležité důvody, může soud tuto lhůtu prodloužit.
Záchran v životním pojištění
Určitý způsob, jak obejít dědické řízení je životním pojištění. V něm můžete určit konkrétní osobu, která získá právo na pojistné plnění. Pojištění uzavřete v mladém věku. V případě, že budete pojištění potřebovat na vrcholu vaší aktivní dráhy, bude pro vás již velmi drahé a bude pak představovat i několik desítek procent splátky úvěru na váš dům. Pojištění si uzavřete do věku minimálně 60 let. Pokud si životní pojištění uzavřete do nižšího věku, například 40 let, riskujete tím odepření nové životní pojistky z důvodu významného zhoršení vašeho zdravotního stavu, v momentě, kdybyste se rozhodli uzavřít novou životní pojistku. Nemožnost získání nového pojištění od 40 let by pravděpodobně znemožnila koupi vašeho domu či bytu. Nevyužívejte krátkodobých ?účelových pojištění?. Krátkodobá pojištění na malou pojistnou částku velmi dobře poslouží svému konkrétnímu účelu, například k zajištění leasingu, menšího úvěru, ale neposkytnou vám celoživotní zabezpečení, které je nezbytné. Pojistěte se na dostatečně vysokou částku. Při sjednávání životního pojištění je důležité zvážit výši částky, na kterou byste měli být pojištěni. Pojistná částka by měla činit 2 až 5 násobek ročního příjmu pojištěného. Měla by také dosahovat výše půjčky, kterou si přejete v budoucnu vzít na pořízení bydlení. S pojištěním si sjednejte pojištění invalidity. Pojištění invalidity vyžadují banky při poskytování jakýchkoli vyšších úvěrů vždy. V případě plné invalidity navíc nastává situace, kdy pojištěný nejen, že není schopen rodině přinést svůj pravidelný příjem, ale naopak bude potřebovat určité prostředky na zabezpečení sama sebe v nové situaci.
Jiří Hájek
Foto: archiv autora