O využití kamene bychom se mohli leccos dozvědět od majitelů svažitých pozemků. Odjakživa totiž potřebovali zahradu vertikálně nebo horizontálně zpevnit, zabezpečit před sesouváním nebo splavováním půdy, něco spojit či oddělit, schovat či zdůraznit? Jejich výtvory byly vždycky nejen funkční, ale i pěkné na pohled. Stejně lze postupovat i na rovině a z kamene v mnoha podobách vybudovat cesty, cestičky, schůdky, plůtky, terasy, podezdívky, opěrné zdi či jezírka.
U rozsáhlejších a náročnějších terénních úprav s použitím kamene je vždycky lepší se obrátit na odborníky, s menšími si poradíme i sami. Stejné je to s materiálem: pár kamenů a kamínků snadno nasbíráme někde v okolí, zdrojem nám může být třeba řeka nebo i vlastní pozemek. Pro větší zásoby různých typů kamene budeme však muset nejspíš zamířit ke specializovaným prodejcům. Vždycky bychom se však měli snažit zachovat ráz typický pro danou lokalitu, pracovat tedy s materiálem obvyklým pro okolní přírodu, a to nejen pokud jde o jeho typ, pevnost a strukturu, ale i při volbě barevného odstínu. Totiž pokud chceme, aby zahrada vypadala nikoli uměle, ale tak, jako kdyby tu existovala odjakživa. Myslete přitom na to, že i kámen stárne a reaguje na počasí nebo vlhkost terénu, takže se nejen jeho barva, ale i další vlastnosti mohou časem měnit.
Od solitérů přes bludné kameny k cestičkám a tarasům
Kámen se dá v zahradě použít téměř ke všem účelům a uplatní se ve všech možných podobách i velikostech. Ploché kousky ke stavění opěrných zídek, teras, nízkých plůtků, ke dláždění cestiček nebo jako šlapáky, kulaté valounky a drobný štěrk zase k obsypávání různých zákoutí, ochraně nebo zdůraznění některých částí zeleně. Jemný štěrk bude skvěle fungovat také jako mulčovací vrstva pro rostliny, které nesnášejí vlhko. Nejenže výborně odvede přebytečnou vlhkost, ale vrstva štěrku účinně zabraňuje v růstu mechům a lišejníkům. Velké valouny a balvany jsou předurčené k vytváření kreativních zákoutí: některé solitérní kameny si nezadají s uměleckými artefakty, stačí je jen citlivě vybrat a rozmístit. Není přitom tak úplně pravda, že velký kámen patří jen do velké zahrady. Musíte však přitom vzít do hrsti rozum a přidat k tomu i špetku citu pro krajinu. Volbu konkrétního typu materiálu (hlavně pokud jde o velikost) je nutné si rozmyslet už na začátku budování zahrady, zejména pokud v ní počítáte s mohutnými kusy. Musíte počítat s tím, že dopravu takového kamene na pozemek sotva zvládnete bez pomoci větší mechanizace, která potřebuje adekvátní přístup do zahrady. Někdy je dokonce nezbytné použít i jeřáb, což je ovšem způsob sice k zahradě šetrný (kámen do ní lze spustit zvenku přes plot), ale i poněkud nákladný. Ale zpátky k rozměrným balvanům a potřebné mechanizaci: určitě se vyplatí dopravit materiál na (alespoň přibližné) místo jeho určení ještě předtím, než nasejeme trávník a vysázíme rostliny. Drobné kamínky pak lze už přemis?ovat bez ohrožení terénních úprav i vzrostlé vegetace.
Opěrné zídky a tarásky
Vznikají-li suchou cestou, bez tmelů a pojidel, nejvíce se přiblíží tomu, co běžně tvoří matka příroda. Ke stabilizaci ?stavby? lze použít jíl mezi jednotlivé vrstvy a k vymazání spár, zpevní ji i rostliny, které se časem mezi kameny usadí. Tomuto procesu lze pomoci tím, že vytvoříme ?kapsy? naplněné hlínou a osadíme je skalničkami. Kameny (žulu, břidlici nebo vápenec, ale vybírejte raději mrazuvzdorný materiál, aby se zídka časem nerozpadla) stačí zapustit do země a jednoduše skládat na sebe, ovšem pouze do výšky zhruba půl metru. Zídky vyšší (asi od 60 cm) už se neobejdou nejen bez spojovacího materiálu, ale ani bez betonového základu (cca 80 cm pod úrovní terénu). Pokud stavíme opěrnou zídku pod svahem, měla by se k němu poněkud (v úhlu cca 10 stupňů) přiklánět. Stavbu nad 150 cm výšky však doporučujeme raději svěřit do rukou odborníka.
Cesty a cestičky
Kamenem je můžeme dláždit, vysypávat či lemovat. Volba přitom závisí na tom, jakou cestu potřebujeme vytvořit. Pro nejvíce používanou komunikaci sáhneme po kameni s hrubě strukturovaným povrchem (žula, rula, vápenec, pískovec), přičemž žula je nejtrvanlivější. Lze ji rlzně upravovat, dobře z ní stéká deš?ová voda a je mrazuvzdorná. Preferujete-li žulové kostky, pak neuděláte, chybu, když je skombinujete s cihlou nebo velkými šlapáky. K zelenému trávníku se zase hodí pískově žluté nebo okrové tóny. Není na škodu si připomenout, že hlavní komunikace vedoucí k domu by měla být širší (120-150 cm), přímá a rovná, se začištěnými okraji. Pokud po ní budeme jezdit autem, bude rozumné sáhnout po větších plochých kamenech a uložit je do betonového lože. Jinak vystačíme s podkladem ze zhutnělého písku. Užší cestičky (60-75 cm, mezi záhony 40 cm) vedoucí zahradou mohou být klikatější, a plnit tak nejen praktickou, ale i okrasnou roli. Mohou být dlážděné opět většími plochými kusy, šlapáky zapuštěnými do země, které na sebe nemusí navazovat, ale měly by být jeden od druhého tak daleko, aby respektovaly přirozenou délku kroku (asi 70 cm). A protože budou vystaveny celkem velké zátěži, vybíráme kameny trvanlivé a odolné, s drsným povrchem (kvůli bezpečné chůzi). ?lapáky lze také zalít do betonu, stejně můžeme postupovat v případě valounků nebo oblázků či kamenné drti (ta ale není příliš praktická). K orámování cest a zpevněných ploch lze použít větší valouny.
Zpevněné plochy
Pevný povrchy budeme potřebovat v nejvíce zatěžovaných místech zahrady, například kolem bazénů, u venkovních teras, pod pergolami, u ohniš? a krbů, zkrátka většinou všude tam, kde budeme používat zahradní nábytek. Vybraný materiál by měl ladit se stylem a charakterem zahrady, doplňovat styl a architekturu domu. Čím bytelnější povrch budeme potřebovat, tím solidnější musí mít základ, nejlépe betonový.
Skalky
Do skalky vybíráme nejen kameny ploché (deskový vápenec, opuku, břidlici nebo andezit), ale také takové, aby vyčnívaly z jednolitého rámce skalky a zdobily ji. Bude-li kámen jednoho druhu, bude skalka působit celistvě a přirozeně, ale může se stát, že i poněkud nudně. Experimentovat se v tomto ohledu určitě vyplatí. Důležité však je, aby si jednotlivé kameny ?slušely?, proto je vybíráme promyšleně. Pečlivě vybereme, kterou stranu kamene (nejlépe tu nejvíce dekorativní, se zajímavou kresbou nebo strukturou povrchu) určíme jako čelní, jak hluboko kámen ponoříme do země. Jinak by nejen dostatečně nevynikla jeho krása, ale celý ?soubor? by navíc mohl vypadat nepřirozeně.
Skulptury a solitéry
Monumentální kameny sluší každé zahradě (pokud není zrovna mini), výborně se vyjímají v sousedství okrasných trav a jehličnanů. Aby se solitér dostatečně vyjímal, měl by kolem sebe mít vegetaci menšího a pomalejšího vzrůstu. Odborníci doporučují postupovat při umis?ování velkých balvanů do zahrady v optickém poměru 5:3:1. V praxi to znamená, že výška kamene by měla být rovna se má rovnat pětině plochy, kterou máme k dispozici, šířka monumentu by měla zabrat maximálně třetinu této rozlohy a jednička znamená počet kamenů na zmíněné ploše umístěných. Stejnými pravidly bychom se měli řídit i při umis?ování skupiny kamenů.
Jezírka, potůčky, fontány
Bez kamene si vodní plochy v zahradě lze představit jen těžko, protože kámen a voda k sobě zkrátka patří. Chce to ovšem už sofistikovaný pohled a přístup, takže si jen řekněme, že i tady se uplatní snad všechny typy a velikosti kamene: oblázky, valouny, placáky i velké kameny. Jezírko může přecházet v potůček nebo skalku (nebo v oboje zároveň). Jde však většinou už o náročnější projekt, s nímž je nejlepší se obrátit na odborníka. Této tématice proto věnujeme některý z příštích článků. A že vodu v zahradě nemáte a na budování skutečné vodní plochy si netroufáte? Nezoufejte, šancí pro vás je suché jezírko v japonském stylu. K jeho instalaci budete potřebovat jen bílý jemný písek dekorativně upravený jako mírné ?vlnobití?, hory a vodopády zase nahradí pečlivě vybrané a naaranžované kameny.
Alena Müllerová
Foto: Milan Zmarzlák - Kamenictví