Podlahové vytápění má i přes svou dlouhou minulost stále nejlepší vlastnosti pro ideální rozvádění tepla u koncepcí vytápění budoucnosti. Koncepce vytápění se na něj budou v budoucnosti stále více orientovat, protože umožňuje dosáhnout efektivnějšího využití tepla při snížení energetických nároků.
Existuje krásné slovní spojení, kterým stavebníci označují dobře zateplený objekt. Je to ? tepelná pohoda. Člověk se v ní nachází, když mu není příliš velké teplo a zároveň nepoci?uje chlad. Základní podmínkou tepelné pohody je přiměřená teplota vzduchu v místnosti, avšak to není podmínka jediná. Důležitá je teplota vybavení místnosti, stěn místnosti a vlhkost vzduchu.
Doporučená teplota v místnostech:
obytné místnosti 18 - 22°C
kuchyně 15°C
koupelna 24°C
WC 16°C
chodba, schodiště 10-15°C
Doporučená teplota při činnostech:
při odpočinku 19 - 22°C
lehká fyzická práce 18 - 20°C
středně těžká fyzická práce 14 - 17°C
těžká fyzická práce 10 - 15°C
Pomalu sálám
Odborníci definují podlahové vytápění jako nízkoteplotní sálavý systém. Na rozdíl od klasických radiátorů využívá podlahové vytápění nižších teplot (teplota podlahy by neměla překročit 29°C a teplota vody v trubkách 50°C, přičemž v radiátorech se používá voda teplá až 90°C) a velkou plochu s akumulační schopností, z níž sálá teplo do okolí. Člověku je na teplé podlaze v chladnější místnosti fajn, protože lidská látková výměna je exotermním procesem, při níž vzniká teplo. Různé oblasti našeho těla přitom mají různě vysoký převod tepla a vyžadují odpovídající temperované zóny. Když je například oblast hlavy s vyšším převodem tepla teplejší než oblast nohou s menším převodem tepla, budou omezeny naše schopnosti předávat teplo a klima v místnosti se bude jevit jako nepříjemné (špatná tepelná pohoda). Sálavé teplo vás ohřívá, i když teplota vzduchu v místnosti nedosáhla ani 18°C. Na dlažbě s teplotou 29°C neucítíte na bosých nohou nic. Nebude se vám zdát studená, protože neodvádí teplo z povrchu vašeho těla, ale ani teplá, protože není teplejší než vaše nohy. Tehdy je podlahové vytápění nastaveno správně a vy neucítíte na nohou nepříjemný chlad, ani vás nebudou obcházet mdloby z pocitu, že stojíte na plotně.
Chladná hlava a nohy v teple
Každý člověk vnímá teplo jinak. Rozhodující pro osobní tepelnou pohodu je teplota vzduchu v místnosti. Čím rovnoměrněji je vzduch zahřátý a čím je vyšší podíl sálání při předávání tepla z topného systému, tím dříve zjistí člověk teplotu okolí jako příjemnou (tepelná pohoda). Podlahové vytápění má při předávání tepla sálavý podíl vyzařování okolo 60%. Podlahové topení využívá přirozeného sálání tepla na rozdíl od všech ostatních topných systémů. Velká plocha vyzařování podlahy zajiš?uje přirozené a mimořádně rovnoměrné šíření tepla. Prostory vytápěné podlahovým vytápěním dosáhnou všeobecně při stejné teplotě sálání stejnou tepelnou pohodu, jako malé vysoce zahřáté topné plochy se značně větší teplotou vyzařování. Proto lze při stejném pocitu příjemného tepla obvykle snížit u podlahového vytápění vzduchu až o 2°C oproti běžným statickým topným plochám. V místnosti s podlahovým vytápěním budete mnohem méně vystaveni zvířenému prachu a nepocítíte ani nepříjemné účinky suchého vzduchu ? tyto problémy jsou typické pro často přetápěné byty s klasickým ústředním vytápěním. Teplo sálající z podlahy také vysouší stěny už nízko nad podlahou ? výhodné do přízemních a suterénních místností a dále do místností vlhkých (koupelny). Vysoušením a rovnoměrným prohříváním místností lze zabránit vzniku plísní Studený vzduch má vyšší schopnost absorbovat vodní páry, a proto ochlazováním vzduchu jeho relativní vlhkost narůstá. Naopak pokud v zimě studený vzduch zvenku v místnosti ohřejete, sníží se jeho relativní vlhkost ? a čím více ho ohřejete, tím bude sušší. S vyšší teplotou kromě jiného také souvisí větší únava a nižší schopnost soustředit se.
Suché a mokré topení
Teplovodní vytápění se dělí na podlahové vytápěcí systémy mokré a suché.U mokrého systému je otopná deska z cementové směsi nebo samonivelační anhydritové směsi a potrubí systému, ve kterém se topí teplou vodu, je možné pokládat na rovnou plochu tepelné izolace. Na ni se pokládá krycí folie, která má zabránit protečení cementové směsi pod tepelnou izolaci. Podlahové vytápěcí systémy suché se nejčastěji využívají v podkrovních a půdních bytech s dřevěnou konstrukcí podlah nebo u dřevostaveb. Základním materiálem jsou izolační desky, které se vtlačí do vylisovaných výstupků systémové desky a dále slouží k uložení potrubí a k přenosu tepla. Výhodou je rychlá montáž, možnost okamžitého uvedení do provozu a nízká akumulační schopnost, která umožňuje velmi rychle reagovat na požadované změny teplot. Tento druh je technologicky i stavebně čistší.
Existuje i suché elektrické podlahové vytápění. Kabely jsou už od výrobce upevněny do speciálních rohoží, které se rychle pokládají pod podlahovou krytinu. Přímotopné podlahové vytápění zaručuje, že lze rychle dosáhnout požadované teploty podlahy a zároveň pružnou regulaci během celého dne. Topné rohože nebo kabely jsou instalovány v podlaze v hloubce pěti centimetrů, celková tlouš?ka podlahy včetně tepelné izolace je asi deset centimetrů. Elektrické podlahové vytápění si mohou dopřát i lidé ve starších bytech a domech. Při renovaci podlah v těchto bytech je možné použít velmi tenké topné rohože, které se mohou instalovat těsně pod nové dlaždice. Rohož má tlouš?ku jen dva milimetry. Nejvhodnější krytinou pro podlahové vytápění je dlažba. Důvodem je to, že dobře vede teplo. Další možností jsou laminátové podlahy, parkety i koberce a plovoucí podlahy.
Je nutná kombinace
Podlahový otopný systém má vysoký samoregulační efekt. Zvyšuje-li se teplota vzduchu v místnosti například vlivem slunečního záření, snižuje se výkon předávaný podlahou do místnosti. Zde lze uvažovat s poklesem výkonu přibližně o 11 % na každý °C ohřátí vzduchu v místnosti. V praxi to znamená, že se otopná voda, která proudí v podlahovém systému, méně ochladí a energie do ní vložená při ohřevu na provozní teplotu se vrací zpět ke zdroji. Samoregulační schopnost podlahového systému šetří energii, a to výrazně. Otopný systém s teplovodními tělesy umožní podstatně rychleji dosáhnout požadované teploty v místnosti. Reakce systému na ohřátí vzduchu o 1 °C je mnohonásobně nižší než u podlahového systému. Systém nemá prakticky žádnou samoregulační schopnost. Optimální otopný systém je kombinace podlahového systému s otopnými tělesy, kdy zhruba 60 % vypočítaných tepelných ztrát místnosti kryje podlahový systém a 40 % otopná tělesa. Takovýto systém umožňuje dosáhnout požadované tepelné pohody při nejnižší spotřebě energie. Je to ovšem investičně nejdražší varianta otopného systému. Náklady na tento systém jsou vyšší, než náklady na samostatné podlahové vytápění nebo náklady na systém s otopnými tělesy. Jak tedy snížit náklady na takovýto systém? Stalo se bohužel běžnou praxí, že jsou instalovány otopné systémy a? již podlahové nebo s tělesy, ke kterým nebyla vypracována žádná projektová dokumentace. Montážní firmy ?šetří? investorovi peníze za projektovou dokumentaci. Porovnáme-li náklady na takto navržený otopný systém s náklady na výše popsaný optimální systém navržený a spočítaný projektantem, zjistíme, že cenový rozdíl není až tak vysoký.
Pozor na topenářské mistry
Tato skutečnost je dána tím, že topenářští mistři počítají tepelné ztráty místností přes objem místnosti a na toto hausnumero pak navrhnou otopná tělesa, pro jistotu ještě s přirážkou. Pak sečtou výkony těchto otopných těles a dostanou, z jejich pohledu, nejmenší výkon kotle, který je nutno nainstalovat. Svědomitě vyberou ten nejlepší kotel, vybavený super regulací. Cena pak bývá také super. O ekonomii provozu takovéhoto systému si můžeme nechat jenom zdát. U podlahových systémů takto navrhovaných je tendence pokládat trubky s malou roztečí. Přitom z hygienických hledisek by podlahový otopný systém neměl mít tepelný výkon větší než 100 W/m2 topné plochy. Výjimkou jsou koupelny, v kterých se vzhledem ke krátkodobému pobytu připouští hodnota vyšší. Teorie návrhu podlahových systémů je postavena na hygienickém požadavku, že střední povrchová teplota podlahové plochy nesmí překročit hodnotu 29 °C. Vyšší teplotu začíná statisticky nezanedbatelná část populace při dlouhodobém pobytu vnímat nepříznivě a u některých jedinců se mohou objevit i zdravotní potíže. Z teorie návrhu podlahových systémů i z podkladů výrobců vyplývá, že výkonu 100 W/m2 lze při dodržení povrchové teploty 29 °C dosáhnout při rozteči trubek asi 50 mm, kdy na 1 m2 podlahové plochy připadá přibližně 20 m trubek. Řada výrobců uvádí ve svých podkladech i výkony větší než 100 W/m2 a neupozorňuje na skutečnost, že střední povrchová teplota podlahové plochy překročí při tomto výkonu hygienicky definovanou teplotu 29 °C. Pokud nelze dosáhnout požadovaného pokrytí tepelných ztrát místnosti podlahovým systémem, je třeba nainstalovat otopná tělesa. Dle předchozí části by měla být otopná tělesa nainstalována vždy.
Záruka na systém
Současně je velmi důležitý technický projekt a odborná instalace podlahového vytápění. Hlídejte si z firmy, zda vám poskytne systémovou záruku. Standardní záruka na vytápěcí systémy je 10 let, ale vztahuje se jen na jednotlivé komponenty. Je nutné eliminovat nebezpečí vzniku tepelných mostů, zajistit vytápění jen požadovaných částí objektu. Zajistit, aby nedocházelo k tepelným ztrátám např. do stěn, atd. Další efekt úspory vzniká při transportu tepla od zdroje do místa určení v místnosti. Napájecí trasy, tzn. hlavní vedení od zdroje k rozdělovačům topných okruhů by mělo jít vždy nejpřímější cestou a měly by proto být podstatně kratší než je tomu u přívodů k topným tělesům. Pro zvýšení účinnosti podlahového vytápění je možné využít odrazné fólie umístěné pod podlahovým topením, omezit tak tepelné proudění dolů ve směru tepelné izolace a odrazit tepelný tok přesně tam, kde přestupuje z topného potěru do tepelné izolace. Například speciální plnoplošně pod topným potěrem umístěná tepelná reflexní fólie Pedotherm vyzařuje zpět až 9% nevyužitého tepelného toku, který by se jinak ztratil v tepelné izolaci a tím zvyšuje produktivní tepelný podíl podlahového vytápění. Zpětně získaný přídavný výkon se pochopitelně projeví ve stupni využití tepelné energie. Přitom každý stupeň snížení teploty vzduchu v místnosti představuje úsporu energie okolo 6-ti procent.
Není trubka jako trubka
Současné moderní systémy podlahového vytápění využívají plastových trubek k rozvodu topné vody. To má řadu výhod jak z hledisek mechanických, tak tepelných. Použité plasty mají vysokou chemickou odolnost ? nepodléhají korozi, zabraňují průniku kyslíku do topné vody. Materiály jsou odolné vůči mechanickému poškození, které může způsobit hrubozrnný potěr. Plastové trubky jsou současně pružné i pevné, dají se snadno ohýbat bez vniku nežádoucího pnutí, snadno se pokládají. Vlivem namáhání v tlaku mají všechny plasty sklon k tečení (uhýbání). Takové chování je speciálně u polybutenových trubek nepatrné a proto jsou polybutenové trubky nejvhodnější pro svěrné a lisované spoje, které jsou u podlahového topení aplikovány. Pokud si chcete takové vytápění pořídit použijte trubku o průměru 15 mm ? je nejvýhodnější a nejúspornější. Pro bezproblémové uložení použijte systémovou desku. Ta plní více funkcí zároveň - působí jako tepelná a protihluková izolace a jako ochrana před vlhkostí. Kromě plastových trubek se někdy používají i měděné. V porovnání s plastem mají měděné rozvody řadu nevýhod. Měď má menší chemickou odolnost, je méně odolná vůči mechanickému poškození. Není pružná, ale ohebná, což je nevýhodné při pokládání měděných trubek. Kromě teplovodního podlahového vytápění existuje také elektrické podlahové vytápění, avšak tento systém má řadu nevýhod. Zejména spotřeba elektrické energie potřebná k vytápění je vysoká a tudíž tento systém nesplňuje podmínky energetické úspornosti.
Ekologický bonus vyhřívaných podlah
Požadovaná nízká teplota v topné soustavě umožňuje také efektivní využití alternativních a obnovitelných zdrojů energie pro vytápění např. tepelných čerpadel, solárních kolektorů v kombinaci s elektrokotlem. V lokalitách se zavedeným zemním plynem je optimálním zdrojem tepla kondenzační plynový kotel. Nízkoteplotní plynové kotle a kotle lépe využívající spalné teplo (kondenzační plynové kotle) pracují s vysokou účinností. Ale bez odpovídajících systémů, rozvádějících teplo s nízkou náběhovou teplotou v budově jsou tyto topné kotle prakticky nepoužitelné. Pro účelné začlenění alternativních zdrojů energie do systémů na získávání tepla je opět nezbytné splnění základních požadavků na topnou soustavu. Ta musí být dimenzována na nižší teploty a musí být zajištěna dostatečně velká plocha k předávání tepla. Úspory spočívají také v množství energie (paliva), které je potřebné pro dosažení požadované teploty. Tepelné čerpadlo či solární kolektory zahřívají topnou vodu na určitou teplotu, pokud je potřebná teplota vyšší, pak je topná voda dohřívána např. kotlem. Protože podlahové topení pracuje s nižšími teplotami než klasické vytápění, energie potřebná k dohřevu je výrazně nižší než při použití klasického vytápění. Aby vytápění objektů podlahovým vytápěním bylo efektivní, energeticky úsporné a splňovalo požadavky tepelné pohody musí objekt mít určité vlastnosti. Z důvodu snížení tepelných ztrát musí být provedeno zateplení obvodových stěn. Musí být provedena izolace oken a dveří, aby nedocházelo ke vzniku průvanu. Avšak zateplení musí umožňovat přirozenou výměnu vzduchu, jinak by mohlo dojít ke kondenzaci vlhkosti, vzniku plísní, vlhnutí a korozi konstrukce.
Pozor na mrazy
Nevýhody podlahového vytápění by mohly nastat v třeskutých mrazech nebo po návratu ze zimní dovolené. Podlahové vytápění totiž při velmi nízkých zimních teplotách nestačí dostatečně rychle vytvořit v interiéru ideální tepelnou pohodu a potřebuje trochu vypomoci ? nejčastěji některým z pružných způsobů vytápění. Volba doplňkového zdroje tepla je (stejně jako podlahové vytápění) součástí komplexního návrhu vytápěcího systému celého domu. Proto se teplovodní podlahové vytápění obvykle kombinuje například s takovými způsoby vytápění, které také využívají vytápěcí vodu, jen mají rychlejší náběh ? se stěnovým vytápěním nebo s radiátory (postačí s menším výkonem, než kdyby byly jediným zdrojem tepla). Pro oba systémy lze potom využívat jeden zdroj teplé vody, tedy jeden vytápěcí kotel, tepelné čerpadlo nebo solární kolektory.
Pavel Jančář
Foto: archiv autora