Hrazení účtů za provoz domácnosti nepatří zrovna k příjemným činnostem, zvláště když cena za jednotlivé položky stále roste. Je tedy třeba energií i vodou šetřit. ?etřením teplé a užitkové vody (TUV) totiž šetříme dvakrát, vodu i energii spotřebovanou na její ohřev.
Ohřev vody představuje v našich klimatických podmínkách až jednu čtvrtinu celkové spotřeby energie v domácnosti a řadí se tak na druhé místo za spotřebu energie při vytápění. Prvním krokem je zabránění všem zbytečným únikům teplé vody. Odkapávání 10ti kapek teplé vody za minutu znamená přibližně 40 litrů za týden, což je finanční ztráta zhruba 400 korun za rok. Přestože se nám může zdát, že kape studená voda, může ve skutečnosti kapat ?teplá?. Ta pomalým průtokem v potrubí vychladne na pokojovou teplotu. Přitom z ohřívače vstupuje do potrubí ohřátá třeba na 60 °C. Vodoměr toto množství nezaznamená, termostat zapínající zdroj ohřevu však ano.
Snižujeme spotřebu
Dalším krokem je snížení spotřeby jako takové. Zde je řada možností. Sprchovat se nebo koupat ve vaně? Levnější je sprchování, při kterém se spotřebuje jen třetina teplé vody. Mezi laciné zásahy šetřící TUV patří použití perlátorů u dřezů a umyvadel například při mytí nádobí i rukou pod tekoucí vodou. Pomocí nich je voda obohacována vzduchem. Díky vzduchu vzniká hustý proud vody. Musíme ale upozornit, že perlátory vyžadují dostatečný tlak vody. Dalším řešením jsou úsporné sprchové hlavice. Při použití stop ventilu a úsporné sprchové baterie je možné ušetřit dalších asi 30 - 35 procent teplé vody. Pákové baterie, které zkrátí dobu nastavování teploty vody, ušetří až 30 procent energie vložené do přípravy teplé vody.Při dodržování uvedených zásad lze ušetřit 30 - 40 procent energie na ohřev teplé vody, to znamená 7 - 10 procent z celkové spotřeby energie v domácnosti, a to při dnešních cenách jistě není zanedbatelná částka. Podívejme se na jednotlivé úspory podrobně.
Rozumné mixování
Velkou ztrátou vody i tepla je doba mixování TUV u výtokové baterie. Velké množství vody odteče bez užitku, než se podaří namixovat právě tu potřebnou teplotu. Pomůže jednoduchý trik. Nejprve otevřeme výtok TUV a čekáme na její přítok. Potom otevřeme výtok studené vody, která v potrubí dosahuje teploty 20 °C, namícháme teplotu a už se myjeme. Po chvíli doteče studená voda z přípojky (10 °C) a namixovanou teplotu trochu srazí. Pokud již končíme mytí, nemá význam zvyšovat přítok teplé vody, pokud ne, upravíme teplotu TUV na definitivní hodnotu až do konce jejího používání. Horší to je při činnosti, kdy máme na mixování volnou jen jednu ruku. Otevřeme nejdříve nikoliv studenou, ale teplou vodu (dříve přiteče) a namixujeme výstupní teplotu. Při skončení uzavřeme nejprve teplou vodu, tím již šetříme, a poté studenou, nikoliv opačně. Mohli by se to zdát jako malichernost, ale u rodin s matkou a dětmi doma to jsou tisíce neproduktivních mixování. Decilitry i litry úspor teplé a užitkové vody na jednu činnost mohou za rok ušetřit kubíky.
Páka a termostatická baterie
Problém ručního mixování lze částečně řešit použitím pákové baterie, kde si již navykneme na takovou určitou levou polohu páky, při které ?přiteče? TUV bez nebezpečí opaření. Navykněme si při průtočném mytí nádobí alespoň několikrát za tuto činnost pákovou baterii zavřít, připravit další hrnce a opět baterii otevřít. TUV je už namixovaná, je okamžitě k dispozici. Zde se také nabízí prostor pro inovaci těchto baterií. Krátká páka velmi obtížně umožňuje volit plynulou velikost výtoku, většinou se děje skokově. Delší páka by umožnila jemnější volbu velikosti a další možnosti úspor TUV.
Ideálním řešením je lokální použití termostatických baterií v celém bytě např. jejich nákupem po etapách. Po nastavení bezpečné teploty na těle baterii si teprve můžeme pustit jedinou rukojetí průtok vody. Okamžitě se můžeme mýt ve vodě o pokojové teplotě z potrubí a nemusíme mít strach, že přitékající voda z ohřívače nás opaří. Termostat v baterii nás bezpečně ochrání. Přitom u každé baterie si můžeme kdykoliv nastavit různou teplotu. Perlátory u pákových i termostatických baterií by měly být samozřejmostí.
Zkracujeme potrubí
Další větší úpravou je přemístění ohřívače TUV například ze sklepa do největší blízkosti koupelny, eventuelně přímo do koupelny, tedy do centra spotřeby nejen pro mytí těla, praní prádla, ale i nádobí. Dobře umístěný kuchyňský dřez by měl být za stěnou koupelny. Placené teplo zůstává po uzavření výtoku v podobě nevyužité TUV v potrubí. Čím je potrubí kratší, tím je ho méně a ztráty za celý rok jsou také menší. Koupelna se dnes stává i s obývacím pokojem vizitkou bytu a architekti ohřívač TUV v této místnosti nechtějí. Přitom se dá tak jednoduše zakomponovat například do makety skříně. Snižování teploty TUV se nesmí dít v ohřívači. Pokud by zde poklesla teplota pod 60 °C hrozilo by nebezpečí výskytu bakterií Legionella. Za ohřívačem se zapojíme centrální termostatický ventil, jehož výstupní teplotu nastavíme stejnou pro celý byt, například 50 °C. U výtoků se nemusíme bát opaření, kdo si zvykne na začátek mytí s ?TUV? o pokojové teplotě s postupným narůstáním teploty na nastavenou hodnotu, okamžitě šetří vodu i fyzicky. Vzniká však určitý rozpor s použitím termostatických baterií. Mohou se použít a nastavit například v koupelně na 30 - 35 °C, ale jejich hlavní bezpečnostní funkce je v pořadí již druhá. Nemůže se na nich ani krátkodobě upravovat teplota vyšší, než je na centrálním termostatickém ventilu.
Změněné zvyky
Snížení objemové spotřeby TUV, aniž bychom pocítili její snížené blahodárné účinky, lze řešit i změnou životních návyků, což je samozřejmě obtížnější. Například při sprchování ušetříme 70 procent vody ve srovnání s klasickou koupelí. Není důvod se relaxace v podobě koupele ve vaně vzdát, jen je třeba ji zkrátka omezit. Vana obvykle pojme okolo 150 litrů vody, zatímco při sprchování jí spotřebujeme zhruba 50 litrů. Rohové vany se jeví jako zbytečný přepych. Kdo nechce vanu a chce jen sprchový kout, nabízejí se již sprchové vaničky s malým sedátkem a prostorem pro napuštění vody alespoň pro nohy. Kdo chce, může si v koupelně realizovat vanu i sprchový kout a používat je úsporně podle potřeby.
Plýtvání z pohodlnosti
Mnohdy kvůli pohodlnosti vědomě ?přivřeme oči? a ze zvyku plýtváme a necháme TUV odtékat bez užitku s placeným teplem a vodným a stočným do kanalizace. Nechce se nám již totiž zavírat baterii, někdy i namydlenou rukou a znovu mixovat. Patří sem hlavně mytí rukou, čištění zubů, mytí vlasů, holení, sprchování těla. Určitou ukázkou zaběhlého stereotypu je použití velmi malého množství TUV. Ze zvyku otevíráme nejdříve levou rukoje? baterie, okamžitě se krátce myjeme vodou ?studenou? respektive s původní teplou, vychladlou v potrubí na pokojovou teplotu a než stačí přitéci skutečná teplá voda, rukoje? zavíráme a odcházíme. Přitom do potrubí vtekla teplá voda o teplotě 60 °C, kterou jsme nevyužili a přesto za ni platíme. Navykněme se krátkodobě mýt jen otevřením pravé rukojeti baterie ?studenou vodou? o pokojové teplotě. Výsledek je stejný a při stovkách těchto způsobů za rok lze TUV opět značně šetřit. K dalším úsporným opatřením patří předmytí špinavých rukou ve studené vodě, používání jednorázových rukavic na špinavou práci, používání kelímků na čištění zubů nebo holení, odmočení drobného prádla, ranní sprchování vlahou nebo studenou vodou je zdravější než teplou. Tu si můžeme nechat před spaním.
Jiří Hájek
Foto: RAKO, archiv autora