V důsledku užívání a odolávání povětrnostním vlivům ztrácí každá nemovitost v průběhu let svoji hodnotu. Chcete-li nyní kvalitu vašeho domu výrazně navýšit, pak se vám naskýtá možnost. Moderní okenní profily mají mnoho výhod - zejména, když kladete důraz na technické i izolační vlastnosti.
V období stále rostoucích cen energií je téma úspory na teple velmi důležité, a? už při plánování novostaveb nebo rekonstrukcí. Okna z plastových profilů přináší vysoké úspory na teple a útulné prostředí pro váš dům. Konstrukce profilů optimálně odstraňuje i rušící hluk z venku. Klid znamená méně stresu, více uvolnění a odpočinku - a tímto i kvalitní bydlení. První systémy plastových oken byly vyvinuty v 50. a 60. letech minulého století. Plastová okna se vyrábějí z tvrzených PVC profilů vyráběných extrudováním za tepla na závitkových lisech. Jejich profily se liší termickou schopností, počtem těsnění, schopností přenášet zatížení otevíratelného křídla, hloubkou, tvarem okapnice, popřípadě i možností tvarovat okno. Rozlišujeme dva typy plastových profilů. První je se středovým těsněním, který se vyvinul ze systému dřevěných oken. Dalším typem je plastové okno bez středového těsnění s takzvaným dorazovým těsněním.
Dorazové nebo středové těsnění
Jednoznačný návod, jak si vybrat vhodný profil, neexistuje. Je to spíše teoretická a filozofická otázka a každou situaci, pro niž se okno vybírá, je třeba správně posoudit. Středové těsnění umožňuje dosáhnout lepších stavebně-fyzikálních vlastností okna, a proto přední evropští výrobci vyrábějí okna z těchto systémů. Okno s dorazovým těsněním už má téměř stejné hodnoty zvukově a tepelně-izolačních parametrů. Dorazové těsnění je vždy dvojité, vnější část je umístěna na rámu okna a vnitřní na křídle. Středové těsnění má jedno těsnění umístěné v chráněnné poloze uprostřed rámu a druhé na vnitřní části. Mezi nevýhody středového těsnění patří fakt, že při otevřeném okně není středové těsnění chráněno proti poškození. Jestliže se voda dostane za poškozené těsnění, nemůže z falce odtéct. Dále také kvůli středovému těsnění bývá čištění těchto oken obtížnější. A nakonec je vzhledově v otevřeném okně černé těsnění (středové) příliš viditelné. V praxi jsou okna vystavena bezpočetným mechanickým, chemickým a tepelným vlivům. Odolnost proti těmto vlivům je dána jejich tvarováním a technologií při výrobě, samozřejmě kvalitou i vlastnostmi suroviny použité na výrobu profilů. Vlastnosti profilů a použitého PVC se mohou od jednotlivých výrobců mírně lišit.
Kolik komor máš
Se stoupajícími nároky na tepelně-izolační vlastnosti okenního profilu bylo snahou snižovat prostup tepla zvyšováním počtu jeho komor. V současné době je standardem tříkomorová skladba profilů při hloubce 58 - 62 mm se součinitelem prostupu tepla U = 1,5 až 1,7 W/m2K. Další zvyšování počtu komor však nepřináší významnější přínos. Někteří výrobci okenních systémů proto vkládají do komor nebo je plní tepelně-izolační látkou, což ale zvyšuje pracnost. U nové generace profilů se tak objevuje stavební hloubka 74 - 80 mm s počtem komor 4 až 6. Velikost U je zde menší než 1,4 a dosahuje až k hodnotám kolem 1,1. Brzy můžeme očekávat v nabídce speciální profily s hodnotou U pod 1, ale pravděpodobně to budou případy s upravenou, termicky dělenou ocelovou výztuží. Tepelně-izolační vlastnosti okna jsou však dány hlavně součinitelem U zasklení, při jeho vyšší hodnotě než má okenní profil je přínos vícekomorového systému minimalizován. V praxi se ukázalo, že barvení PVC profilů ve hmotě nemůže zajistit dostatečnou barevnou stálost, a tak se začaly uplatňovat tři jiné postupy. Na nátěr nebo nástřik se v současnosti ponejvíce využívají akrylátové laky na bázi vodní disperze. Druhou nejrozšířenější metodou barvení se stalo kašírování potištěné PVC měkké fólie na těleso profilu. Tato metoda je vhodná především pro imitace dřeva, nebo? měkčená fólie může být v procesu potiskování opatřována i desénem, takže výsledek připomíná dřevo nejen barvou, ale i strukturou. Třetí metodou výroby barevných povrchů je takzvaná koextruze, což je proces, kdy se při vytlačování profilů v poslední části vytlačovací formy nanáší na jejich povrch tavenina akrylátu, jež tak vytváří s profilem pevné spojení. Akrylát je vybarven v požadovaném odstínu.
Teplo uniká sklem
Sklo je nejdůležitější a největší částí plastového okna, která určuje svou největší plochou míru tepelné izolace plastového okna. Skla použitá pro zasklení plastových oken jsou nejčastěji dvojskla (dithermální skla) ve složení sklo mezera (vymezená rámečkem ) a sklo. Izolace skla je dána dvěmi faktory. Mechanická izolace sklo je vnitřní pokovený rámeček. Plynný meziskelní prostor je napuštěn plynem argonem nebo kryptonem. Tyto izolace zajiš?ují izolaci dvojskla (dithermu) k- 1,3 až 1,0 W/m2. Při použití trojskel je možné dosáhnout izolaci až k - 0,7 W/m2 , tyto skla však mají nevýhodu ve větší hmotnosti, proto je nutné volit okna s menší možností otvírání a vyklápění vzhledem k váze trojskel. Skla je možné použít i s izolací k- 0,5 W/m2 , tyto skla jsou vyrobená ve složení sklo - meziskelní rámeček - fólie(tepelně izolační) - sklo( tepelně izolační). Další důležitou vlastností skel je meziskelní rámeček, který distancuje skla, dříve používaný hliníkový rámeček je dnes většinou nahrazen nerezovým nebo plastovým rámečkem, který má menší tepelnou vodivost a tím i větší tepelný odpor izolačních skel. Hlavní předností teplých rámečků je menší rosný bod, který má oproti hliníkovým rámečkům menší rosení oken při venkovních teplotách hluboko pod bodem mrazu.
Nepodceňujte montáž
U montáže plastových oken je třeba se zastavit, protože je to jeden z velmi důležitých faktorů, který se často podceňuje a ke kterému musíme přihlížet už od samotného návrhu konstrukce. Když se návrh vynechá, ani montáž potom nemůže být adekvátní. V současnosti je používán převážně jeden způsob montáže, kdy je okno mechanicky ukotveno do otvoru a vzniklá spára zapěněna polyuretanovou pěnou. Takto vytvořená spára bývá zpravidla ještě ponechána několik týdnů či měsíců vystavena povětrnosti, přičemž polyuretanové pěny nejsou obecně deklarovány jako UV stabilní a dochází tedy k jejich pozvolné degradaci. Pěna se stává sprašnou, její schopnost tepelně izolovat se narušuje. Nakonec při dokončení exteriérového opláštění bývá polyuretanová pěna překryta vrstvou omítky. Díky tomuto i následně, po čas užívání budovy, může izolant nekontrolovatelně zvyšovat svoji vlhkost. Buď do spáry dochází k zafoukání deš?ové vody nebo dochází ke kapilárnímu transportu vlhkosti z omítkového materiálu, který bývá zpravidla vysoce pórovitý. Tak či onak z tepelně izolačního materiálu dochází ke vzniku tepelného vodiče a vzniku tepelného mostu.Dobře namontované okno nesmí být především nadměrně zatěžováno dilatačními jevy a musí být upevněno tak, aby se zabezpečilo bezproblémové přenášení sil, působících na okno (vítr, manipulace s oknem) na vlastní stavbu. Toho se dosahuje správným umístěním a počtem kotevních prvků a předepsanou šířkou spáry. Vyplnění spáry se pak musí řídit řadou pravidel, jejichž dodržení je nezbytné pro kvalitní tepelnou a zvukovou izolaci, těsnost proti vodě i zamezení vzniku kondenzátu. Jestli se rám nezabuduje důsledně nebo poloha rámu není správná, za určitých okolností může skrz stavební spoj uniknout více energie než skrz rámový profil.
Důležité seřízení
Určitý test ukáže jak pevně máte u svých plastových oken dotlačeno vnitřní dorazové těsnění na rám. Stačí použít pruh pomocí kancelářského papíru, asi 10 cm širokého. Ten byste při zavřeném křídle neměli vůbec být schopni vsunout pod dorazové těsnění mezi křídlo a vložíte-li ho po otevření křídla, po jeho zavření byste tento papír neměli být schopní vůbec vytáhnout bez toho abyste ho roztrhli. Těsnost plastových oken proti zatékání je u renomovaných výrobců zkoušena při působení normou stanoveného množství vody 120 l/m2. Kromě toho jsou další zkoušky prováděny při současném zatížení větrem, na tlakové vlny a na celkovou bezpečnost. Konstrukční řešení většiny okenních profilů spolehlivě zabraňuje zatékání spárami oken a brání infiltraci deš?ové vody i při nárazovém dešti.
Rosení okna
Schopnost vzduchu poutat vodní páru je silně závislá na jeho teplotě, přičemž se stoupající teplotou roste. Je-li v místnosti větší množství vodní páry, může být u vzduchu, ochlazeného na vnitřní straně izolačního skla nebo okenního rámu překročena hranice této schopnosti a příslušná část okna se orosí. Trvá-li tento stav delší dobu, může následovat vznik plísně. Rám okna je z tepelně-technického hlediska téměř vždy nejslabším článkem okna a ke kondenzaci na jeho povrchu může docházet. Proto také musí být povrchová úprava odolná proti vodě a konstrukce rámu musí umožňovat odvod kondenzátu. Kondenzátu by ovšem nemělo být mnoho. Teplý vlhký vzduch z interiéru se na středové těsnění dostává i při zavřeném okně, protože okenní rám nemůže být úplně vzduchotěsný a vzduch se snaží dostávat z prostředí s vyšším tlakem (interiér) do prostředí s tlakem nižším (exteriér). Z výše uvedeného vyplývá, že v místě kondenzace dochází k nepříznivé kombinaci nízké povrchové teploty a pravděpodobně vyšší relativní vlhkosti vzduchu v interiéru. Ta bývá nejčastějším důvodem rosení oken. Nízká povrchová teplota může být způsobena například i nevhodně provedeným osazením okna nebo oplechování (nedostatečná izolace a těsnění v místě, kde dochází ke kondenzaci). Vliv má samozřejmě i umístění otopných těles.
Boj s vlhkostí
Relativní vlhkost vnitřního vzduchu je závislá na tom, jak často větráte. Je nutné si uvědomit, že pokud jste byli před výměnou zvyklí na původní dřevěná okna, měla vysokou prostupnost a nyní máte okna téměř dokonale těsná. Proto je nutné mnohem častější větrání než při oknech původních. Tato vlhkost vnitřního vzduchu při větrání klesá, i když se vám zdá, že je venku vzduch ?vlhčí? (to souvisí s ?relativní? vlhkostí vzduchu v závislosti na jeho teplotě). V interiéru by se měla vlhkost vzduchu pohybovat okolo 50 procent. Norma počítá pro splnění hygienických požadavků na bydlení a v návrhu na vytápění s cca půlnásobnou výměnou vzduchu v interiéru ? to znamená povinnost 1 x za dvě hodiny vyměnit vzduch v celém prostoru bytu. V každém případě by bylo vhodné vlhkost v interiéru měřit a pokud se pohybuje výš než okolo 50 procent, častěji větrat nebo používat mikroventilaci. Existují různá technická řešení, která jsou neustále zlepšována tak, aby i bezobslužné systémy zabezpečovaly dostatečnou výměnu vzduchu bez zbytečných tepelných ztrát a s co nejmenší závislostí na tlakových poměrech (vítr). Každá solidní firma musí sama nabídnou zákazníkovi vhodné řešení.
Bezpečnost na konec
Dalším důležitým prvkem plastového okna je jeho kování. Standardně se vyskytuje u všech oken otvíravých a výklopných mikroventilací v nůžkách, kde zajiš?uje minimální neboli spárové větrání, které větrá trvale a umožňuje minimální výměnu vzduchu v místnosti. Dále je standardní kování osazeno ve spodní části křídla hříbkovým skontrem, který znesnadňuje násilné vniknutí oknem. Spodní panty jsou osazeny ve falcu okna, které je mnohonásobně pevnější oproti pantu na nose křídla. Spodní pant je možné seřídit i v přítlaku. Mezi hlavní přednosti tohoto kování patří pojistka proti svěšení a chybné manipulaci, která při zavírání okna zdvihá křídlo bez vynaložení velké síly do správné polohy a zajiš?uje bezproblémovou funkci i u atypických tvarů oken. Protože rám plastového okna je vyztužen kovovými profily (nemusí to však být vždy u oken malých rozměrů), se kterými je přímo spojeno i kování, bývá nejslabším článkem z hlediska zabezpečení domu jeho skleněná výplň. I ta však může splňovat vysoký stupeň bezpečnosti, je-li izolační dvojsklo osazeno sklem tvrzeným. U takového skla je jeho vysoká pevnost docílena speciálním postupem tepelného zpracování. Jiným řešením může být opatření skla bezpečnostní fólií, kterých je podle stupně odolnosti několik typů a které uznávají i pojiš?ovny jako mechanické zabezpečení objektu. Malá, většinou sklepní okna lze účinně ochránit instalací mříží.
Jiří Nápravník
Foto: archiv autora