Když přijdou do vašeho života a vaší domácnosti děti, je to ten nejhezčí dárek, který vám může osud přichystat. Následují příjemné starosti a jednou z nich je i jak vybavit jejich pokoj či pokojíček.
Nejmenší batolata a kojenci jsou pokud jde o vybavení a nábytek skutečně velmi skromní. Většinou si přejí prožít co nejvíce času s rodiči a sourozenci. Pro začátek tedy stačí postýlka, police a třeba také přebalovací pult. Naši nejmenší odpočívají nejraději v soukromí, proto milují malé skrýše, kde mají pocit naprostého bezpečí. Není proto od věci jim nad postýlku umístit veselý baldachýn a okno jim zakrýt římskou roletou. Baldachýn může mít malá okénka, kam starostlivý rodič může čas do času nahlédnout. Naše batole také nebude mít strach z uzavřeného prostoru.
Postýlka podle trendu
Současným trendům odpovídá postýlka o rozměrech 140 x 70 cm na kolečkách s aretací, výsuvnými bočnicemi a výškově polohovatelným roštem. Z důvodu bezpečnosti nesmí být tyčky v postranicích dál než 7,5 cm od sebe a výsuvy by měly být konstrukčně zajištěny tak, aby s nimi větší dítě nemohlo manipulovat a skřípnout si prstíky. Kupujeme-li postýlku ?z druhé ruky?, je vždy nezbytné opatřit novou matraci. Měla by být z antialergického přírodního materiálu, který se dá dobře prát. Některé postýlky jsou tak variabilní, že z jejich rozložených dílů můžeme sestavit dětský stůl a bočnice tvoří žebřiny k zavěšení šatů. Případně je možné po odstranění bočnic postýlku přestavět na lůžko pro starší dítě. Od tří let už by dítě mělo spát v posteli široké alespoň 90 až 140 cm. Postel by měla být dostatečně pevná, dlouhá i široká, alespoň 100 x 200 cm, ale pokud nám to prostor umožní, klidně i 120 až 140 x 220 cm. Ideální je lamelový rošt, je-li polohovací, tím lépe.
Kolébka nebo houpačka
Naše babičky mívaly prastarou a dobře osvědčenou kolébku, která plačícího potomka uklidňovala. Její funkce v moderní době převzala houpačka, neuškodí mít v pokojíku i pohodlné křeslo pro maminku. Dětský pokoj je ale i pro ty nejmenší místo plné her, a proto také batolata ocení, když mají kolem sebe hračky, které milují. Nyní se dostáváme k problematice podlahy. Jelikož se náš potomek bude většinu svého herního času šourat po zemi, je rozumné vybrat do jeho pokoje takovou krytinu, kterou můžete rychle vytřít. Velký koberec se v dětském pokoji neudržuje úplně snadno v dokonalé čistotě, ale menší ?hrací? kobereček vaše dítě ocení, protože určitě touží po co největší pohodě. Pokojík by proto měl být především příjemný a útulný s přihlédnutím na praktickou stránku věci. Batolata milují veselé barvy, proto může mít kobereček na hraní výrazné barevné odstíny. Jinak ostatní barvy bychom měli sladit tak, aby pokojík zářil a přitom nebyl příliš agresivní. Základem je sytě modrý strop, připomínající večerní nebe, bílé stěny, na ostatních doplňcích červená, žlutá a oranžová.
Důležité osvětlení
Úplně malé dítě do šestého roku by mělo mít pokoj osvětlen tak, aby byl maximálně zamezen jeho přístup k elektrické části. Proto je lepší dát přednost stropním světlům nebo nástěnným lampám umístěným mimo dosah dítěte. I stůl, na kterém si hraje, je nejvhodnější nasvítit ze shora. Dáme-li však přeci jen přednost přenosnému svítidlu, pak je dobré využít drobná světýlka na baterii nebo alespoň transformované napětí 12 voltů. A? zvolíme jakékoli svítidlo, v žádném případě by nemělo mít dítě šanci dostat se nějakým způsobem k elektrickému zdroji, což platí i pro zásuvky, které bychom měli chránit plastovými kryty. Rozmístění svítidel a intenzita světla by měly být funkční, aby byl v maximální míře osvětlen celý prostor. Věku dítěte přizpůsobujeme i design ? vybavení pokoje. Stejně jako v jeho zařízení, tak i v osvětlení volíme veselejší barvy. Vhodná jsou halogenová světla doplněná různými ozdobami, aby dítě mělo pokoj veselý, barevný a dobře vidělo na své hry.
Pokoj plný her
Předškolní děti si svůj prostor samy zabydlují a jejich potřeby jsou najednou výrazně širší. Batolecí pokojík jim je už těsný a vy musíte pomýšlet na výraznou změnu místnosti, která jim pro příště bude sloužit k hraní těch nejrůznějších her. Potřebují místo, v němž mohou alespoň náznakem vytvářet variace různých prostředí. Z lehkých plastových kontejnerů, na nichž se dá sedět, si mohou postavit také třeba věž. Velmi rády využijí všech možností, kde si dokážou vystavět skrýše, domečky a bunkry, bohatě také uplatní veškeré lehké mobilní prvky. Svou ?schovku? mají například pod postelí nebo také pod kulatým stolkem. Dítěti do čtyř let postačí pro hru a výtvarné práce malý stolek, později je již nezbytný kvalitní pracovní stůl, nejlépe s nastavitelnou pracovní deskou. Bude-li obohacen o zásuvky nebo kontejner, tím lépe. Pokud nemusíte bojovat s každým centimetrem, dejte přednost většímu stolu, alespoň 140 x 180 cm, nebo ještě lépe rohovému. Neprohloupíte, když budete dopředu počítat i s pozdějším umístěním počítače. Od tří let by se dítě mělo již učit, že všechno nepatří na jednu hromadu do krabice, ale na určené místo. Dítě by mělo mít k dispozici dostatek regálů, zásuvek a skříněk, kam by mohlo ukládat zvláš? hračky, kreslicí potřeby, knížky a podobně. V místnosti by mělo být prostředí maximálně podporující umělecké a pohybové sklony dětí. Neměla by chybět plocha na kreslení ani malé místo na cvičení. Praktické a jistě vítané můžou být například: ribstol na zdi, houpačka ve dveřní zárubni nebo klouzačka z palandy. Mnoho zejména větších a nadnárodních řetězců dnes nabízí také různé houpací podložky (1 000 ? 2 000 Kč), uzavírací a točící křesílka (1500 ? 3000 Kč), stany iglú (kolem 200 Kč) a další ?průzkumnické? hračky, které ocení hlavně mladší ročníky. Některé z nich se ovšem dají využít i pro oživení pokoje teenagera.
Palandy nejsou pro každého
Samostatnou kapitolou mezi dětskými postýlkami jsou palandy. Výhodu efektivního využití prostoru, jehož nedostatek však v rodinném domě nebývá problémem, vyvažuje množství nevýhod. Dítěti na horním lůžku často komplikuje usnutí vyšší teplota (o 1-2 °C), dítě na spodním lůžku zase může obtěžovat prach uvolňovaný z matrace a lůžkovin horní postele. V žádném případě by tedy nemělo být spodní lůžko palandy využíváno dítětem s nachlazením dýchacích cest nebo trpícím astmatem. Při častém nočním probouzení dítěte a návštěvách toalety přibývá riziko pádu při opakovaném lezení po žebříku. A konečně je tu i poměrně častý problém dětského nočního pomočování, které může přetrvávat až do sedmi let věku. Použití palandy v dětském pokoji podmiňuje také světlá výška místnosti. Vzdálenost horního lůžka od stropu místnosti by měla umožnit pohodlné a bezpečné sezení dítěte, lépe však dospělého, jehož výšky během času potomek pravděpodobně doroste. Pokud to okolí palandy a uspořádání pokoje dovoluje, je lepší volit k výlezu na horní lůžko strmé schůdky nežli žebřík a doplnit je zábradlím, třeba provazovým. Kompromisním řešením využívajícím výhody palandy a zmírňujícím její nedostatky jsou dnes její modifikované verze. Postýlky dětí nejsou přímo nad sebou, ale v půdoryse se překrývají jen částečně, často v pravém úhlu, což zpravidla umožní i menší výšku horního lůžka a jeho snadnější dostupnost. V kombinaci s úložnými prostory nebo psacím stolem dochází k maximálně efektivnímu využití prostoru a vytvoření lákavého prostředí pro dětské hry.
Máme doma školáka
Nastane doba, kdy váš potomek vyrazí do školy. Bude mít mnoho nových povinností a starostí a vy s ním, protože nastává další kolo přestavby dětského pokoje. Prvňáčci ještě dělají úkoly v kuchyni u jídelního stolu pod dohledem maminky. Zhruba od třetí třídy už je však z vašeho školáka téměř zcela samostatné dítě, které si sice ještě hraje, ale také už má své ambice. Jak ve sportu, tak v různých kroužcích. Potřebuje tedy pořádný psací stůl, dnes už nejlépe v blízkosti zásuvky pro počítač, více úložných prostor na knihy do školy i knihy vlastní, na sportovní potřeby a také ještě na některé hračky. ?kolák chce své kamarády přivítat ve vlastním, ale důstojném prostředí, kde by přesto mělo zůstat dostatek místa pro různé hry. Spaní v přísně oddělené zóně, kam se hned tak někdo nedostane, děti také rádi ocení. Pracovní či psací stůl by měl být blízko denního světla a umístěný tak, aby dítě pokud možno vidělo na dveře a mělo přehled o celé místnosti. Dítěti pro začátek klidně postačí pracovní deska 100 krát 75 cm, důležitá je její správná výška. A protože děti rychle rostou, a zařízení by mělo minimálně několik let vydržet, jsou ideální sestavy, které rostou s dítětem. Lze nastavovat výšku i sklon stolu či pracovní desky i židle. Vrátí se tak počáteční vyšší investice a máme vystaráno i v jeho studentském věku. Pokud tomu tak není, bude třeba dospívajícímu potomkovi pořídit výškově vyhovující stůl se židlí. A protože s věkem přibývá učení, tím rostou i nároky na prostor. Základem by měla být dostatečně velká pracovní plocha. Tu lze rozšířit pomocí přídavných rohů a stolků včetně toho na počítač. Při jeho umístění bychom měli dodržet několik nezbytných zásad. Na monitor by nemělo dopadat přímé slunce a nemělo by se v něm odrážet světlo z místnosti. Jako nejideálnější se pro umístění počítače jeví rohový pracovní stůl.
?idle je klíčová
Kvalitní židle je pro zdravý vývoj dítěte minimálně stejně důležitá jako pracovní stůl. ?etřit bychom na ní tedy rozhodně neměli. Zásada je, že dítě by mělo dosáhnout chodidly buď na zem, nebo na pevnou opěru nohou. Ideální dětská židle má nastavitelný sedák i podpěru pro nohy. Ta pak dítěti poslouží opravdu od batolecího věku až po ukončení základní školní docházky, tedy do patnácti let. Pro děti staršího školního věku není od věci pořídit židli i s nastavitelným opěrákem a područkami. Chybět nesmí ani dostatečné úložné prostory ? police, zásuvky, boxy apod. V malých dětských pokojích oceníme nábytek na kolečkách, které umožňují jeho přesun a jinou podobu může mít pokoj přes den a jinou v noci. Téměř každé dítě i teenager jsou rádi za nástěnku. Větší děti už ve svém pokoji ocení pohodlné křeslo. Některé z nich věnují spoustu času knihám či poslechu hudby.
U starších dětí, dětí školou povinných, se může osvětlení pokoje přizpůsobit jejich přání, nebo tam ponecháme osvětlení klasické. V každém případě bychom měli brát zřetel na to, že dítě školou povinné bude potřebovat mít především dobře osvětlený pracovní stůl. Důležité je i osvětlení u postele, které je dobré pro čtení před spaním. Taková lampa se dá umístit buď na stěnu za postel, nebo na noční stolek. Rovněž je možné využít osvětlení s výkyvným ramenem, které je opět upevněno ke stěně. Nesmíme zapomenout ani na prostor, který dítě bude využívat k hrám či svým koníčkům. Starší děti jsou už natolik samostatné, že si s pokojem umí poradit sami. Je však potřebné myslet na to, že dětský pokoj by měl počítat s místem pro práci, odpočinek a zároveň poskytovat úložný prostor na osobní věci. Důležité je i barevné ladění. Červená, bílá a dřevo tvoří rozumný mezistupeň mezi dětským a studentským pokojem.
Sourozenecký kompromis
Problémem může být uspořádání dětského pokoje, který sdílejí sourozenci s velkým věkovým rozdílem, a tím jinými požadavky. I při dnešní nabídce je zřejmě nejtěžší skloubit soužití batolete a dítěte školního věku. Potřeby dvou školáků, by? jeden je na základní a druhý na střední škole, jsou si bližší. Středoškolák i batole mají své potřeby, které je pro jejich zdravý vývoj dobré respektovat.
Diskuse s dětmi, nebo aspoň se starším z nich je nutná. Nábytek musí být nejen hezký, ale i funkční a praktický pro obě děti. Při soužití batolete a školáka je asi nejdůležitější dostatek volné plochy na podlaze na hraní. Pokud nechceme koberec, je třeba zvolit teplý a snadno udržovatelný povrch. Zapomeňme na dlažbu, lité stěrky a kvůli údržbě i přírodní dřevo. Každé z dětí by mělo mít v pokoji aspoň opticky oddělený kout. Nepřežeňme to však s různými miniprostory, kde se mohou děti cítit stísněně. Vyvarujme se nestabilních a příliš vysokých kusů nábytku a také ostrým hranám. Věci školáka by pak měly být umístěny mimo dosah menšího dítěte, nejlépe v uzamykatelných skříňkách.
Jana ?tichová
Foto: Lokki