Decking venkovní podlahy v novém
Trendem letošního léta se bezpochyby stávají venkovní podlahy. Ty tvoří speciální exteriérové podlahové rošty, které se vyrábí z odolných dřevin. Jsou určeny na terasy, balkóny, plochy obytných zahrad a na okolí venkovních i vnitřních bazénů ? tedy na místa, kde jsou kladeny vysoké nároky na pevnost a odolnost proti hnilobě a parazitům.
Venkovní podlahy mají své využití především na balkonech, terasách, okolo bazénů, v prostorách pergol, ale také jako dekorativní prvky na zahradách v podobě můstků, odpočívadel či schodů. Jejich oblíbenost je daná tím, že pro lidské oko je příjemnější pohled na teplé přírodní materiály než na plochy chladného betonu. Jelikož se jedná o venkovní prostory a dřevo je zde vystavováno klimatickým podmínkám, je zřejmé, že je kladen velký důraz na odolnost dřeva a jeho trvanlivost ve zmiňovaném prostředí. Samozřejmě jsou i další požadavky, a to neméně podstatné, jako například údržba, design nebo odolnost proti dřevokazným houbám či hmyzu. Shrneme-li si uvedené atributy, dostáváme se ke skutečnosti, že ne každá dřevina je vhodná pro venkovní použití. Z čeho tedy udělat venkovní terasu?
Čím tvrdší, tím lepší
Do venkovního prostředí by mělo být použito jednoznačně takové dřevo, které má vysokou hustotu, to znamená 700 až 1150 kg na metr krychlový. Pro představu hustota dubu se pohybuje mezi 620 až 670 kg na metr krychlový. Tyto vlastnosti přírodního materiálu zaručují, že dřevo není nasákavé, dlouhodobě odolává povětrnostním vlivům, dešti, sněhu, silnému slunečnímu záření i mrazu. Z toho vyplývá, že nejlepší materiál k tomuto účelu jsou tropické dřeviny. Ty také mají větší tvarovou stálost. V porovnání s evropskými dřevinami mění méně objem, jsou daleko méně náchylné v závislosti na změnách vzdušné vlhkosti k bobtnání nebo sesychání. Drobnou ?nevýhodou? může být nižší barevná stálost tmavých tropických dřevin. Vlivem oxidace a UV záření postupně mění barvu směrem k takzvané. holubičí šedi. Paradoxně tento odstín bývá často architekty žádán a obtížně u jiných dřevin se dosahuje.
V teakové kůži
Odolnost teakového dřeva proti vodě, slunci i mrazu je spolehlivě prověřena staletími jeho využívání v loďařství. Teakové dřevo má přirozený zlatavý nádech v barevných odstínech od světle do tmavě hnědé a nádherný povrch. To platí pro všechny tvrdé druhy dřeva, jako např. eukalypt nebo mahagon. Na zahradě je dřevo vystaveno povětrnostním vlivům a střídajícím se teplotám, které způsobují, že se na povrchu dřeva v průběhu let vytváří stříbrošedá patina a původní barva přestane být zřetelná. Specifické vlastnosti teakového dřeva jsou dány podílem kaučuku a teakového oleje. Dá se tedy říci, že je husté a mastné, což zaručuje mimořádnou odolnost proti přírodním vlivům a změnám počasí.
Pro teak je také díky jeho oleji charakteristická vůně, která se podobá vůni staré kůže.
Levnější Bangkirai
Venkovní palubky, decking z dřeviny Bangkirai, jsou jednou z nejodolnějších a nejkrásnějších exteriérových masivních podlahovin. Dřevina se díky svým vlastnostem, jako vysoká tvrdost a odolnost používá pro velmi silně zatěžované stavební konstrukce, mosty, sloupy, železniční pražce či přímořské konstrukce doků. Kmeny stromů Bangkirai dorůstají běžně výšky kolem 50 m, jejich průměr přesahuje 120 cm. Bangkirai je velmi tvrdá dřevina, přibližně třikrát tvrdší než dub a jeho hustota se pohybuje 1000 až 1100 kg na metr krychlový. To dělá z dřeviny Bangkirai reprezentativní exteriérovou podlahovinu, v praxi je vhodnou variantou k dražšímu teaku. Běžným jevem je běl na hranách, povrchová plíseň a malé otvory po hmyzu. Při použití dřeviny Bangkirai je nutné dbát na správné použití spojovacích materiálů. Smí být použity pouze kovové spojovací prostředky z ušlechtilé oceli, jiný kov by mohl oxidací donutit dřevinu aby ztmavla. Dřevěné terasy z bangkirai jsou na druhou stranu v podstatě bezúdržbové, napuštění olejem se provádí pouze za účelem zachování barvy. Na povrchu jednotlivých prken jsou vyfrézovány drážky. Toto drážkování usnadňuje odtok vody z terasy a zároveň funguje jako protiskluzová úprava.
Ipé i maparajuba
Dalším vhodným dřevem pro venkovní terasy je Massaranduba známá také pod názvy: balata rouge, acana, maparajuba. Pochází z jižní a střední Ameriky a v současné době vytlačuje z trhu pro své vlastnosti doposud hojně užívanou dřevinu ?bangkirai?. Jádrové dřevo je masově červené a postupně tmavne. Opracování tohoto dřeva, pro svou hustotu 900-1000 kg/m3 a pevnost v tlaku cca 92 N/mm2, je značně ztížené. Dřevo vyměšuje latex. Dřevní prach při zpracování dráždí sliznice. Můžeme si vybrat i dřevinu Ipé. Její méně známé názvy jsou: guayacan, ebéne verte, lapacho. Pochází také z jižní a střední Ameriky. Barva toho dřeva je světle až tmavě hnědá, olivově hnědá. Opracování je rovněž obtížné. Dřevo je velmi tvrdé ( jeho hustota dosahuje 960 až 1100 kg na metr krychlový), pevné, trvanlivé a proto je velmi vhodné pro silně zatěžované konstrukce. Také jeho prach vznikající při zpracování je biologicky účinný.
Akát z Evropy
Paradoxně se na terasy hodí i akát, evropská dřevina známá od roku 1635, která ovšem roste téměř po celém světě. Díky odolnosti vůči emisím dosahuje stáří až 100 let. Barva akátu je světle až nazelenale žlutá a postupně tmavne na nádhernou zlatohnědou. Dřevo akátu lze přibarvovat do odstínů dub, ořech nebo teak. Opracovává se vcelku dobře a nevylučuje žádné látky které by způsobily zabarvení jiných stavebních prvků. Hustota akátového dřeva je 770-900 kg/m3 a pevnost v tlaku 62-81 N/mm2 . Pro zajištění stability dřeva a odstranění vad jsou terasová prkna vyrobena z napojovaných částí, které jsou k sobě slepené. Spoj přitom vykazuje pevnost větší, než rostlé dřevo.
?ivotnost popsaných dřevin bez jakékoliv ochrany je udávána v desítkách roků, přičemž zdroje uvádí nejméně 30 let.
Montujeme terasu
Jednotlivá terasová prkna jsou rozličných rozměrů, a to jak v síle tak v šířkách i délkách. I povrchy terasových desek se navzájem od sebe liší. Některý povrch je hladký, jiný jemně vroubkovaný, ale také může být hrubě vroubkovaný. Každý výrobce nebo dovozce má jiné rozměry, povrchy a také technologii montáže. Některá terasová prkna mají po bocích vyfrézované drážky, do kterých se usazují plastové komponenty. Jiná terasová prkna se natlačují na speciální nerezové spony, například značky IGEL, které jsou přichyceny k podkladnímu roštu. Nejrozšířenější metodou montáží, jsou montáže speciálními nerezovými vruty. Všechny zmíněné technologie uchycení mají však jedno společné a tím je podkladní rošt. Ten firmy montují z hranolů vyráběných z exotického dřeva, čímž je zajištěna pevnost, stabilita a životnost celé konstrukce. Podle většiny doporučení by totiž měl být pokladový rošt ze stejného materiálu jako prkna. Podle síly terasových prken jsou určovány rozestupy mezi hranoly.
Kolik dřeva padne
Spotřeba materiálu závisí na způsobu kladení podkladního a pochůzního roštu. Zde hraje roli několik faktorů. Na tropické dřeviny neexistuje česká norma. Například dřevina Bangkirai se dováží v kvalitě ?Standard a Better?. Tato kvalita dovoluje malé prasklinky na koncích jednotlivých desek
/není pravidlem/ a neodmyslitelné malé dírky, pozůstatek po malých broucích, kteří se samozřejmě v zpracovaném dřevě už nevyskytují. Při realizaci teras proto firmy dávají dřevo s menšími defekty do podkladního roštu. K fakturaci pak počítají skutečnou spotřeba celých deckingových desek. Jak ty jsou velké? Podkladní rošt má většinou v osnově vzdálené hranoly zhruba 50 cm od sebe. Z tohoto modulu vychází i zapravení vykrácených desek do horního roštu. To znamená, že nejmenší prořez materiálu od skutečné plochy nastane tehdy, použijeme-li do horního roštu vykrácené desky s hranou ne menší než 50 cm. Zbylý materiál je odpadní. Praxe také ukázala, že zákazník vyžaduje co nejméně spojů a pokud možno jen jednu linii spojů. S tím musíme počítat při krácení a kladení desek a nechat si při objednávce materiálu určitou rezervu.
Přestože jsou exotické dřeviny tvrdé a odolné, dřevo zůstane vždy dřevem. Neočekávejte žádný kámen nebo plast. Navzdory vynikajícím vlastnostem je vhodné tyto dřeviny, zejména pokud jsou vystaveny povětrnostním vlivům, ošetřovat tak, abychom prodloužili jejich původní vzhled. Například ?Bangkirai? vystavený dlouhodobě nepřízni počasí, postupně ztrácí svou typicky žlutohnědou až hnědočervenou barvu vlivem vymývání taninu (je obsažený ve dřevě) deštěm. Po čase bledne a mění svou barvu v šedou patinu. Deštěm vymývaný tanin obarvuje okolní podklad a toto zabarvení je těžce odstranitelné. Vyplavovaný tanin může způsobit vznik barevných skvrn na stavebních materiálech ? na omítce, cihlách, kameni. Tomu lze snadno předejít. Snadným a velmi účinným řešením je impregnace suchého dřeva oleji. Docílíme hloubkovou impregnaci dřeva pro zachování jeho pružnosti, prevence proti vysychání a tvorbě prasklin a současně získáme dřevo s optimální ochranou povrchu s vodoodpudivmi vlastnosti a odolností vůči usazování nečistot. Ošetření provádíme za teplého a suchého počasí.
Zdeněk Lodyha
foto: autor