Dělají se z něj již všechny kusy nábytku. ?idle, věšáky, poličky, držáky na deštníky, květinové stolky, taburetky, pohovky i křesla. Je vzdušný, snadno manipulovatelný, dobře se kombinuje s jinými typy nábytku a udělá vám radost jak v bytě, tak na zahradě. Slangově mu říkáme ratan, správně se ale vyslovuje rotang, z latinského Calamus rotang. Porovnáme-li rotang s bambusem, je podstatně ohebnější a hlavně není dutý.
Pokud uslyšíte o nábytku z ratanu, pak zcela jistě pokýváte hlavou a snadno si představíte lehký přírodní nábytek, který v našich zeměpisných šířkách již zdomácněl, zvláště na zahradách. Mylně můžete podlehnout klamu, že nás ratan již nemůže ničím překvapit. Opak je ale pravdou. Tento přírodní materiál má mnoho tajemství a hlavně veliký potencionál, který si už začali uvědomovat bytoví architekti. Ratanový nábytek ze zahrad nám začíná vstupovat i do interiérů. Můžete snadno narazit i na takové zajímavosti, jako je domácí bar, šatní skříně nebo i celé sedací soupravy.
Sestava i solitér
Nábytkem z ratanu je možné vybavit celý dům nebo byt. Od ložnice s postelí a skříněmi přes jídelnu se židlemi a stolem, obývací pokoj se sedací soupravou, až po koupelnu s různými poličkami.
Samozřejmě nejlépe se hodí do interiéru zařízeného v exotickém stylu, ale dá se i kombinovat s vhodným klasickým nábytkem, a? již v rodinném domě či bytě. Vnese do každého interiéru pozitivní náboj pro lepší bydlení. Chybu neuděláme, ani když si ho do pokoje pořídíme jako solitér. Zkrátka vždy vypadá dobře.
Kouzlo dálek
Až budete odpočívat na tom svém ratanovém křesílku, třeba vám bude trošku bližší, když si uvědomíte, jak dlouhou historii už má za sebou. Ratanový nábytek byl poprvé dovezen do Evropy již v 17. století, kdy se sem dostal s dovozem luxusního zboží z kolonií v jihovýchodní Asii. Již tenkrát se stal velmi populární v Anglii. Tam našel své místo především v zimních zahradách, kde se stal dominantním zahradním nábytkem. Rotangová liána, ze které se ratan získává, se většinou pěstuje v deštných pralesích Indonésie, vyrábějící zhruba 80 procent celosvětové produkce ratanu.
Sklizeň lián
V současné době bývá ratan již cíleně pěstován místními farmáři v jakýchsi pralesních zahradách. Sklizeň je velmi náročná a provádí se jednou za sedm až deset let. Je přitom nutné vyšplhat se na strom a odseknout rotangovou liánu mačetou. Pak je potřeba odstranit vnější vrstvu plnou trnů a vyloupnout samotné jádro ratanu. Následuje omytí získané suroviny v řece. Musíte z ratanu odstranit veškeré vady a dokonale jej očistit. Pak je nutné odloupnout silice z jádra. Na řadu přichází malé kouzlo, kterým se docílí, že ratan změní svoji zelenou barvu na žlutou. To kouzlo se jmenuje ?vyuzení?. Jednoduše řečeno jde o to, že se jednotlivé pruty ratanu kladou na sebe do něčeho, co připomíná dřevěnou podsadu pod stan a přikryjí se nepromokavou plachtou, pod kterou se hromadí síra, čímž je proces uzení odstartován. Obvykle se ?udí? jeden den, pak se ratan rozprostře venku pod žhavým sluncem, a to jej dva až tři dny suší. Až nyní je ratan připraven k dalšímu použití. Suší se, zbavuje parazitů a vyvařuje v kokosovém oleji.
Ohýbaný sen
Pro výrobu nábytku se rotangové pruty většinou loupou. Někdy ale zůstávají v surové neopracované podobě. Tvarování rotangu se provádí napařováním a postupným ohýbáním do požadovaného tvaru. Když vychladne a zaschne, tak se jeho tvar již nemění a zůstává zachován. Slupka, která se odstraní, nepřijde nazmar, vyrábějí se z ní rohože, nebo se využije jako spojovací materiál při výrobě nábytku. Vzhled rotangu je přirozený a krásný a vyniká jemnými odstíny, které propůjčují nábytku osobitý vzhled. K výběru jsou odstíny-přírodní,medový nebo laděný do různých odstínů hnědé. Ve vlhkém stavu rotang snadno přijímá barvu, často se moří nebo pomocí dalších technologií získává lesk či patinu.
Vyzrálý nepraská
Samotný ratan jako materiál, je velmi pevný a zároveň pružný, tím pádem je téměř nezničitelný. Toto se ale týká originálního ratanu. Dnes můžete narazit v různých supermarketech na ratanový nábytek, který je často vyrobený z umělého ratanu. Pokud je nábytek z přírodního ratanu a jeho cena je nízká, bývá to tím, že je nábytek zhotoven z mladého a tedy nevyzrálého ratanu, který snadněji praská a ?pracuje?. Proto je vhodné se prodávajícího zeptat, jaký druh ratanu byl u výroby vámi vybraného nábytku zvolen. Dělí se do čtyř tříd (A,B,C,D), kde A značí nejvyšší kvalitu. Odborníci radí koupit si ratanový nábytek dražší a kvalitnější. Nákupní cena surového materiálu na výrobu nábytku se totiž podle jednotlivé třídy liší v desítkách procent. Rozdíl mezi třídou A (nejkvalitnější) a D (s nejnižší kvalitou) je 70 procent, což se samozřejmě projeví v konečné ceně výrobku.Informaci o třídě ratanu vám musí zodpovědět i v internetových obchodech. Rozhodně za poslání emailu s dotazem nic nedáte a ušetříte si s tím starosti. Neloupaný ratan (s kůrou) má většinou lepší předpoklad, že vydrží déle, než samotný loupaný ratan. Ten se totiž dále upravuje a bývá většinou namořený. Aby se podpořilo kouzlo přírodního materiálu, volí se mořidla v odstínech světlé až tmavě hnědé s matnou i světlou úpravou.
Tyče, proutí a kůra
Abychom si usnadnili orientaci při nákupu, můžeme si tento druh nábytku rozdělit na několik skupin podle způsobu výroby. První skupinou je čalouněný ratanový nábytek z ohýbaných tyčí. Tento typ je velmi rozšířený. Dá se používat do všech obytných prostorů. Jednoduše jej můžete kombinovat s jakýmkoliv druhem nábytku, nejen ratanového. Další skupinou je nábytek z ratanového proutí. Laicky a širokou veřejností je znám jako proutěný nábytek. Nábytek se vyrábí z proutí, které je kvalitní a jeho tlouš?ka je od 2,5cm až 4,5cm. Mnoho lidí se domnívá, že jsou k výrobě používány zbytky ratanu. To ovšem není pravda, proutí se přímo pěstuje pro výrobu. V dnešní době a zvláště posledních pár let je velmi oblíbena další skupina - nábytek z ratanové kůry. Tento druh nábytku vypadá velmi elegantně a luxusně. Hlavní nosnou konstrukci tvoří masivní dřevo, na které se poté přidává ratanový povrch, který musí být velmi kvalitní. Také výplety sedáků ratanových židlí se dělají z různě širokých a silných proužků nařezaných z nejkvalitnějších částí oloupaného ratanového kořene.
Kopie z plastu
Poslední skupinou, o které se musí zmínit je umělý ratan s továrním označením wicker nebo hularo. Vyrábí se ze speciálních syntetických vláken bílé nebo béžové barvy. Na jednu stranu je mnohem odolnější než přírodní ratan, na druhou stranu, i když vypadá krásně, těm, kteří ctí přírodní materiály, se nezavděčí. Jedná se o plast neboli o pružný polyetylén, protlačovaný tryskami určitého tvaru za vysoké teploty. Výhodou materiálu je, že se dá velmi dobře barvit, je odolný a téměř nezničitelný. Využívá se k výrobě interiérového i venkovního nábytku, snese velmi nepříznivé podmínky, takže může zůstat na zahradě i přes zimu. Jeho jedinou nevýhodou je poměrně vysoká pořizovací cena, která je daná zejména vysokým podílem ruční práce. Pokud se rozhodnete pořídit si hularo, buďte ostražití. Od napodobenin se velmi těžko rozeznává, horší vlastnosti se projeví až při vyšší zátěži. Patří k nim zejména to, že více pruží a pronáší se. Je to ale přijatelná varianta na terasu či k bazénu.
Ratan a voda
Mnoho prodejců vás bude při koupi ratanového nábytku vždy přesvědčovat, že můžete sedací sestavu nechávat klidně venku, na dešti a větru a nemusíte se o ni nikterak starat. Ovšem toto není pravda. Sice existují různé druhy ochranných laků a barev, které životnost ratanu prodlouží, ale ani nejlepší ochranný lak není schopen po celou dobu nábytek ochránit. Už ze samé podstaty, ratan pochází z tropů a tak nemá rád mráz ani příliš suchý vzduch. Měli bychom jej ochránit i před deštěm. Proto pokud ho máte venku, při horším počasí ho zakryjte plachtou a na zimu ukliďte dovnitř. Stejně tak nesnese prudké střídání teplot. Ratan je také opatřen vrstvou laku, která kromě funkce estetické plní i funkci ochrannou. Pokud se lak oloupává, nebojte se ho znovu nalakovat. To zvládne každý průměrně šikovný člověk sám. Prach z ratanového nábytku lze jednoduše odstranit takzvanou antistatickou utěrkou. Nábytek lze ale také omývat studenou vodou, do které můžete přidat i trochu saponátu. Pak ho nechte volně uschnout na vzduchu.
Jiří Kropylák
foto: J. V. Pohoda