Výhodou dřevostaveb je rychlé postavení domu, téměř výlučně suchým procesem, nízká energetická náročnost a příjemné bydlení.
Sendvičovou dřevostavbu na první pohled mezi ostatními zděnými domy nepoznáte. Vypadá jako každý jiný moderní dům. Má základovou desku (může být méně masivní, dům je lehčí), obvodové i vnitřní stěny, dveře, okna, střešní krytinu, rozvody vody, kanalizaci, elektro, topení. Může mít podlahové vytápění, rekuperaci, využívat tepelné čerpadlo, solární kolektory, vyhoví i rozměrově velmi malé elektrické topení (přímotopy). U dnešních dřevostaveb je patrná snaha snižovat množství dřeva, které je ke stavbě domu potřebné. Základem stavby je dřevěná nosná konstrukce z masivních prvků, opláštěná buď dřevotřískovým nebo cementotřískovým pláštěm, v interiéru pak obvykle sádrokartonem.
Podle obalu nepoznáte
Fasáda bývá stejně jako u zděných domů minerální, silikátová i silikonová, hlavně ale bílá i probarvená do tisíců odstínů dle zákazníkova přání, pod její vrstvou naleznete štuk, sí? (perlinku), fasádní polystyren. V tom odlišnost nehledejme. Rozdíl bude pro mírně zasvěceného člověka v tlouš?ce obvodových stěn, tedy i menším zapuštění (utopení) dveří a oken. Nevýhodou těchto staveb je nízká tepelná akumulace, což dnes vyrovnávají rychle reagující topné systémy, kdy klient tento fakt nevnímá. V dřevostavbách se rychleji zvyšuje vlhkost vzduchu a to především v exponovaných obdobích, kdy je objekt plně obsazen a pracuje se zdroji vlhkosti, například při vaření a používání koupelny. Tehdy je nutné nezapomenout na pravidelné krátké vyvětrání. Minimální zabezpečení pro ?dýchatelnou pohodu domova? je instalace systému hydroregulovatelného větrání. Jedná se o centrální nucené větrání pomocí ventilátoru nebo eventuelně přirozeným tahem přes hydroregulovatelné štěrbiny, které propouštějí čerstvý vzduch do interiéru, reagují na jeho potřebu automaticky a umis?ují se buďto do okenních rámů nebo do připravených otvorů v obvodových stěnách. Odsávací jednotka je umístěna v pružném závěsu obvykle v půdním prostoru a vydýchaný vzduch je odvětráván nad střechu objektu.
Pozor na vlhkost
Teoreticky by se dalo říci, čím silnější obvodová stěna, tím menší tepelné ztráty, ale v praxi to tak zcela není. Důležité je, kde se nachází rosný bod. Čím blíže je rosný bod u vnějšího povrchu zdiva, tím to má větší vliv na tepelné ztráty obvodové stěny. Difuze je u dřevostaveb základním kritériem kvality systému. Člověk ročně do prostoru domu vyprodukuje velké množství vody, jak pocením, tak používáním vody, vařením a pod. Tato voda se částečně odvětrá technickými otvory domu (okna, dveře, digestoř a pod.), ale její podstatná část atakuje vnitřní opláštění stěn, které vodu absorbuje a propouští do konstrukce stěny. Problém je, pokud tak vnitřní opláštění nečiní nebo ano, avšak samotná stěna není schopna absorbovanou vodu dostatečně odvětrat, uchovává ji a vrací zpátky do místnosti.
Záchrana v ekopanelu
Samozřejmě lze tyto méně difuzní systémy zabezpečit foliemi různých vlastností, avšak to je pouze východisko z nouze. Určitým řešení by mohl být systém ekopanelů. Například opláštění Stramit údajně pojme ročně 610,77 g vody na 1 m a je schopno na stejnou plochu vydat 6890,03 g vody, tedy systém podle výrobců vydá 11 x víc jak tolik vody než přijme. Použití stavebnicových modulů nahrazuje u dřevostaveb zdivo. Stavebnicové moduly mají při rozumné síle dobré tepelně izolační schopnosti. Sílou obvodových stěn se při stavbě zabýváme i z důvodu zastavěného prostoru, nebo? vhodným konstrukčním řešením těchto modulů dochází k jeho velkým úsporám.
Dobrá voda
Dřevo je přírodní, plně ekologický produkt a příznivě se účastní i tvorby vnitřního mikroklima. Suché jehličnaté dřevo obsahuje podle terminologie normy ČSN 49 1109 až do 22 hmotnostních % vody, což znamená, že na každých 100 kg dřevěné sušiny připadá až 22 l vody. Ustálená, dlouhodobá vlhkost dřeva v dřevostavbě je cca 10 %, což představuje přibližně 55 l vody v jednom krychlovém metru. Voda není ve dřevu pevně vázána, ale kolísá v závislosti na vlhkosti vzduchu. V jednom m3 dřeva může být ukryto od 25 až do 200 l/m3 vody (druhý údaj odpovídá vlhkosti 35 % - bodu nasycení vláken) a dřevo se chová stále jako suché až polosuché. Je-li vlhkost vnitřního vzduchu nízká, uvolňuje dřevo vlhkost do prostoru a naopak. Dřevo ve větším množství tak slouží jako stabilizátor prostorové vlhkosti, což je základní předpoklad pro zdravé bydlení.
Jak dlouho žije
Jednou z nejčastěji pokládaných otázek je dotaz na životnost dřevostavby. Zde je třeba zdůraznit, že musí být splněny základní podmínky ? použití vysušeného konstrukčního dřeva, profily jsou chemicky ošetřeny proti škůdcům, plísním a dřevokazným houbám. Dále stavba je technicky provedena tak, aby do konstrukce nepronikala vlhkost a to jak ze základových konstrukcí, zatékáním, případně chybně navrženou skladbou stěny, kdy rosný bod je uvnitř konstrukce, pak není nebezpečí, že by nesloužila po dobu dvou generací, při realizaci běžných oprav.
Banky a dřevostavby
Standardně na úvěrovém hypotéčním trhu platí, že pro neobývanou dřevostavbu se za takzvanou technickou hranici životnosti definovanou bankami pokládá 60 až 70 let a pro kamennou stavbu 100 let. Technická životnost nemá podle mnoha konkrétních bankovních zdrojů Wüstenrot na ochotu banky poskytnout úvěr ani v jednom případě praktický vliv, protože úvěry se poskytují nejvýše na 30 let. Za jistinu hypotéčního úvěru se pak považuje odhad tržní hodnoty domu v místě jeho umístění v okamžiku dokončení výstavby, vychází se také z pořizovací ceny. Použité materiály drtivou většinou nehrají v úvěrové smlouvě roli. Ale to, že české banky kladou na technickou životnost dřevostaveb (ovšem zcela bez technického důvodu) o desítky let menší hodnoty, než na životnost kamenných staveb, působí na trhu s nemovitostmi jako princip, podle kterého hodnota dřevostavby s přibývajícím časem ubývá rychleji. Negativní dopad takového principu může být významný. Proti jeho působení se neubrání ani sebelepší dřevostavba, ani právně vzdělaný odborník. Pokud jde o skutečnou životnost zejména obývaných staveb, pak ta je u dřevostaveb i kamenných staveb mnohem větší než tzv. technická.
Kdo z koho
Nelze ale jednoznačně rozlišit, má-li obecně delší životnost dřevostavba nebo kamenná stavba. Při dobrém konstrukčním řešení stavby a bezchybném provedení (a to je důležité) závisí životnost obou typů hlavně na údržbě. Obvykle mnohem dříve, než obývaná stavba zcela dožije, je spíše podrobena zásadní rekonstrukci, po které začíná žít de facto znova. Říkáme tomu morální zastarání stavby. Toto se může dle řešení dispozic a nároků obyvatel dostavit již za 15-20 let. Nevyhovuje pak již zkrátka uspořádání domu, neřeší se tedy prioritně rozlišení maximální životnosti, ale doby, kdy nastává morální zastarání. V případě dřevostavby je tu opět podstatná výhoda a tou je snadnější možnost přeuspořádání většiny příček. Snad jedinou nevýhodou dřevostaveb se může stát, že vzhledem k velké rychlosti výstavby montovaných dřevostaveb nelze ručit rozestavěnou stavbou. Snad všechny hypotéční a bankovní ústavy společně s katastrálním úřade zatím nestačí včas zareagovat na fakt, že váš dům je nejdříve ve fázi plánů, v tu chvíli žádáte o úvěr, a najednou váš nový dům stojí. Proto je z praktického hlediska ideální mít na krátkou dobu výstavby možnost záložních prostředků, které pak rychle vrátíte z hypotéky či úvěru ze stavebního spoření. A bankovním ústavům doložíte fakturami na dům.
Vzdorují i ohni
K požáru může přirozeně dojít v jakékoliv budově. Z mnoha zkoušek v terénu, a také v případě, kdy k požáru v dřevěném domě došlo, se ukázalo, že požární odolnost dřevěných konstrukcí je podstatně vyšší, než by se zdálo, přesto že jde o hořlavou hmotu. Tato skutečnost je dána mimo jiné tím, že dřevo obsahuje vždy tzv. rovnovážnou vlhkost, tedy jistou míru vody, která se musí nejdříve odpařit. Vlastní hoření tak trvá dlouho a pevnost konstrukce je pro hasiče předvídatelná. To je rozdíl například od oceli, která při dosažení určité teploty kolabuje náhle a bez varování. Dodejme, že železobetonové konstrukce po požáru většinou nelze již ze statických důvodů použít. Zatímco drobné dřevěné předměty snadno shoří, u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do cca centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí nebo až zastaví, nebo? povrchová vrstva zuhelnatí a brání přístupu kyslíku.
Odolný masiv
Vůči vysokým teplotám je zbylý dřevěný masiv, i po odtěkání ligninu a pryskyřic, velmi odolný a navíc si zachovává výbornou mechanickou tuhost a pevnost. Je absurdní, že v současné době se začíná dřevěných obkladů také využívat jako ochrana ocelových konstrukcí. Ocel sice nehoří, ale měkne a její destrukce je totální, nečekaná a rychlá. O vlastnostech dřeva již zde řeč byla. Požární odolnost dřevostaveb splňuje veškeré příslušné normy, sluší se ještě připomenout fakt, že dřevostavby nemají oproti zděným domům žádnou svou méně přísnou normu.
Zamezíme hluku
Snad poslední, co je u levnějších dřevostaveb je možno označit za nevýhodu, je vyšší přenos hluku stropy mezi jednotlivými podlažími. Vzhledem k tomu, že hluk nejlépe tlumí hmotnost, jsou na tom dřevostavby poněkud hůře oproti zděným a betonovým domům. V rámci rodinného domu je kritickým místem většinou jen průzvučnost stropů, která se řeší kvalitně provedenou plovoucí podlahou v patře. Toto lze ovšem eliminovat instalací kročejové izolace. Vrzání a praskání podlah může hrát v celodřevěné konstrukci nepříjemný akustický doprovod bydlení, který získává na intenzitě úměrně ke stáří domu, zejména u nekvalitně provedené stavby nebo při zabudování nedostatečně vyschlého materiálu. U moderních, většinou lepených spojů, se taková nebezpečí minimalizují.
Josef Novák
foto: archiv