Podlaha má za úkol, mimo jiné, tlumit a vhodně rozkládat zatížení. Postavíme-li mohutný stůl (nebo tělnatého strýčka z manželčiny strany) doprostřed místnosti, nemělo by se stát, že se podklad prohne. Další funkcí správné podlahy je schopnost absorbovat chvění, tedy dynamické namáhání. Víme, jak nepříjemné jsou dunivé kročeje nebo pobíhání dětí v horním patře, které rozhoupává lustr. Nevstřebá-li podlaha otřesy a není-li dostatečně pružná, pak její funkci musí suplovat výhradně naše klouby. Pokud podlaha splňuje požadavky na rozkládání statické i dynamické zátěže a tlumí chvění, můžeme se věnovat dalšímu nároku, který na povrch pod našima nohama máme - mechanické odolnosti nášlapné vrstvy. Volba podle účelu Předpokládejme, že životnost dřevěných podlahovin se pohybuje v řádu půlstoletí a u syntetických (PVC) či textilních povrchů je to 10 až 20 let. Pro konkrétní volbu je tedy určující, jak hodně bude nášlapná vrstva zatěžována. Například v ložnici potřebujeme pro psychickou pohodu cítit pod bosýma nohama teplo a povrch má být měkký. Můžeme si proto dovolit i koberce z přírodních materiálů, které se sice hůře udržují, ale vzhledem k tomu, že do ložnice vstupujeme třeba jen dvakrát denně, nemusíme se obávat. Reprezentativně i odolně vypadá kámen. Kamenná podlaha se hodí jak do společenských či veřejných prostor, tak do větších bytů ? hal a salonů. Ovšem zdání bezmezné odolnosti kamenné nášlapné vrstvy může klamat. Některý měkčí kámen se v místech zvýšené zátěže může vychodit do pěšinek, připomínajících vyježděné koleje na dálnicích. Dřevěné nášlapné vrstvy podlahy mají také různou mechanickou odolnost. Je to samozřejmě dáno jak tvrdostí dřeva, tak i lakem, kterým většinou povrch impregnujeme. Posledních deset let přineslo možnost vybírat si parkety, palubky, kazety, dřevovláknité desky i jejich laminátové imitace v obrovské šíři. Jakkoliv se liší ve způsobech pokládání, společnou snahou je ochránit nášlapnou vrstvu. Pokud akcentujeme mechanickou odolnost, pak je nutné zmínit se o velmi odolné, ale křehčí keramické dlažbě. Výrobci udávají u jednotlivých druhů dlaždic stupnici tvrdosti a proto se vždy pečlivě informujte u prodejců. Teplo a klid Dalším prvkem, který musíme při přemýšlení o podlaze zvažovat, je tepelně-izolační hledisko. Únikům tepla podlahou zabraňuje celá vhodně zvolená konstrukce podlahy. Tuhé podlahy mají menší tepelně izolační vlastnosti. Jde o takovou konstrukci, kdy na betonový podklad přímo nalepíme nášlapnou vrstvu. Plovoucí podlaha se principiálně liší od tuhé v tom, že není pevně spojena s podkladem. Jednotlivé díly nášlapné vrstvy (parkety, palubky, lamely) jsou spolu propojeny vazebním prvkem (například systémem pero ? drážka) a mají možnost pohybu vůči podkladu. Pomocí spojovacích prvků je pak zátěž rozkládána do větší (celé) plochy. Dvojité podlahy jsou odděleny od podkladu vzduchovou vrstvou a leží na trámkách. Sám vzduch je poměrně dobrým tepelný izolátorem. Tato podlaha je také podstatně vhodnější pro sport, než podlaha tuhá. Ve všech třech případech konstruování podlahy se doporučuje vkládat parotěsnící fólii. Pára, která by se do podlahy při opomenutí takového kroku mohla dostat, by způsobovala hnití nebo kroucení materiálu, případně oslabování pevnosti stropní konstrukce. Také by byla příčinou růstu plísní a s tím spojených problémů alergiků. Neměli bychom zapomenout ani na akustickou fólii, která významně snižuje přenos zvuku. Martin VERNER