Moderní bydlení musí vyhovět jak požadavkům estetickým, hygienickým a ekologickým, tak i neustále se zvyšujícím nárokům na úsporu energií. Toto vše splňují plovoucí podlahy.
Již v 17. století lidé věděli, že podlaha vybudovaná pomocí lamel nalepených na podkladovou desku podléhá mnohem méně změně teploty a vlhkosti než celodřevěné masivní parkety. Plovoucí podlaha je odborný název pro podlahu, která není pevně spojená s podkladovou vrstvou. Hlavní výhodou tohoto druhu položení je, že při změně teploty a vlhkosti se jednotlivé díly nesesychají, netrhají, parkety zůstávají po celou dobu své životnosti pěkné. Další výhodou je rychlý způsob položení. ?ádné lepení podkladu, broušení, kytování a lakování. Jednotlivé díly se jednoduše slepí k sobě a váš obývací pokoj je za den hotov.
Plaveme s laminátem
U laminátových plovoucích podlah existují výrobky odlišné tlouš?kou lamely,
skladbou jednotlivých vrstev, kvalitou, izolačními schopnostmi, délkou záruky a koneckonců i cenou. Nosná deska je u kvalitních laminátových podlah tvořena HDF a třetí vrstva (protitah upravený pryskyřicí) stabilizuje tvar. Odolnější, ale také dražší podlahy jsou vyrobeny z vysokotlakého laminátu, méně odolné, levnější melaminové, z přímých laminátů. Melaminové podlahy se dobře uplatní v méně namáhaných prostorách, například v ložnici, ale na větší provoz nejsou stavěné. Na pohled mezi těmito dvěma typy laminátových podlah těžko budete hledat rozdíl, ten poznáte na řezu. U vysokotlakých laminátů je zřetelná tmavá, téměř milimetrová vrstva laminátu. ?pičkové laminátové podlahy mívají takové vrstvy i dvě. U melaminové podlahy tak silná vrstva schází, jde vlastně o papír pokrytý slabou laminovou vrstvičkou. Celková tlouš?ka podlah se přitom nemusí lišit. Odborné firmy jsou někdy zvány k posouzení podlah v novostavbách a setkávají se přitom i s případy, kdy dodavatel stavby instaloval melaminové podlahy a účtoval je jako značkové z vysokotlakého laminátu. Nevýhodou laminátových podlah ale je, že v případě lokálního poškození, například pádu těžkého předmětu, není možná renovace. Zato dřevěné plovoucí podlahy mohou být díky dřevěné vrstvě o tlouš?ce 4 milimetrů několikrát renovovány. Lze je tedy zbrousit, vykytovat a přelakovat. Laminát je také studenější a hlučnější než dřevo.
Elektrická rána a voda
Pokud laminátovou podlahu neudržujeme, pak se může stát, že za určitých okolností ?dostaneme ránu.? Její příčinou jsou nosiče elektrických nábojů, elektrony, které ovlivňují dělicí procesy různých i stejných, avšak elektricky nevodivých materiálů. Opatření, která působí proti tomuto jevu, jsou používání zvlhčovačů vzduchu, elektricky vodivé kancelářské židle, speciální čisticí prostředky s pokud možno co nejvyšším obsahem tenzidů, nošení elektricky vodivé obuvi a oděvů s nízkým podílem umělých vláken. Nosná vrstva laminátové podlahy je citlivá na vlhkost, která u ní vyvolává objemové změny - bobtnání a opětovné sesychání. Protože u ní, na rozdíl od dřevěné podlahy, není možné při pokládce tmelit, může se do ní dostat voda právě přes spáry při úklidu a čištění. To znamená, že laminátová podlaha se nesmí čistit za mokra. Nejlépe je použít takovou technologii čištění, kdy je čisticí prostředek nastříkán na podlahu ze spreje a následně je setřen mopem. Odolnost proti vodě je možné zlepšit speciálním čistícím prostředkem pro impregnaci spár, který se nanáší po položení podlahy.
Tajemství dýhy
Dýhované podlahy vynikají svojí odolností při zachování předností dřevěných podlah. U dýhovaných plovoucích podlah tvoří nášlapnou vrstvu dřevěná dýha různých dřevin o síle zhruba 0,6 až 3,3 mm. Čím je masiv tenčí, tím vyjde podlaha levněji, ovšem bude mít kratší životnost, nebo? se tím snižuje počet možných přebroušení. Zpravidla je ještě upravena několikanásobným lakováním, které je ještě tvrzené UV lampami. Střední vrstvu dýhované podlahy tvoří dřevovláknitá deska HDF a spodní vrstva může být z korku nebo podobně jako u laminátové podlahy z pryskyřice. Podlahy se většinou vyrábějí v provedení: parketa třílamelová, parketa dvojlamelová nebo selské prkno. Celková tlouš?ka dýhovaných podlah se pohybuje v rozmezí 7 až 14 milimetrů. Tato podlaha je na rozdíl od laminátových plovoucích podlah vhodná i pro podlahové vytápění.
Dřevěná podlaha
Základním předpokladem kvalitní dřevěné podlahy je vysušení dřeva moderní technologií ve vakuových sušárnách na vlhkost 7-8 procent. Přirozené vlastnosti dřeva, jako je bobtnání a sesychání, jsou dále eliminovány vícevrstvou konstrukcí. Proto dřevěné plovoucí podlahy tvoří vícevrstvé parkety. Třívrstvá dřevěná plovoucí podlaha má dobré tepelné vlastnosti, luxusní vzhled a lze ji dále povrchově upravovat. Svrchní vrstvu také chrání 5 až 11 vrstev laku. Tři vrstvy dřeva vzájemně otočené o 90° od osy vláken značně zvyšují tvarovou stálost jednotlivých podlahových prvků. Díky tlouš?ce horní vrstvy je umožněna několikanásobná renovace podlahy. Střední vrstva pod ní je tvořena tvarově stabilními latěmi z jehličnatých stromů nebo stejně jako u laminátových podlah dřevovláknitou deskou (HDF). Nakonec spodní protitahová vrstva slouží k udržení tvarové stálosti celého dílce. Princip dvouvrstvé parkety je velice obdobný, ale jako spodní vrstva zde slouží pevná prořezaná překližka. V praxi to tedy znamená, že vrstvená celodřevěná parketa pracuje daleko méně než klasická masivní parketa známá též jako parketový vlys nebo prkno. Většina výrobců rozlišuje tři kategorie kresby dřeva: klidnější, harmonický a živější vzhled, případně olejovou impregnací, která dodává dřevu dokonale přírodní vzhled. Podlahy se vyrábějí ve vzorech parketa, dvoulamela, deska, imitace průmyslové podlahy a mozaika. Někteří výrobci dávají záruku až 30 let na životnost.
Korková plovoucí podlaha
Jako korek se označuje kůra korkového dubu. Korek patří do skupiny přírodních krytin, ekologicky nezávadných, je dokonalým tepelným a zvukovým izolantem, je měkký a pružný, čímž šetří klouby a šlachy nohou, je antistatický a snadno se udržuje. Nášlapnou vrstvu tvoří hutný aglomerovaný korek o síle cca 3 mm, na který se nanáší několik vrstev kvalitního laku, vosku nebo oleje. Střední vrstvu tvoří dřevovláknitá deska HDF a spodní vrstvu opět korková izolace. Celková tlouš?ka korkových plovoucích podlah je cca 12 mm. Povrch je upraven speciálním lakem nebo přírodními oleji, včetně olejů s bílým pigmentem, který podlahu opticky rozjasní. Obě jmenované úpravy zajistí snadnou údržbu, ochrání před nečistotami a přitom ponechají pružnost, která je jednou ze stěžejních pozitivních vlastností korku. Výrobek, aby poskytl maximální ochranu zdraví, prošel prověrkami speciálních institutů a zkušeben, kde byl důsledně prověřen z různých hledisek biologických, technických a dalších, které by ukázaly na přítomnost formaldehydu, těžkých kovů či jiných nežádoucích prvků. Vytvoření korkové plovoucí podlahy je jednoduché díky patentovanému systému. Díky přesnému frézování profilů ji lze pokládat bez lepidla, plovoucím způsobem, v případě potřeby lze nanést lepidlo do připraveného výřezu.
Plovoucí Lino
Linoleum je tradiční podlahová krytina, která je uznávaná a v posledních 100 letech se velmi osvědčila. Slovo ?linoleum? bylo odvozeno od slova ?linum? (len) a ?oleum? (olej). Poté co bylo v posledních desetiletích nahrazeno syntetickými podlahovými krytinami se linoleum vrací k životu díky svým vynikajícím technickým hodnotám. Plovoucí podlaha z přírodního linolea je konstrukčně opět třívrstvá. Podobně jakou u korkové je nášlapná vrstva tlustá okolo 2 mm a je z přírodního linolea. Střední vrstva je zhuštěná dřevovláknitá deska HDF, spodní vrstva je z korku pro kročejový útlum. Linoleum je ekologické a hygienické, především pro své antibakteriální vlastnosti. Má dlouhou životnost i stabilitu barev, a to díky probarvení v celé vrstvě. Vyrábí se ve dvouvrstvých pásech o tlouš?ce 2 až 4,5 milimetru, nášlapná vrstva pod tlakem nalisována na jutovou textilii, která zvyšuje pevnost krytiny. Různobarevné pásy lze kombinovat nebo z nich vytvářet ornamenty. Plovoucí podlaha se spojuje z jednotlivých linoleových dílců suchým zámkem. Výrobci dávají linoleu různé obchodní názvy, k nejznámějším patří marmoleum, které se vyznačuje mramorovým vzorem, a artoleum, které má v ploše různé barevné ornamenty nebo dětské motivy. Linoleum lze použít do všech prostor, vyjma těch se zvýšenou vlhkostí. Linoleum reaguje na UV záření, neosvětlené vrstvy zůstávají tmavší, při odkrytí se ovšem časem barevnost vyrovná.
Jak je to s alergiky
Oblíbeným obchodním zaklínadlem je dnes označení ?výrobek vhodný pro alergiky?, pod kterým se nabízí dřevěné a laminátové podlahy, korek, linolea, PVC i dlažby. Všechny tyto podlahoviny nejsou zaručeně lapači prachu jako koberce, ale na rozdíl od nich mají i snadnou a rychlou údržbu. Ale právě ta může být v případě alergiků a astmatiků doslova kamenem úrazu. Většina vosků, polišů a dalších speciálních přípravků totiž vydává charakteristický pach, často ještě ?vylepšený? nějakou syntetickou vůní, která jej má zakrýt. Agresivita těchto pachů může alergikovi přivodit zdravotní obtíže. A tak pokud zvolíte některou z podlahovin, jež vyžaduje takový druh údržby, nezapomínejte, že její pravidelné ošetřování takovými preparáty nesmí provádět alergik a že zápach zůstane v místnosti i několik hodin, během nichž by tudíž neměli být alergici ani přítomni.
Vladimír Iliev
foto: Bergers&Partners
Co je to HDF?
High Density Fibreboard (HDF) je dřevovláknitá deska tvrdá jako kámen, která se používá hlavně jako nosná deska pro plovoucí podlahy. Má velmi homogenní strukturu a uzavřený povrch. Proto je možné HDF desky přímo kašírovat, potiskovat, dýhovat nebo také lakovat. Ve srovnání s deskami z dřevotřísky a také s MDF deskami mají vyšší hustotu, a tím také lepší odolnost v ohybu a pevnost v tahu napříč. Dřevotřísku předčí i ve větší odolnosti na bobtnavost.