Neodmyslitelnou součástí moderního obytného interiéru jsou plovoucí podlahy. Plovoucími je nazýváme proto, že podlahová deska, složená z jednotlivých lamel, není pevně spojena se svislou obvodovou konstrukcí ani podkladní vrstvou, ale volně na ní plave. Konstrukce podlahy umožňuje rychlý způsob pokládky, nevyžadující žádné lepení, broušení, kytování a lakování. Jednotlivé díly se jednoduše k sobě spojí lepeným spojem na pero a drážku, nebo novějším způsobem ? pomocí rozebiratelného zámku.
Plovoucí podlahy - a? již se jedná o laminátové, dřevěné nebo korkové ? svými estetickými a užitnými vlastnostmi přispívají ke komfortu současného bydlení. Otázkou je, kterému z materiálů přednost. Laminátová podlaha je tvarově stálá a zaručuje kompaktnost plochy bez spár a prasklin. Je těžko zápalná a špatně hořlavá. Ve srovnání s dřevěnou podlahou je pevnější a odolnější, na druhé straně ani ta nejdokonalejší imitace dřeva nedodá interiéru přirozenou krásu a vůni. Z přírodních materiálů stojí za pozornost i korek, na dotek příjemný a hřejivý materiál, poskytující měkkou nášlapnou plochu
Lamino místo koberce
Laminátové podlahy patří stále k módním a hojně využívaným, a pro své užitné vlastnosti a snadnou udržovatelnost postupně nahrazují textilní podlahoviny. Jsou oblíbené všude tam, kde vyžadujeme pěkné a zdravotně nezávadné prostředí. Vzhledem a složením se spíše blíží podlahám dřevěným než plastovým, což je dáno konstrukcí podlahového dílce ? lamely, složené ze tří vrstev: speciální nosné dřevovláknité desky HDF, spodní laminátové protitahové fólie, která zajiš?uje plošnou stabilitu lamely, a vrchní (pohledové ) vrstvy z kvalitního papíru v dekoru dřeva (může ale imitovat i kámen nebo dlažbu). Pohledová vrstva je před opotřebením chráněna nátěrem melaninové pryskyřice. Podle počtu a typu ochranných laminátových vrstev rozlišujeme dva typy podlah:
Podlahy s přímou laminací, opatřené jen tenkou vrstvičkou melaninu, jsou vhodné do méně zatěžovaného prostoru. Ceny za nižší až střední třídu jakosti se pohybují přibližně od 400 do 700 korun/ m2, někdy jsou i výrazně levnější. Tady pozor - existují výrobky nejrůznějších značek, někdy i nevalné kvality.
Podlahy s vysokotlakou laminací, jejichž výroba vyžaduje dokonalé technologie, již mají povrch dokonale ošetřený proti obrusu a mechanickému poškození, proto jsou určeny do namáhaných prostor. Podlahovina v této skupině musí rovněž splňovat požadavky na: odolnost proti oděru, nárazu, UV záření, žáru cigarety, rozměrové změny při střídání klimatických podmínek, rozměrové tolerance, tvrdost povrchu nášlapové vrstvy aj. Ceny se pohybují v přibližném rozpětí od 700 do 1400 korun/m2,
Existují rovněž podlahy s CLM povrchem, které jsou vyráběny unikátní technologií vícevrstvé přímé laminace a mají tudíž všechny přednosti dvoustupňové technologie, jako lamely s vysokotlakou laminací.
Podle kvality laminace se podlahy rozdělují do tříd použití, které zákazník rozliší podle přiřazených piktogramů. Podlahy z vysokotlakého laminátu se prodávají s patnáctiletou zárukou, ale ne vždy to dopadne ke spokojenosti zákazníka. Jednak může být podveden tak, že zaplatí kvalitní výrobek s vysokotlakou laminací, ale ve skutečnosti mu prodejce dodá levnější lamely s přímou laminací, což se projeví až po určité době užívání podlahy (vyšlapané ?cestičky?, změna barevnosti aj.). Druhým nejčastějším problémem je nekvalitní pokládka. Co tedy s tím?
Jistota žádané kvality
Rozdíl v kvalitě laminátových podlah lze poznat i pouhým pohledem v řezu lamely. U vysokotlaké laminace je zřetelně viditelná tmavá 0,6 až 0,8 mm vrstva laminátu nejen na vrchní, ale i na spodní straně lamely, kde slouží jako protitah. Dílce s přímou laminací silnou vrstvu nemají.
Další jistota, že opravdu dostáváme žádanou kvalitu, je nákup výhradně ověřených značek výrobku u autorizovaných prodejců, kteří většinou spolupracují s řádně proškolenými firmami, zajiš?ujícími pokládku. Ti pak poskytují záruku nejen na samotný výrobek, ale i na celkové provedení podlahy. Nejhorší variantou je, pokud si zákazník koupí podlahu u prodejce s 19 % DPH a nechá si ji dodatečně položit. Podlaha se nejen prodraží, ale v případě reklamace se podlahář může vymlouvat na nekvalitní materiál, výrobce zas na špatnou práci.
Rovněž není radno věřit tvrzení, že si plovoucí podlahu podle návodu položí každý šikovný domácí kutil. Takové pokusy většinou končí zklamáním. K nejčastějším chybám dochází při vyrovnávání podkladu, nebo? jeho příprava tradičním stěrkováním často bývá nedostatečná a je třeba volit jiné postupy. Laik rovněž nerozpozná špatnou kvalitu lamel (pokřivené s rozměry mimo míru tolerance) a včas je nereklamuje, nebo si s nimi neumí poradit. Položená podlaha po čase ve spárách zadrhává, případně může dojít i k jejímu roztržení.