Jak tvrdí jeho obyvatelé, tenhle domeček vznikl jako z nouze ctnost. Když jej kupovali, neměli ani korunu, a taky neměli kde bydlet. Dát v Praze jako odstupné za státní byt velké peníze nechtěli. Rozhodli se půjčit si raději na svůj vlastní, by? malý domeček někde u Prahy. Ale ani ten před deseti lety nebylo tak snadné najít. Nakonec pomohl kamarád. Objevil menší domek ? ovšem ten měl příliš mnoho balkónků, zábradlí, terásek? Zkrátka bylo na něm vidět, že vznikal postupnými přístavbami ? co pětiletka, to nový kousek bydlení. Dodnes je vlastně zářným dokladem toho, co bylo při přestavbách k dispozici ještě počátkem 90. let. Možnosti byly tenkrát omezené, takže by domácí dnes leccos udělali jinak. I když? Díky všem těm okolnostem vnikl sice nenápadný, zato originál. A co je nejdůležitější ? domek prokázal maximální schopnost přizpůsobit se svým obyvatelům.
Nekompromisní zahrada
Do té vás zavedeme, až pokvete. Stojí totiž za vidění. Je v pořádném svahu (kolem 45 stupňů) a když vznikala, už se šetřit nemuselo. Tak se domácí pořádně rozmáchli. Ne ke zbytečnému utrácení, ale k budování bez kompromisů. Samozřejmě tady zůstaly všechny stromy (hlavně jehličnany), do svahu se zakously terasy a vznikl prostor k odpočinku (letní otevřená jídelna, grilování, krb) i k práci (altán úplně nahoře připomíná kapitánský můstek)?
Stěhování kuchyně
Původně totiž byla nejen na jiném místě, ale dokonce i v jiném patře. Ta nová je v přízemí, v prostoru mezi zasklenou terasou a ?domácím kinem?. A ačkoli není moc veliká, nakonec v ní prý všichni skončí. Nejen tři respektive čtyři domácí, ale taky rodinné návštěvy, kamarádi a občas i ?zvěř? (dva hlídací psi a pár koček, ty ovšem pan domácí, na rozdíl od návštěv, odtud vyhání). Sedává se tady buď z jedné, nebo z druhé strany pultu, který odděluje ?pracovní? část od ?jídelní?. Kuchyň tady integruje do otevřeného prostoru, je organickou součástí obytné plochy. Mimochodem ? je to jediné místo, na jehož koncepci se podílel architekt.
Ty modré skříňky byly původně oranžové a patří k pozůstatkům kuchyňské linky Asta. Je tady také několik poliček a skříněk zcela nových, ?na míru?, i nějaký ten starožitný kousek nábytku.
Jak říká pan domácí, ?mám ten problém, že musím mít všechno? ? ale jak je vidět, celek působí harmonicky a zákonitě neotřele. Potvrzuje heslo ?kdo není odvážný, moc se ochuzuje? a stejně tak názor, že styly jdou dobře míchat. Pokud jde o tu odvahu, pan Jan upřesňuje: ?on ten mix vlastně není ani tak věc odvahy, jako spíš nutnosti ? brzy zjistíte, že žít ve výstavní síni se nedá?.
Moderní styl?
?Takový ten striktně moderní interiér je strašně studený a hlavně ? nemůžete v něm normálně bydlet. Představte si hromádku vysypaného lega nebo pohozenou mikinu šestiletého dítka, (které si zrovna hraje někde jinde) mezi dřevem, kovem a sklem designového zařízení? Moderní je (a nemyslím, že jen pro mne) skloubení starého a nového v útulný zabydlený domov.
Mám rád staré anglické interiéry a líbí se mi i ta kovová moderna ? ale tenhle dům s hrbolatými zdmi a bláznivým půdorysem si vynucuje něco jiného. A zjistíte, že všechno se dá skloubit dohromady??
Jak na to
?Měli jsme příležitost koupit si židličky ? pravé regentství ? dovezené jsou z Británie. Bylo potřeba jen je trochu zrestaurovat, včetně nových polštářů, ovšem s původním vzorem. Je to tak výrazný styl, že vyžadovaly k sobě taky stejný stůl. Ten náš vyrobil podle dobových obrázků jeden český šikovný truhlář za neuvěřitelně nízkou cenu.?
Nádobí i po babičkách
?Je krásné a nedám na ně dopustit. Ale nepraktické ? nedá se mýt v myčce.? Uspokojivým řešením se staly jídelní porcelán firmy Villeroy&Boch a sklo Moser.
?Z nich to opravdu jinak chutná ? cosi vyzařují, rezonují s vámi i s dobrotami, zkrátka jsou dotýkané?? Všechno to nádobí a sklo je uloženo v příborníku (z bazaru na Libeňském ostrově). ?Je to skleník, který nemá chybu. Design jako hrom. Kus ze třicátých let, řemeslně i tvarově dokonalý??
Když se pracuje doma
?Zjistili jsme, že sneseme kompromis v tom, že nemůžeme mít každý svoji ložnici, ale nekompromisně musíme mít každý svoji pracovnu,? poznamenal pan Jan. Takže pracovny jsou v tomhle domku dvě (studentský pokojík nepočítáme). Shodou okolností v těch nejvzdálenějších koutech. V přízemní, s francouzským oknem do zahrady, je pánská. (Jde se do ní přes pořádnou knihovnu.) Vybavena je fortelným, kůží potaženým nábytkem, zdobí ji pracovní stůl a akvárium.
Křesla jsou bytelná, pohodlná. ?Kostry? pocházejí z Anglie (někdo je coby nepotřebnou veteš vyhodil) a šikovný český čalouník je patřičně vypolstroval. S pracovním stolem a židlí k němu to bylo obdobné. Objeveny byly na jakési skládce, prolezlé červotočem, potlučené. Opět nastoupily zlaté české ručičky?
Pohled do zahrady je hlavně v létě uklidňující a inspirující, pochvaluje si pan Jan.
O patro výš je pracovna dámská ? plná světla z rohových oken a odborné literatury, zněžněná typicky ženskými drobnostmi a netypickými kaktusy.
Nejen rybičky
Akvaristika je koníčkem pana Jana dlouhá léta. Dokonce zvládá akvárium mořské (asi 450litrů), na což je pyšný. ?Je to takové čarodějnictví,? říká. Jinak v zimní zahradě si ve velké voliéře prozpěvují různobarevní ptáčci a kvetou tu orchideje ? další zálibná chlouba domácího pána.
Domácí kino
V nejširším rohu půdorysu do ?L? v přízemí vznikl klidový prostor ? dá se v něm poslouchat muzika, dívat na DVD i televizi. Jednoduše elegantní nábytek polstrovaný světlou kůží vyrobila slovenská firma (nepochází ze specializovaného designového studia). Prostor intimně osvětlují tvarově originální stojací a nástěnné lampy (původem z Itálie).
Zimní zahrada
Jako všechno v tomhle domě vznikla z nouze, tvrdí domácí pán. První patro měl totiž domek předsazené, stálo na dvou sloupech. Aby se dům uzavřel, dolní stěny noví majitelé protáhli a osadili v čele francouzskými okny.
Zimní zahrada byla na světě. Domov tady našli ptáčkové a orchideje. Proč orchideje? ?Rostou proto, aby kvetly, takže jsou optimistické, navíc ty květy dlouho vydrží??.
Hudební salónek
Dcera a žena domácího pána hrají na piáno, takže když se dům zařizoval, bylo rozhodnuto, že nástroj nesmí chybět. Tak se šlo vybírat. Design novodobých nástrojů byl zamítnut. Zašli k odborníkům, kteří umí piána spravovat a renovovat a okouzlil je ?kousek? z doby secesní natolik, že si jej odvezli domů. Dosud prázdná místnost před manželskou ložnicí v patře získala svou dominantu. A jí pak přizpůsobili i ostatní zařízení místnosti.
Původní prkenná podlaha byla obnovena a pokryta vhodnými koberci a vybavena pohodovým stylovým nábytkem. Hudební salónek byl na světě? Má pro domácí své kouzlo. Na rozdíl od otevřeného prostoru ?domácího kina? tady za sebou zavřete dveře a ocitnete se v prostředí zcela intimním.
Kam vedou dveře z ložnice
?Místo toho, abychom měli dveře z ložnice do koupelny, máme dveře z ložnice do pracovny,? prozradil pan Jan. Upřesňujeme, že do pracovny dámské. ?To je možná hlavní vtip tohoto domu,? dodal s úsměvem.
Rozloučili jsme se s tím, že na jaře si prohlédneme (a samozřejmě nafotíme) právě tu ne zcela obvyklou zahradu.
text ? Jaromíra Sitařová
foto ? Iveta Kopicová